VÝTAH 69

V roce 2016 vás budeme provázet dalším on-line dílkem spisovatelské skupiny Ostrá tužka.
Jak to děláme? Zveme vás do naší kuchyně. Na začátku vznikl námět, název a postavy. A teď jsme ve fázi, že jsme se vtělili do postav a píšeme si emaily. Místy je to nepublikované. Tak zatím jen krátká ukázka.
P. S. Pravopis zatím neřešíme. Omlouváme se.

Upozornění: Povídka není vhodná pro děti a osoby, které touží po literárním umění a vzletných tématech.

Hlavní osoby
Květa z Nekundic, 50
Stářím ztratila přitažlivost a stala se z ní prudérní kyselá prdel. Předsedkyně SVJ. Žije sama.

Vít Korpoba, 39
Korporátní manažer, slaboch, psychopatický, dost vydělává, ale pro něj ne dost. Chce moc a slávu. Svobodný sebestředný kurevník. Bojí se stáří. A začíná plešatět.

Adriana "pyskatá" 42,
Bezdětná, bez chlapa, stále hledající, tvrdá manažerka.

Valerie, 69
Zestárlá, dávno bývalá herečka, koketa, absolutně nepraktická, narvaný byt, plno koček, prachy má. Původní majitelka domu, pořád se chová jako majitelka, prvorepubliková panicka. Má dva syny, jeden zlatokop.

Jitka, 45
Kdysi pěkná, nyní upachtěná. Má primitivního manžela majitele stavební firmy - Rudlu a dvě děti.

Silvestr, 40
Plastický chirurg. Rozjíždí kariéru a hledá tu nejlepší klientelu.

Schéma domu Francouzská 69, Praha
Nebytovka - Fasádni barvy Rudla
1. Jitka, Květa
2. Valerie + jeden pronajímá
3. Celé patro má Silvestr
4. Vít, Adriana
Půda - zatím nic

Postavy se brání, vzájemně osočují, brousí své charaktery....
*****
Ahoj, k Silvestrovi bych rad podotknul několik základních poznámek.

Předně, Silvestr je z hodne dobre situované rodiny, byt zdědil po rodičích, kteří tragicky zahynuli při autonehodě. Otec byl majitel firmy, jejiž prodej vydělal Silvestrovi tolik peněz, ze uz nemusí dělat vůbec nic.

Silvest vystudoval protekcne medicínu, pak to zkoušel v plastické chirurgii, ale docela podelal dvoje prsa a klientsky to malem nepřežily. Raději se tedy vzdal chirurgických výkonu a zaměřil se na výplně, dnes je perfektní v aplikaci kyseliny H. Jeste víc ho ovšem lákají různé léčitelske procedury, samanstvi, ducharske seance, spiritualita a taky tantricky sex... Jo a sem tam si ubalí jointa a da se říct, ze experimentuje i s dalšími produkty. Jako lékař ma přístup témeř ke všemu....

Silvestr ma bohatou klientelu, dlouha leta se stará o Valerii, taky k někomu uz par let chodi Adriena a nove se věnuje i Honzovi. A doma porada cas od času intenzivní večírky...., které nesou své následky. Ma rad bezstarostný život, ktery mu narušuje pouze jeho hřích mladi - občasné návštěvy dospívající pubertální dcery.

V baráku nejvíc miluje Valerii, ke které vzhlíží jako k velke umělkyni. Byl ji učarovan jiz v dětství a jeji filmy zná nazpaměť.

Dobre si rozumí i s Adrianou, která k nemu utíká se svymi bolistkami a frustracemi.

Ma zvláštní vztah s Korpobou, nektere veci na něm miluje a nektere nenávidí. Ale je rad v jeho společnosti a obdivuje jeho oprsklost a svaly.

S Kvetou kouři tajne na balkoně a oba pak ruší svým nerizenym smíchem noční klid.

Jitce Silvestr nerozumí a uz vůbec nechápe jeji zivot s Rudlou. S Rudlou si nema co říct a povazuje ho za lopatu.

Zdravi a klidny večer preje
Silvestr
*****

Vážení sousedé,
bylo by prima, kdybyste se příště na shromáždění lépe připravili. Vedou se pak divné chodbové řeči, kterým ale opravdu vůbec nerozumím. Prý žárlím na Adrianu, ne její mládí. Když jsem to slyšela, tak jsem se smála, až jsem si řasenku rozmazala. Takovou kravinu jsem neslyšela ani u nás ve Velkých Nekundicích. A že jich tam byly mraky. Ale uznejte, jsem sice za zenitem, ale žárlit na mládí někoho, kdo je charakterizován takto:
"Adriana pyskatá
Hr nebo marketing manažerka, 42
Bezdětná, bez chlapa, stále hledající, tvrdá manažerka, čsss"
by mohl jen úplný idiot. Možná jsem leccos, ale idiot ne. Na to přijdete, až mě blíže poznáte. Asi je to tím, že jsem se k Vám do domu přistěhovala celkem nedávno. Ale to, že jste mě zvolili jako předsedkyni společenství, mi dává tušit, že mě považujete spíše za schopnou. Nebo aspoň schopnější, než jste všichni dohromady.
Navíc těžko mohu žárlit na mládí někoho, kdo už se drahnou dobu snaží prosadit vestavbu výtahu v našem domě, protože do svého patra jen těžko nosí tašky s nákupy! V téhle souvislosti si Vám všem dovoluji připomenout, že je bezdětná, bez chlapa. Jak těžké ty její nákupy asi tak jsou? Nechávám to Vaší bystré úvaze.

Květa
předsedkyně Společenství 69
*****

Sousedé, je to pravda, Adrieně není co závidět, spíš jí můžeme projevit účast. Z jejího bytu často slyším píseň "...ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená...." Není ještě vůbec srovnaná s odcházejícím mládím a tak to řeší nákupy a proto potřebuje výtah. Nejsou to, ale nákupy ze sámošky (protože Adriena téměř nejí), ale nákupy z Pařížské. A nezapomeňme také, že Adriena nosí hodně vysoké podpatky - vždyť je to HR marketingová manažerka a musí dobře vypadat celý den. Dobře to vím, protože se Adriena s těmi svými nákupy čas od času zastaví po cestě na kafe. A nohy má z těch podpatků pěkně zrasované... a duši má zrasovanou ještě víc (v tváři je ale stále pěkná neboť jí každého půlroku aplikuji kyselinu H.)
Čuuus
Silvestr
*****

Adriana nestíhá, má totiž šíleně zodpovědnou a náročnou práci!!!! narozdíl od všech sousedních zhýralců a ztroskotanců! :-) Chce vám nicméně vzkázat toto: "Žádnej vlak mně ještě neujel a ten výtah a občas i "69" fakt potřebuju!!!!"
*****

Ahoj, včera jsem byl v knihkupectvi kde to hyri knihami velmi hutnych nazvu!!! Jestli budeme chtit zaujmout, budeme muset VYTAH 69 vylepsit o titulni fotografii – predstavoval bych si pohled na starsi, ale opraveny dům, ke kteremu je pristaven proskleny vytah. Fotografovalo by se v noci, vytah by svitil a uvnitř by byla viditelna silueta dvou tel v poloze 69 (na vysku) - snad by se dalo usuzovat, ze by to mohl byt Korpoba s Adrienou (hlavou dolu)…vyborne by pak vynikly ty vysoke podpatky, které Adriena tak rada nosi… To by mohlo přilákat zvidave zajemce a ctenare.
Cuuus
Silvestr
*****

Vidím Silvestře, že tvá fantazie nezná mezí.... lépe bych to nevymyslela! Víš, že mám ráda vše na efekt, toto přesně zapadá do mého světa!!! Na nohou budu pochopitelně mít své červené Prada lodičky!

Adriana

P.S. už zase potřebuju přidat trochu toho tvého Háčka.... vylejzá mi ta příšerná vráska na čele.... Stavím se o víkendu, doufám, že si tě zase nezabere na celý víkend Hraběnka a nespotřebuješ na ní všechen materiál jako posledně!
*****

Hraběnka jede o víkendu se svým kolouskem do Itálie (nebo do Paříže?), ted si nejsem jisty.
Zastav se Adrieno v sobotu dopoledne, udelam si cas a kyseliny si vezmu raději více. Odpoledne se chce zastavit Korpoba, pry potrebuje pomoc s nějakým ryze mužským problémem, to jsem zvedavej, co z něho vyleze....

Kveto, prosim te, kdy uz bude hotovej ten odpad.??? Vždyť tady zijem jak prasata. Ten puch je příšernej. A v prvním patře uz ty sracky musi snad mit i v obýváku. Az se Kveto vrati hraběnka domu a uvidí tu spoušť, tak te roztrhne jak hada a nepomůže ti ani tvuj výcvik v bojových uměních. Znáš ji a víš jak se dokáže rozparadit. Uz je nejvyšší cas pozvat servisní firmu a pustit se do opravy.

Jo a Jitu jsem vcera potkal u výtahu a mela dva monokly. Nevíte, co je ji stalo?? Bud se zkarovala a slitla ze schodu nebo ji ten povedenej manzilek peknejch par prihodil.

Cuus a veselou noc
Silvestr
*****

Drazí sousedi. Zaprvé. Myslim, že jsem si s nikým z vás nepotykala. A nepamatuji si, že bychom spolu cokoliv v Nekundicích pásli. Takže napříště prosim vykat.
Za druhé. To, že jsem předsedkyně výboru, není totéž, co vaše služka.
Ano. Silvestr má naprostou pravdu. Smrdí to tu. Takže velmi důrazně žádám toho, kdo způsobil, že sračky neputují, kam by měly, aby si sám a na vlastni náklady zavolal instalatéra. A jestli je problém u Silvestra, ať přestane kolem sebe kopat a kouká to napravit.
Takový bordel, jako je tady, to se fakt nevidí.
Připomínám, že máme důležitější věci k řešení. Jednak vestavba výtahu, jednak obsazení nebytových prostor.
Je naprosto jasné, že na lednové schůzi bychom už měli mit jasno, jestli si na ten výtah budeme muset půjčit, nebo bude každý jeden z vás spíše schopen než ochoten sáhnout do úspor. V teto souvislosti připomínám, že přízemí a první patro se na nákladech podílet nebude.
Doufám, že vám dochází vážnost situace a přestanete se zabývat kravinami.
A jestli není někdo spokojen s tim, jak se o dům starám, může to vzít po mně.
S úctou předsedkyně Společenství 69
*****

Vážení,

jako vrcholná manažerka jsem zděšena marněním času a vašimi neustálými "žabomyšími" dohady. Výtah potřebujeme , to je jasné. Doufám jen, že bude prosklený a venkovní, že tedy nepůjde o vestavbu, jak píše Květa. Zároveň je snad nad slunce jasné, že na výtah najmeme nějakého vyhlášeného architekta, aby byl výsledek "piece of art". Náš dům potřebuje dokonalý design! Květa si asi myslí, že si to navrhne sama a ještě sklidí úspěch. No dopředu říkám, na to ať zapomene! Musíme Květu trochu usměrnit, jako předsedkyně by si nejraději rozhodovala a navrhovala všechno sama!
Takže díky svým manažerským schopnostem navrhuji toto:

1. Květa konečně vyřeší smrad na schodišti (na to snad ta stará rašple ještě stačí!!!)
2. Silvestr sežene seznam 3 nejlepších českých architektů a zadá jim, ať každý připraví návrh výtahu
3. Hraběnka by mohla poptat nějakého architekta z Itálie, abychom byli trochu světoví.
4. Já s Kobasem pak vybereme finální návrh (nezlobte se, ale nikdo jiný v domě tomu tak dobře nerozumí!)
5. Květa sdělí Jitce a Rudlovi, ať začnou šetřit, že dovolená na Mácháči letos nebude, neboť bude hightech výtah!

Zdravím a doufám, že úkoly jsou všem jasné. Pokud budete mít nějaké dotazy, obraťte se na moji asistentku, mě prosím neobtěžujte, mám na starosti důležitější věci..

Tak mojí milí, dejte se do práce.

S pozdravem
Adriana

P.S. Silvestře, ti pusinku jsi mi udělal (resp. opíchal) skvěle, bolí to sice jako prase ale ten výsledek!!! Mám rty zase jak v rozkvetlá dvacítka!!! Miluju tě za to drahoušku! Snad to na vánočním večírku konečně zabere na některého z našich ředitelů !!!:-)
*****

Milí spoluobčané,
souhlasím s Adrienou, že bychom měli svěřit návrh výtahu do rukou zkušeného architekta. Znám několik mimořádných architektů, kteří by se toho mohli ujmout. Ale zcela ideální by bylo, kdybychom se shodli na architektce Siřičné, která dělá unikátní designové věci ze skla – zejména schodiště, ale i výtahy. Mám s ní velmi dobré vztahy a sem tam za ní zajedu do Londýna. Kdybych ji požádal, věřím, že by nám vyšla vstříc a návrh by zpracovala. Připravuje teď sice dva skleněné mrakodrapy do Brna, ale určitě bychom se nějak dohodli. Ale pro srovnání můžu oslovit i další architekty. Je to mimořádná příležitost, abychom v našem domě udělali něco výjimečného, nadčasového a designově unikátního. Možná bychom mohli soutěžit i v architektonické soutěži o nejlepší stavbu či rekonstrukci roku. Ano, můžeme se ucházet o cenu Grand prix architektů 2016 !!!

Srdečně vás zdraví
Silvestr Veselý
*****

No, uvidíme. Ale Rudla by vám tam vyšvihnul výtah, ani by nemrk!
Jitka
*****

Jsem zásadně proti, aby se Ruda jakkoliv zapojil do architektonické soutěže. Chceme přece získat titul Grand Prix!!! Chceme unikátní venkovní skleněný výtah a ne nejakou vyzdenou sachtu!!
Výtah se ma stát výkladní skříni našeho životního stylu. Musi to byt nadčasová zalezitost a něco co se v Praze nevidí. Musi to byt stejně dokonale, jako jsou dokonale Adrieniny rty!!

Silvestr
*****

No nazdar, do toho se i přes své vytížení musím zapojit! Sousedé prosím nedopusŤme, aby se stavba výtahu dostala do rukou Rudly. Uź vidím předsedkyni, jak nadšeně souhlasí, celý design ochotně navrhuje, aniž by měla za mák architektonické zkušenosti a pak stavbu spolu s Rudlou řídí. Kdysi řídila gymnázium a teď, když už jí nikde nechtějí, tak se alespoň vyžívá ve vedení SVJ! Nejsme ale charita, abychom téhle zoufalé paní vytvářeli nějaké iluze a Rudlovi dávali práci. Snad se nám je podaří přehlasovat, souhlasím Silvestře, musí to být ukázka našeho vytříbeného stylu.

Jinak Silvestře, kdybys viděl, jak na mě Květa s Jitkou vytřeštěně koukaly, když mě viděly s novými rty.... málem praskly závistí s těma svejma úzkejma hubama! Díky ještě jednou, jsi můj hrdina, lepší potvrzení tvé dokonalé práce si ani nemůžeš přát! :-)

A.
*****

Výtah od Rudly - to by byla pro nás dum zkáza! To bychom se propadli na úroveň nějakého zašleho činžáku ze Žižkova nebo Nusli. To bychom se rovnou mohli návliknout do tepláků a mandlovat si sami prádlo v těch nebytových prostorách, co je zamýšlíme pronajmout pro nejakou designovou kavárnu nábo kosmetický salon či snad ordinaci plastické chirurgie, mozna i luxusní obchod či exkluzivní restauraci.
Prvořadým je to, aby nebytové prostory povýšily nás dum na zcela jinou úroveň!!!!
Počítám v teto veci s podporou Adriany a take s tim, ze tento záměr podpoří Korpoba, ktery je snad na sluzebni ceste, ze se vůbec neozyva...
Věřím, ze i baronka, která ma vytříbeny vkus a smysl pro krasne veci, podpoří (po svém navratu z Itálie) snahu vybudovat z našeho domu exkluzivní adresu.

Vyzdena šachta, tepláky ani mandl do našeho konceptu nezapadají!!
(Všimli jste si vůbec, ze pani Jitka ma vymalovanou predsin na brcalove zelenou, kdo vi jak asi vypada jeji ložnice či obývák. To asi Rudlovi zbyla nejaka barva na skladě...).

S pozdravem
Silvestr
*****

No, jsem zvědavá, jak dopadne hlasování. Náš byt o výměře 111m2 bude mít také váhu (i s moderním zeleným dekorem). A na hlasování Korpoby jsem také zvědavá. Vypadá trochu jako žid a ti dost škudlí. Peněz má sice evidentně dost, ale to u židů nic neznamená.
Asi se raději opravdu budu bavit s paní Květou.
Ostatně paní Květo, přeji vše nejlepší k dnešnímu svátku!
Jitka
*****

Vážená Jitko,
moc jste mě potěšila přáním k svátku. Jsem ráda, že v domě bydlíte, s Vámi se evidentně dá rozumně domluvit, protože máte na věci pohled nezatížený přehnaným egem, které brání některým našim sousedům vidět věci reálně. Bohužel kromě těch, co si myslí, že výtah je to nejdůležitější na světě, mezi námi žijí další, kterým alespoň podle toho, že se nevyjádřili, je vše jedno. A tak nevím, co je horší.
V každém případě Vás chci ubezpečit, paní Jitko, že se můžete spolehnout na to, že jako předsedkyně výboru nedovolím nikomu, a to prosím zdůrazňuji – nikomu – aby si své ego honil na úkor nás ostatních. Potřebnost, funkčnost, spolehlivost, cena – to je zlatá čtyřka, které se při rozhodování budu vždy držet. Možná jste si všimla, že jak pan Silvestr, tak paní Adriana (teď najednou nevím, zda je skutečně Adriana, jak jsem si celou dobu myslela, nebo Adriena, jak stále píše pan Silvestr) vypouštějí neustále do světa celou řadu nesmyslů, jako že chci sama navrhovat výtah apod. Vím, že jste rozumná a dokážete číst, takže Vás ani Silvestr, ani Kačer, tedy to jsem asi přehnala, ale nemohu si pomoci, všem svým známým o tom povedeném zákroku vyprávím, nemohou nahlodat.
Na závěr moc děkuji nejen za přání, ale i za podporu v mém snažení!
S úctou
Květa Křížová
předsedkyně Společenství 69
*****

Vážená paní Květo,
je s podivem, že vy a paní Jitka chcete rozhodovat o výtahu a přitom ho nechcete platit. Této logice vůbec nerozumím.

Můj pohled na zlatou čtyřku (a věřím, že stejného názoru je i paní Adriana, pan Korpoba a paní Valérie) je zcela jiný, než-li Váš. Ve zlaté čtyřce preferuji design, bezpečnost a funkčnost, vše ostatní je podřadné.

Na příštím zasedání SVJ navrhnu, aby byl zvolen místopředseda SVJ a Váš zástupce, abychom mohli rozhodovat i v okamžiku Vaší případné zdravotní indispozice. Myslím si, že vzhledem k manažerským zkušenostem bude nejlepší kandidátkou na místopředsedkyni paní Adriana, která již ve své profesi prokázala mimořádné řídící schopnosti.

Zdraví Vás všechny
Silvestr
*****

Vážený pane Veselý,
pro mě je s podivem skutečnost, že jste schopen psát takové kraviny, aniž byste si prostudoval stanovy našeho Společenství 69 (mimochodem, pamatuji si velmi dobře, jak právě Vy jste se chlubil osobním přínosem při jejich tvorbě, takže je vlastně skoro neuvěřitelné, že Vy, jako autor, prokazujete jejich fatální neznalost).
Podle stanov žádný místopředseda není, takže – chcete-li ho volit, je třeba nejdříve změnit stanovy.
O výtahu rozhodovat, jak píšete, nechci. Jako vlastník bytové jednotky mám však svá nezadatelná práva, stejně jako ostatní, tedy i paní Jitka. A jedním z nich je právo souhlasu/nesouhlasu se stavbou, která zasáhne do budovy. Takže se vyjádřím. Na schůzi, stejně jako ostatní. A dovolím si připomenout, že k odsouhlasení záměru je třeba stoprocentní souhlas. To neuvádím proto, abych Vás nebo kohokoliv dalšího, kdo si velmi přeje výtah, zastrašovala, ale jen jako fakt, který budete muset vzít na vědomí.
Nerozumím tomu, že píšete, že máte jiný pohled na zlatou čtyřku (osobně se domnívám, že označení „zlatá čtyřka“ vstoupí do historie správy domů). Ano, na první místo stavíte design. Od někoho, kdo je schopen udělat z průměrné ženy kačera a ještě tvrdit, že je to dílko povedené, bych to opravdu nečekala. Jinak se v ostatních bodech zlaté čtyřky obdivuhodně shodujeme. Vy jste použil slovo bezpečnost, já spolehlivost, pod níž jsem měla na mysli i bezpečnost. Mohu ze zlaté čtyřky udělat pětku a zařadit do ní bezpečnost.
Hezký den Vám přeje
Květa Křížová
předsedkyně Společenství 69
*****

Vážená pani Křížová,
mate pravdu, ze jsem se o vznik stanov významně zasloužil. Tudíž vím, ze pozice místopředsedy se nejdrive musi zřídit a zakotvit ve stanovách. Nevidím v tom, ale zádný problém a navrh na zmenu stanov předložím taktéž na pristi schůzi jako bod c.1.

Co se týče výtahu, zlata pravidla zadám rozšířit zejména o design. V teto veci dále navrhuji, aby byl výtah vyhřívany, abychom v něm netrpěli v zimních měsících zimou. Ale soucasne moderní systémy jiz s vyhříváním počítají, tak by to nemel byt zádný problém.

K vašemu názoru, ze byla pani Adriena průměrná zena, sděluji, ze to neni pravda. Pani Adriana byla a je výjimečná zena a prvotřídní manažerka, která vi co je to styl a dokáže se přirozeně pohybovat ve vyšší společnosti. Pani Adrianu bychom měli všichni obdivovat, protože je to fame-fatale našeho domu!!

S pozdravem
Silvestr Veselý

PS:
Zcela jsem opomenul, ze výtah by měl mit take zvukové hlášení pater. Pro nahrání hlasu můžeme využit bohaté herecké zkušenosti nasi drahé Valerie, která vedle filmu zazářila take v dabingu. Samozřejmě se rozumí, ze hlášení musi byt vedle češtiny i v angličtině, neb rada z nás ma i návštěvy ze zahraničí.

Abychom zvýšili bezpečnost v dome, měli bychom uvažovat take o zavedení videotelefonu ke vstupním dveřím.

SV
*****

Silvestře děkuji za tvůj obdiv a podporu. Toho "kačera" těm dvěma fůriím zespoda nedaruju!!! Těm bys měl ty jejich ústa nejlépe doživotně zašít! Hlásím, že mám v kanceláři velký úspěch, každý si mě ohromeně a s údivem prohlíží! Takovou nádheru jistě nečekali! :-) Cítím se opravdu konečně jako fame-fatale, v tolik pozornosti jsem už ani nedoufala, ohlíží se za mnou lidi dokonce i na ulici... Dokonalá prácička! Dám ti vědět, jaký úspěch jsem sklidila na vánočním večírku, máme ho zítra. Doufám, že s novými rty svedu nejednoho kolegu....

Výtah musí být pochopitelně maximálně "vytuněný", nejsme přeci žádné socky!!!

Tvoje
Adriana Konečná
*****

Ahoj Adriano,
mám velkou radost, že sklízíš takový úspěch. Rozhodně si to zasloužíš. Jsi v celých Vinohradech nejkrásnější s nejsmyslnější žena.
q
Bohužel tvoji krásu nedokazou jitka sní Květa oceníš

Bože můj! Ten Sivestr Veselý je skutečně veselá kopa! Že jede po Adrianě, to vědí kromě našeho domu i celé Vinohrady, ale že jí bude psát obdivné e-maily a kopie rozesílat po všech sousedech, to by mě ani ve snu nenapadlo. Samozřejmě, že ho omlouvá, že byl dost nameten, což jsme slyšeli asi všichni, když se vracel o půlnoci domů. Takže ty překlepy jsou taky pochopitelné. Mimochodem mimořádný úklid zvratků, které jsem musela objednat, zaplatí Silvestr, nemusíte se obávat, že bych náklady dala rozpočítat na partaje. A jestli se bude vymlouvat, že to on ne, protože ...... tak upozorňuji, že jsem s tím počítala a pořídila fotodokumentaci, dokládající naprosto jednoznačně, kde to začalo – a hlavně, kde to skončilo. Asi nikoho nepřekvapí, že u vchodových dveřích našeho milého souseda.
Květa Křížová
předsedkyně Společenství 69
Vážení sousedé,
velmi se omlouvám za včerejší rušení nočního klidu. Společně s Vítkem Korpobou jsme včera k večeru poseděli ve vinárně a vypili sotva pár skleniček. Museli jsme velmi intenzivně probrat podobu našeho nového výtahu a také jsme se věnovali některým zákrokům, které jsou vhodné zejména pro muže. Po půlnoci jsme se skutečně vraceli domů ve veselé náladě. Fotodokumentací paní Květy nebude třeba nic dokládat, neboť se s Korpobou k činu doznáváme a náklady vzniklé naší veselou náladou společně uhradíme.

Pro vaši informaci pouze uvádím, že Korpoba je již ze služební cesty zpět doma a má řadu naléhavých podnětů k celému našemu domu, se kterými nás všechny seznámí.

Dnes bych ještě rád poblahopřál paní Jůlii, která dnes slaví svátek. Ikdyž teď si vlastně uvědomuji, že v domě žádnou paní Jůlii nemáme…

Pozdravy všem posílá
Silvestr Veselý
******

Ahoj Korpobo,
odpoledne mi přišla elektronicky faktura od paní Květy. Dělá to 8 500 Kč. Nepřijde ti to předražený? Já to tedy považuji za cenu, která je úplně mimo. Za jednorázový úklid pár schodů 8 500?? Měli bychom zahájit audit nákupu služeb pro náš dům a dle jeho výstupů vyhlásit nové výběrové řízení. V této souvislosti mne napadá, že budeme muset rozšířit výbor vlastníků o pozici interního auditora, což se samozřejmě nejdříve musí zakotvit do stanov. Myslím, že bys byl na tuto novou pozici ideální kandidát.
Zdraví tě
Silvestr
*****

Vážení spoluobčané, kamarádi,
Vracím se z třítýdenní pracovní cesty a dovolené zároveň v Karibiku. Poprvé dva nepracovní týdny bez telefonu. Jakoby mi v žilách probudila nová horká krev! Jdu vstříct zase novým výzvám! Konec vyhoření.
A tak doufám, že se nepodivíte, že mě malé domovní války netankují. Co se ale výtahů týče, zvedám ruku pro design. Miluju, když těm mojim koťátkům spadne brada ještě před "tím".
Korpoba
P. S. V kostech cítím, že mě hned po novém roce povýší. Všimli si konečně, jaký potenciál mám. A chci žít způsobem mě hodným.
*****

Ahoj Korpobo,
nejdříve bych ti rád pogratulovat k tvému očekávanému povýšeni v novém roce. Je to pro náš dům významný den, protože budeme mít souseda, který bude v nejvyšším vedení nadnárodní korporace. Náš dům se bude moci pochlubit již dvěma mimořádně úspěšnými lidmi z manažerské praxe - tebou a Adrianou. Nesmíme ovšem zapomínat ani na Valerii, významnou umělkyni, která ztvárnila i filmovou roli a uplatnila se v dabingu. I z těchto důvodů je nezbytné, aby byl náš nový výtah luxusní a mohl dobře reprezentovat postavení svých obyvatel. ( Nakonec se ukazuje, že bude velmi vhodné, když prvním patrem výtah pouze projede a nebude tam vůbec zastavovat... )
Rád bych ti také napsal, že jsem si na tebe zítra udělal čas, abys mohl přijít na ten zákrok, o kterém jsme se na našem večírku bavili. Vybral jsem pro tebe pořadnej kus z chirurgické oceli, aby to vyniklo. Myslím, že to bude fakt super a že s tím kde koho uvedeš do extáze! Sám jsem zvědavej, co na to řekneš, až to uvidíš. Je to perfektní kvalita dovezená ze Švýcarska a mimořádný design. Uděláš tím mnoho lidí šťastnými.
Zdraví tě
Silvestr
*****

Milá Adriano,
mimořádně jsi mě potěšila pozváním na své narozeniny. S radostí přijímám. Budu rád po tvém boku ve vybrané společnosti vrcholových manažerů. A závěrečný doprovod domů beru jako svoji gentlemanskou povinnost.
Růžové sny. Tvůj Vít

Korpoba odeslal odpověd se samolibým úsměvem. Ukazovat se vedle téhle kočičky, to bude to pravé. Do teď byl schopen sbalit mladá telata pouze na svoje prachy a pozici. A podle toho taky vypadala kvalita. Krásný vzhled a tupá hlava. Nemožné vzít do společnosti. Ale Adriana je trochu jiný kafe.

Škoda, že tu její pusu Silvestr nafoukl trochu moc. I když třeba to bude účelné. Kávovar hlásil správnou provozní teplotu a za chvíli se na dně designového šálku objevila tmavá, neodolatelná tekutina. Korpoba přivoněl a jedním douškem vypil. Snad proboha Adriena nepozvala ty lůzry od nás z domu!
***
Květa seděla u počítače ve své kanceláři a nevěřila svým očím.
Samozřemě, i jí se to už stalo, že poslala odpověď na mail všem, a nejen odesílateli. Ale že tuhle chybu udělá i její soused, který se vždy tváří, že sežral všechnu moudrost světa, to ji pobavilo. Pan Vít Korpoba, neomylný samolibec. To se vidí málokdy. Pak ji napadlo, že možná Korpoba není výjimka v prostředí, z něhož pochází. Sama s tím neměla žádné zkušenosti a vše měla tendenci poměřovat s kolegy z gymnázií, v nichž působila. I tam byli různí exoti, ale tolik sebestřednosti a přezíravosti u žádného z nich neviděla. Chvilku se zaobírala otázkou, zda mezi Adrianou a Korpobou je skutečně
něco víc, než že jsou sousedi z jednoho domu. Pak si řekla, že je jí to
vlastně jedno. Muži jako on jí nikdy nezajímali víc, než obtížný hmyz, kterého se nelze jednoduše zbavit a člověk musí udělat maximum proto, aby se s ním dostával do kontaktu co možná nejméně.
Každý den, když šla pěšky do práce, míjela billboard, na němž nějaký kreativní myslitel propagující výstavbu nových bytů napsal slogan "Je luxus žít mezi lidmi, které znáte". Zpočátku, když byla v Praze krátce, to považovala za legrační, protože podle tohoto tvrzení by všichni z Nekundic tento luxus zažívali. Teď, když poznala všechny své sousedy, měla pocit, že by bylo lepší, kdyby je neznala. O luxusu v souvislosti s nimi nemohla být ani řeč.
Najednou si uvědomila, že od schůze už uběhly skoro dva měsíce a pan Silvestr jí stále nepředložil rozpočet pro stavbu výtahu. Bude ho muset zaurgovat, protože v případě, že by se nestihl termín, který si z podivného důvodu stanovili, tedy 6. 9., by ji určitě začali obviňovat. To nemá zapotřebí. Ano, tu funkci předsedkyně výboru vzala, ale není jejich sluha a každý má své povinnosti. Rozhodla se, že to odkládat nebude a když už sedí u počítače, rovnou mu pošle zprávu. Před odesláním ještě zkontrolovala překlepy, to by bylo zase legrace v domě, že paní zástupkyně neumí ani česky, jak chce vychovávat naše děti! hlavně od těch, kteří žádné děti nemají.
Ještě si uvědomila, že nepotvrdila svou účast na narozeninové party Adriany. Původně chtěla pozvání elegantně odmítnout, ale teď, když ví, že Korpoba se těší na společnost vrcholových manažerů, prostě jít musí. Těší se na jeho výraz, až uvidí, že na oslavě je nejen ona, kterou on, člověk tvrdého byznysu opovrhuje, ale i Jitka s Rudlou, kteří mají k vrcholovým manažerům stejně daleko, jako lenochod k nejrychlejšímu zvířeti planety. Jak se soustředila na to, aby její odpověď Adrianě byla byla maximálně přívětivá, úplně zapomněla, že se blíží začátek hodiny, kdy má jít učit. Až zvonek doléhající z chodby ji přivedl zpět do reality. Popadla svůj notes, klíče a vycpanou kunu a vyběhla, aby studenti nebyli dlouho bez dozoru.
***
Vážená paní Květo,
dle závěrů naší schůze zasílám v příloze návrhy na nový výtah. Jedná se celkem o tři architektonické studie a cenové kalkulace. Já osobně jsem pro návrh č.1 od architektky Siřičné. Návrh je sice nejdražší, ale zároveň je stylově nejzajímavější a zcela nadčasový. Svým futuristickým pojetím se vlastně jedná o mimořádný návrh, který může náš dům povznést na patřičnou úroveň.
Myslím, že nyni již nic nebrání tomu, abychom zahájili stavební řízení a vlastní stavbu. Jako velmi užitečné se jevi, že architektka Siřičná již podobný výtah realizovala ve Vídni a rakouská dodavatelské firma je připravena se ihned podílet na výstavbě. Posílám tudíž i kontak na pražské zastoupeni rakouského
dodavatele.
V případě dotazů jsem k dispozici.
S pozdravem
Silvestr Veselý

Silvestr odeslal e-mail Květě a konečně vydechnul. Nikdy by nevěřil, že jednání s architekty i dodavateli mohou být tak náročná. Ale s výsledkem byl spokojen. Siřičná navrhla unikátní záležitost, velký skleněný šperk. Silvestra napadlo, že jediné , co by nyni mohlo zhatit celou akci, by snad mohla být sama Květa, ale když už si výtah jednou odhlasovali, tak snad nebude dělat žádné problémy. Nakonec hraběnka se zavázala doplatit navýšenou cenu za luxusní verzi, tak proč by to dělala? Silvestr se zadíval skrz okno.
Na rohu ulice zahlédl paní Jitku. Bože, ta vypadá, napadlo ho, když ji pozoroval. Kolébavá chůze a dvě plné síťovky. Jo, tak ta má ránu, pousmál se a zatáhnul žaluzie...
***
Vážení obyvatelé domu!
dovoluji si Vám oznámit svůj návrat do Prahy. Protože jsem se nečekaně ocitla místo v Itálii v Africe. Neměla jsem tam možnost číst Vaše emaily.
Tedy si dovoluji shrnout veškerou korespondenci, která proběhla.
Architekta pro výtah jsem v Itálii nesháněla neb jsem po několika dnech pobytu odletěla do Tanzánie, kde jsem se nečekaně zadrhla přes půl roku. Abych zabránila různým drbům, šeptandám a jiným zvědavostem, tak si dovolím mírně ukojit vaši zvědavost. Mého Nikolase jsem zanechala u jeho matky v Miláně po té, co jsem zjistila, že i když je mladší než já /jeho matka je mladší/, tak si s ní mám více co říci než-li s Nikim. I když jeho prdelka byla rozkošná, tak nové přátelství s báječnou ženou se mi zdá perspektivnější.
Přiletím tedy koncem týdne a pak jsem k dispozici pro jednání. Paní Květě tímto sděluji, že může svolat shromáždění, pokud má pocit, že je to nutné.
Dále doufám, že několikrát zmiňovaný pach v domě je již odstraněn, nerada bych svému novému příteli představila bydlení v "nečistém duchu".
Pro Silvestra mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Špatná je, že chvíli asi nebudu potřebovat aplikaci jeho H-áčka /aspoň zbude více pro Adrianu/ neb můj nádherný masaj je nad všechny omlazovací kůry. Dobrá zpráva pro Silvestra je, že jsem přesvědčena, že si s Murumbem bude rozumět, neb má velmi blízko k přírodě, léčivým rituálům a bylinám a vůbec ke kořenům
lidstva.
Na eventuální shromáždění, tedy i pro obětavou paní Květu, vezu nějaké pokouřeníčko a sušené kobylky. Na závěr si dovoluji požádat sousedy o trochu trpělivosti neb po mém příjezdu hodlám zahájit dramatický úklid svého bytu a vyházet maximum
starých vzpomínek a pavučin. Murumba i já potřebujeme vzduch! Tedy ze začátku předpokládám nějaký hluk a pohyb v domě.
Paní Jitce děkuji za zalévání květin /přežily nějaké?/ a prosím ji
/případně Rudlu/ o zapnutí kotle na topení a teplou vodu. Teplo maximální - to víte masajové a mé staré kosti jsou zvyklé na teplíčko.
Jo...., paní Adrianě a pracovní skupině pro výtah sděluji, že v každém případě hodlám býti v týmu, který bude vybírat design výtahu a vše s tím společné. Otec by se obracel v hrobě, kdybychom vybrali nějaký postsocialistický nesmysl.
Brzy na shledanou Valerie Hrabětová.
***
To byl zase jednou den. Začalo to tím, že nějaký syčák v nestřeženém okamžiku, patrně když byla otočená obličejem k tabuli, utrhl kuně ocas. Protože škola má napnutý rozpočet, nepřichází v úvahu, aby si zažádala o novou vycpaninu. Proto místo toho, aby se věnovala přípravě na čtvrtletní klasifikační poradu a třídní schůzky, chopila se Květa jehly a režné nitě a
ocas přišila. Když odložila šicí náčiní, zahleděla se na mírně odřenou výukovou pomůcku a nemohla se ubránit srovnání. Dnes si připadala taky trochu ošoupaná. Protože už neměla další hodinu, rozhodla se, že dnes vysedávat ve škole nebude. Přečetla si zběžně mail od pana Veselého. Byla ráda, že mu stačilo jen jednou připomenout, co je jeho úkolem. Pak si všimla další zprávy. Ta byla od paní Hrabětové. Ještě nikdy od ní nedostala mail, a tak byla zvědavá, co jí píše. Vzápětí pochopila, že nejde ani tak o dopis,
který by byl určen jí, jako o snahu šokovat všechny v domě. Neví, zda některá ze sousedek bude Valérii závidět jejího Masaje. Pravděpodobně ne, i když s určitostí to nevěděla. Napadlo ji, zda si Silvestr nebude chtít s ním poměřovat svou mužskou pýchu. Ačkoliv ji nikdy neviděla, vsadila by vše proti němu. Jeho malé boty, které občas nechává ležet na rohožce přede dveřmi, jsou pro ni dostatečným argumentem.
Květa se přistihla, že se začíná nového souseda bát. Další exot do sbírky jejich domu. Ne, necítí se jako rasista, ale leccos přečetla, a tak ví. Nebo tuší. Už teď se kolikrát v domě rozlévá vůně česneku tak silná, že je jí z toho nedobře od žaludku. A jestli je pravda, že Masajové rádi skopové, tak potěš bůh.
Zamkla za sebou kancelář a vyrazila na poštu. Chtěla poslat kamarádce z Nekundic, která je v současné době na ostrově Saba, balíček s nějakými léky. Vše měla pečlivě připravené, průvodní lístek vyplněný, a tak věřila, že se tam příliš nezdrží, chtěla si odpoledne prostudovat nabídky výtahářských firem a podívat se na architektonické návrhy. Měla radost, když zjistila, že u přepážky nikdo není, a tak k ní přikročila a podsunula balíček pod
bezpečnostním sklem, oddělujícím prostor před a za přepážkou. Mladík si přečetl adresu, hodil balíček na váhu a něco naťukal do počítače.
"Kam to posíláte?", řekl, aniž by odtrhl zrak od monitoru.
"Na Sabu" odpověděla a čekala. Patrik, tak se poštovní úředník jmenoval, opět cosi nadatloval, a pokračoval ve výslechu.
"To je v Karibiku?"
"Ano", odpověděla a upřeně se na něj zahleděla. Informace o Sabě i o tom,  že jde o Karibik, byla obsahem adresy.
"A kde to je?"
"Saba je ostrov, který patří k Nizozemským Antilám", řekla, i když i to bylo součástí adresy.
"Aha, tak já to zadám do počítače jako Holandsko" rozzářil se.
"A nebude muset adresátka doplácet poštovné, víte, je to dárek" namítla.
"Vy jste odesílatel?" chtěl vědět ten zvědavec.
"Ano" odpověděla a cítila, že ztrácí trpělivost. Za ní se už vytvořila fronta brblajících lidí. I tentokrát jí přišlo divné, že lidi ve frontě mají tendenci obviňovat z průtahů jí a ne úředníka. Ona je podle nich potížista, který neví, co chce.
"A to nevíte, kam to posíláte?" z otázky nabyla dojmu, že Patrik
pochopil, na čí straně jsou lidi čekající na jeho služby.
"Vím, na Sabu, do Karibiku, Nizozemské Antily."
"Aha, už to mám, 45 korun", poprvé se na ni podíval.
"Opravdu?" Nechtěla prodlužovat svoje ani jeho utrpení, ale bylo jí divné, že na váze leží nějaký dopis, který s jejím balíčkem neměl nic
společného. Všiml si jejího pohledu.
"Počkejte, na váze mám něco jinýho", vyměnil balíček za dopis a s lehkou výčitkou v hlase, jako by mu záměnu provedla ona, řekl "96 korun".
Zaplatila, strčila do peněženky drobné a podací lístek, otočila se na podpatku a bez poděkování přepustila své místo dalšímu zákazníkovi.
Po cestě domů se zastavila ještě v obchodě, kde si koupila láhev vína. Cítila, že potřebuje odměnu a vzpruhu. Doma zjistila, že jí nejde internet, takže si nemůže nabídky stáhnout. No nic, zítra je taky den. Tak aspoň zajde za Jitkou, chce s ní probrat studijní výsledky její starší dcery. Možná by bylo lepší si o tom promluvit
s Rudlou, ačkoliv sám nemá vzdělání, dokáže často hodnotit věci střízlivěji, než uzlíček nervů, tedy jeho žena. Jitka není zlá, ale žít s ní musí být náročné.

****

Silvestr otevřel e-mailovou poštu a sotva spatřil zprávu od hraběnky, celý se rozhořel. Ta zpráva ho přitahovala jako něco zcela mimořádného a záhadného. Hraběnku vždy obdivoval. Už jako dítě k ní vzhlížel jako k velké herečce. A později se zamiloval i do jejího životního stylu a stále nových experimentů. Proto se i nyní chvěl nedočkavostí. A hraběnka nezklamala. Ta zpráva o Murumbovi ho rozesmála nahlas. Už samotné jméno Murumbum v něm evokovalo spíše nějakou záhadnou exotickou nemoc, kterou mohla hraběnka při svých cestách chytnout, než-li nového zajíčka. A pak ten zvrat, hraběnka vyměnila Itálii za Afriku. Bože, tak to paní Květa nepřežije. Sotva zvládá Adrianu, Korpobu i hraběnku. A teď k tomu všemu ještě Murumbu. Silvestr se napil kávy a začal psát odpověď.
>>
Milá Valérie,
jsme rádi, že jste v pořádku a že jste zdráva. Máme velkou radost, že jste potkala svoji novou životní lásku a všichni se na pana Murumbu těšíme. Jistě se brzo stane nedílnou součástí našeho společenství a bude se u nás v domě cítit jako doma.
Práce na výtahu pokračují. Paní Květa již má k dispozici veškeré
podklady, aby mohla zahájit stavební práce. Jako nejlepší návrh se jeví futuristická studie architektky Siřičné. Čekáme ještě na názor paní Adriany, která je členkou pracovní skupiny a která má velmi vytříbený vkus a tudíž bude její stanovisko významné. Zcela jistě dodržíme datum 6.9., abyste se mohla vdávat. Předpokládáme tedy, že na celém záměru plánované svatby se mění pouze jméno ženicha, ale tato drobnost není pro stavbu výtahu nikterak
zásadní.
Milá Valérie, předpokládáme také, že se zúčastníte oné velké slávy,
kterou plánuje paní Adriana u příležitosti svého jubilea. Na oslavu jsou pozváni všichni obyvatelé našeho domu a bylo by moc hezké, kdybyste mohla být s námi.
Pozdravy posílá

Silvestr V.
***
"To je teda povedený," vydechl nahlas Korpoba a hned přitvrdil: "Do háje, ten mi tu tak scházel!" Vůbec mu nedošlo, že plave ve světě svých fantazií a strachů.
A stále zíral do monitoru tenkého počítače a na displej mu jako živá vyskočila okouzlující Adriena. Adriena držící se za ruku... No to snad ne! Adriena celá zářící a za ruku ji drží ten černý od hraběnky. Tak to je teda hnus. Mrcha jedna. A je jasný čím jí ten africký vetřelec svedl. Tak nepůvodní! Takové klišé. Taková nízká tělesnost! Možná neumí ani číst!

***
Milý Silvestře,
na oslavu paní Ariadny dorazím, bohužel zatím bez Murumby. Zdržel se v Paříži na doladění nějakých pracovních záležitostí. Není to totiž žádný primitivní křovák ani dvacetiletý mladíček, jak si jistě celý dům myslí. Věřím, že si budete rozumět. Upřímně řečeno jsem ho moc nepřemlouvala, dovedu si představit, jak by po něm mohla Adriana vyjet, ale to je jen mezi námi, že?
Na návrh architektky Siřičné jsem zvědavá. Na cenu za návrh a na rozpočet za realizaci též - to myslím trochu jedovatě a podle toho se rozhodnu, zda jej podpořím. Mám jisté nápady, jak pojmout sklo výtahu, už jsem naťukla našeho předního skláře Mariana Harla, kterého důvěrně znám z mládí a dob mé zašlé slávy. Skládá pomalované desky skla za sebou a tak vytváří plastický obraz. Mohli by to být i postavy v poloze 69, v černém minimalistickém
provedení - něco na způsob masajských kreseb. To víte, vidím všude jen jedno téma - soulad s přírodou a zvířaty atd.
Mimochodem vaši lehce impertinentní poznámku o výměně ženicha při zachování data svatby jsem si dovolila přehlédnout a nekomentovat.

Zůstávám v úctě Valerie H.

Valerie odklikla "odeslat" a uvědomila si, jak jí buší srdce. Jak jejího
Murumbu přijmou sousedé a společnost její rodné země? Natož nyní, v době běženské evropské krize. Smála se v duchu představě, jak si v domě představují dalšího mladíčka v řadě, kterého utáhla na prachy a historky se slavnými, často už mrtvými osobnostmi. Přece není tak hloupá, aby nechápala proč s ní všichni ti kocourkové, včetně Nikolase, byli. Nepřipouštěla si jejich vypočítavost, nakonec i ona vypočítavě vysávala jejich mládí a elán. Ale až uvidí Murumbu?! Květa bude trousit drby o cizokrajných nemocech a zvycích. Jitka bude jistě sledovat hygienické návyky a čistotu bot a mít nejapné dotazy na gramotnost, její primitiv Rudla nevydejchá černocha ani
náhodou a bude mít při každé příležitosti rasistické poznámky. A že Murumba je černej jako uhel. Adrianu a Silvestra bude donekonečna zajímat velikost penisu a sexuální návyky a Korpobu? Až zjistí co je Murumba zač, tak mu bude nabízet ty svý kšeftíky alias kontrakty. A synové? Ach, zamračila se a na chvilku jí napadlo, jestli se nepřestěhovat. Ale opustit dům otce? Ne, to jí zodpovědnost nedovolí, když vidí, jak se ta lůza chová ke společnému majetku. Tedy jak kdo, ale..... Do nosu jí praštila vůně masaly a volání, my dear, překvapení! Věděla, že to bude prostřený koberec se svíčkami a spoustou mističek dobrot, ale i tak to vždy je překvapení. Překvapení, že seMjí TO mohlo v životě stát. Opravdu se bála, aby Muriho neztratila. Byla zvyklá být milována a obletována ať už doopravdy nebo falešně, což mimochodem jako dobrá herečka během prvního rozhovoru většinou hned
odhalila, ale toto bylo něco zcela jiného. Poprvé v životě se cítila být vedle někoho v bezpečí, poprvé se dokázala zcela uvolnit, poprvé jí bylo jedno, co si o ní kdo myslí, poprvé se přestala bát i sama sebe. Zaklapla notebook a bosky ťapkala za milovaným hlasem, za mihotavým světlem, za vůní koření.
> ***

Květa dočetla další mail od paní Valérie. Chudinka, napadlo ji, tolik
úsilí věnujeme tomu, aby v ostatních vzbudila zájem či závist. Přála si, aby ji nikdy nepotkalo něco takového. Valérie už dávno není žádná dorostenka, nakonec je všeobecně známo, jakou radost jí udělalo rozhodnutí dopravního podniku snížit věkovou hranici pro jízdu zdarma. A v tomhle věku připravovat celý dům na nového milence, který je černý jak telefon, je spíše k smíchu. A
ještě vytvářet dojem, že je vzdělaný a pracovitý! Jestlipak Murumba dorazí i s dalšími manželkami? A kolik jich asi má? Ať je to jakkoliv, Květu nejvíce zajímalo, zda Valérie už podstoupila obřízku nebo bude o to žádat Silvestra. Ten to určitě udělá rád a dá jí slevu. Úvahy o obřízce, Květu pobavily, ačkoliv zároveň cítila lehké mrazení po celém těle. Nechť se Valérie nechá zmrzačit, když ji to udělá šťastnou, je to její věc. Květa si uvědomila, že připravovaný stavba výtahu se komplikuje. Měla zato, že se na posledním shromáždění na všem dohodli, a teď se z mailů dovídá, že Valérie chce další schůzi. Svým způsobem to chápala,
bude platit nejvíc, tak je logické, že u toho chce být. Ale všechno má své meze. No nic, v tuto chvíli jí pošle návrhy mailem, třeba to bude stačit.
Když zprávu odeslala, vypravila se k doktorovi. Nechtělo se jí, určitě tam bude strašně lidí, a i když je objednaná na konkrétní hodinu, nic to neříká o tom, kdy se dostane na řadu. Jak si pamatovala, i tady mají cedulku s upozorněním, že pořadí pacientů určuje lékař. S čím se pak setkala v kartotéce, to předčilo její nejčernější sny.
"Byl jsem objednán na 12:45" řekl pacient stojící u okénka před ní a plaše se usmál na osobu v bílém plášti.
"Jak to - byl, vy JSTE PŘECE OBJEDNÁN! Nebo jak to tedy je?! Odpovězte!"
Muž vypadal zmateně, nechápal, v čem je problém. Když se s ním KvětaMpozději v čekárně dala do hovoru, řekl jí, že té sestře v duchu odpouští, neboť vypadá, že navíc nemá.
A pak přišla řada na Květu. Po předchozím výstupu si dávala záležet na tom, aby použila správný čas. "Můžete mi prosím poradit, do kterých dveří mám jít? Jsem objednaná na 12:30 a nerada bych se zpozdila."
"A co vám řekli do telefonu, když jste se objednávala? Tam máte bejt, to je přece jasný." Pak se zahleděla do počítače a utrousila "Jděte do čísla 130. Že je to to číslo, co vám řekli! Příště poslouchejte, co vám říkají, abyste tady příště nezdržovala."
Květa se cítila pod psa. V práci se jí nelíbí, jak si představovala, v
domě si připadala jako vetřelec, mezi ty snoby nezapadla a ani o to nestála, u doktora jednají s člověkem jak s blbečkem, kterého je třeba vychovávat. Tak tohle je život ve městě. Ne, tohle žít nechce. Asi tohle byl okamžik, kdy se rozhodla. Dokončí školní rok, stavbu výtahu a vrátí se do Nekundic. Ještě že si tam nechala byt. Tenhle na Francouzské prodá, pro Pražáky je to bůhví proč atraktivní adresa, nebude problém dostat slušnou cenu.
***

Sobotní rána miloval Silvestr od dětství a zůstalo mu to dodnes. Snídani a noviny si sebou bral vždy do postele a ani dnešní sobota nebyla vyjímkou. Ten pocit blaženého nicnedělání a absolutni bezstarostnosti byl k nezaplacení. Pak si, již opět v posteli, otevřel přílohu sobotních novin a spatřil něco neuvěřitelného - velkou fotografii a rozhovor s titulkem Nový život Valérie! Ze zvědavosti otočil list a údiv byl dokonán. Valérie zde byla na fotografii s Murumbem.

První, co ho napadlo, byla představa paní Květy, která asi nevěřícně kroutí hlavou a hořekuje nad svým údělem budoucí Murumbovy sousedky. Ovšem samotný Murumba byl zajímavej týpek, černej jako uhel, široká ramena a obrovské rty. Rozhodně byl mladší než Valerie, ale to byli všichni hraběnčini partneři. Pak ho napadlo, že by se Murumba mohl líbit Adrieně. Kdysi dávno se mu Adriena na vánočnim večírku, když už byla notně společensky unavená, svěřila, že si to jednou na služební cestě v Londýně rozdala s obrovským černochem a byl to ten nejlepší sex v jejím životě. No a pak se mu vybavil výraz Korpoby. Jo, tak ten bude asi hodně zaskočenej. Doposud si v domě hrál na alfa samce a velký frajerský mačo, ale Murumba pro něho bude docela velká konkurence. Tak to se Valerii podařilo a zřejmě to myslí naprosto vážně, protože jinak by přece neposkytla velkou fotografii s Murumbou do novin.

Silvestr na chvili odložil noviny, zakousl se do housky a dálkovým ovladačem spustil svoje oblíbené cédéčko.Za chvíli vstane, obleče si ty nové tepláky a bílé tenisky od Adidas a vypraví se do fitka. Oslava jubilea Adrieny se blíží a člověk na sobě musí pořád makat, aby s Adrienou, Korpobou, Valerií a teď už i Murumbou udržel krok. Nakonec je možná dobře, že to všechno na druhé straně vyrovnává pani Květa, paní Jitka a hlavně jeji Rudla, protože jinak by ta konkurence byla opravdu neunosná a k nevydržení.

***
Něco ji zašimralo pod nosem. Byly to paprsky slunce, které probleskovaly skrz záclony. Valérie se protáhla jako kočka a zavrtala znovu do peřin. Jako stará kočka pomyslela si Valerie, ale na rtech jí zůstal úsměv. Po půl roce doma. Vlastní postel je vlastní postel zamudrovala v duchu a podívala se na hodinky. Proboha poledne! Aby ne, přiletěla pozdě v noci, urvaná z letišť, přestupů a čekání. Po příjezdu nechala stát kufry v chodbě, dala si jen sprchu a panáka a šup do postele. Tak tak stihla napsat sms Mumimu, že v
pořádku dorazila. Užívala si chvíle samoty a klidu v pelechu a uvědomila si, jak se jí stýskalo po chvíli samoty, a intimity. Mohla mít starou flanelovou košili, mohla chodit po bytě nahá, mohla se celý den neučesat, nemalovat, mohla cokoliv, bez ohledu na kohokoliv bez ohledu na Murumbu. Před ním by si nic z toho nedovolila. Její tělo připomínalo rozervanou slonici, která si o gazele může jen dát zdát. A nahodit fasádu bylo třeba každý den, aby se lidé kolem nelekli. Všichni od ní stále očekávají eleganci, pohotovost, vzletnost. Je to únavné, vzdychla si Valeria a vyhrabala se do koupelny. Pohled do zrcadla ji nijak nenadchnul. "kašlu nato" řekla si nahlas a rozhodla se, že si přestane barvit vlasy. Chcete noblesu? Máte jí mít. Budu úctyhodná kmetka a přestanu si huntovat vlasy.

V krbu praskal oheň, Valérie seděla v křesle a probírala se nahromaděnou poštou. Kufry byly dávno uklizeny, pračka a sušička vrčely. Ona popíjela kávu s koňakem a radovala se, že nikdo v domě ještě postřehl její příjezd a neotravuje jí tisíci nesmyslnými dotazy a ona se tedy nemusí usmívat a být
neodolatelně vtipná. Píp píp. Otevřela mobil, sms od Mumiho. Vše podepsáno, jdu s nimi na večeři na Eifelku. Miluju tě. Přiletím za 3 dny. :) M
Už jí zase chyběl ten holomek. Jeho oči jako tůně, jeho vůně paco rabana, jeho pozornosti. Trochu zalitovala, že nakonec nebude na oslavě Adriany, bylo by to pěkné entreé. Všichni čekají černocha s náušnicí v uchu, pérem za uchem a zabaleným v červené dece, který jí klátí kde se dá a ona by zatím přivedla elegantního Murumbu v obleku od Armaniho, mladšího od ní jen o 9 let, který má svoji firmu, umí anglicky, francouzsky, samozřejmě svahilsky a
už i trochu česky. Přivřela oči, aby ho viděla lépe a hluboce vzdychla. Jo, je nakonec dobře, že přiletí později. Byl by středem pozornosti na Adrianině večírku a to by vůči ní nebylo fér. Zase by ta drbna Květa říkala, jak chci být za každou cenu středem pozornosti. Není schopna se smířit se svým nudným životem plným zloby. A pak musím připravit byt, chci, aby se tu Murumba cítil  dobře. Přes všechnu péči Jitky všude bordel, potřebuje to tu pořádně vyvětrat, vysmejčit kouty, vyleštit křišťálové lustry, baterie v koupelně, umýt okna, vyčistit koberce..ježíši, stihneme to za 3 dny? Budu muset dát Jitce vědět, že jsem tu.
***

Adriana prožívala báječné ráno. Probudila se ve svém jednopokojovém apartmá na horách a nemusela dnes nikam spěchat. Tyhle okamžiky zažívala málokdy. Její diář byl obvykle narvaný schůzkama a i když jí to dodávalo potřebný pocit důležitosti, s přibývajícím věkem jí to začínalo čím dál víc obtěžovat. Sundala svou saténovou košilku, s uspokojením si prohlédla své opálené, vysportované tělo a oblékla si bílé bikiny. Sjela výtahem do přízemí, ladně skočila do bazénu a bez přestávky půl hodiny plavala jako o život. Potřebovala se vybít. Stokrát raději by se však vybíjela s nějakým mužem v posteli. Hrozně zatoužila po objetí. Vrátila se do svého prázného bytu, dala si ještě pár cviků na břicho, ovocnou snídani, projela maily a rozhodla se, že si pujde zalyžovat. Snad v baru pod sjezdovkou potká nějakého známého, aby si nepřipadala tak zoufale opuštěná. Nejvíc na horách nesnáší ty rodinky s dětma. Uřvaní fakani, tatíci, kteří po ní potajmu pokukujou, ale na víc si netroufnou a matky, které se tváří, jak to v životě vyhrály. Sice jsou všechny do jedné dávno za zenitem, urputně se však oblékají tak mladistvě, že to jejich povadlé, zakyslé rysy v obličeji tak akorát parádně zvýrazní. Brrr, takhle fakt dopadnout nechce. Jak dopadnout chce však nevěděla. Jediné co opravdu věděla, že chce chlapa. Takového, kterého si představuje, ale nemůže najít. Měl by bejt krásnej, úspěšněj, sportovní, vtipnej, osobitej a po uši zamilovanej. Po pravdě, jednoho přesně takového potkala. Ke všem těmto vlastnostem měl ale bohužel ještě další. Byl trochu ženatej a příliš nerozhodnej, Robert. Ve firmě se mu říkalo Robí. Byl to jeden z nejvyšších šéfů její firmy. Na oslavu svých narozenin ho pozvala proto, aby viděl, kolik dalších mužů má ve svém okolí. Tajně doufala, že ho tím donutí jednat. Nejvíc spoléhala na Korpobu, ten by ho mohl konečně vyprovokovat. Byl to podobně úspěšný, přitažlivý, korporátní namyšlenec. Adriana se zasnila nad svým tajným plánem.

***
Silvestr docvičil zrovna v okamžiku kdy mu zazvonil mobil. V telefonu uslyšel svoji pubertální dceru, která mu právě sdělila, že odpoledne rozhodně nepřijde, protože musí za kámoškou. Trochu ho to naštvalo, těšil se, že půjdou do kina a pak se zastaví v jeho oblíbené kavárně a dají si spolu malínovej dort. A teď tam půjde akorát tak sám. Před domem potkal pani Jitku. Té ženské mu bylo vždycky líto a dnes obzvlášť. Paní Jitka byla bez jiskry, ztahaná, upachtěná a na hlavě měla cosi, co připomínalo čapí hnízdo. Byl to vysoký drdol, který snad musela vytvořit z nějakého umělého přičesu. Rychle pozdravil a raďeji přímo utekl. Sotva zabouchnul dveře uslyšel z hraběnčina bytu zvuk pračky. Hlavou mu prolítlo - konečně je doma. Byl rád, teprve teď se věci v domě pohnou dopředu. Jestli na pani Květu něco skutečně platí, pak je to jedině hraběnka. Tašku hodil v předsíni do kouta a z ledničky si vytáhl uzeného matesa.

***
Adriana vešla do baru a namířila si to rovnou k toaletám. Musela zkontrolovat make-up, jestli se jí cestou na sjezdovku nerozmazal. Venku poletoval snih a Adriana by nesnesla, aby její tvář nebyla dokonalá. Obzvlášť teď, když poutala pozornost svými dokonale nafouklými rty. S povděkem vzpomněla na Silvestra, zlaté ručičky! I Silvestr by mohl na narozeninové party Robího pořádně vyprovokovat. Byl to zajímavej chlap, navíc znal všechny Adrianiny orgány, veškerou správu svého těla svěřovala Adriana právě Silvestrovi. Prsa jí udělal před dvěma lety. To, co to udělalo s jejím sebevědomím, na to by žádnej terapeut nestačil. Konečně mohla vyházet všechny molitanem vycpané podprsenky a začít chodit naostro. Při sexu sice ňadra nebyla zdaleka tak citlivá, jako když měla své přirozené, za to byla mnohem větší pravděpodobnost, že k sexu vůbec dojde! Od Silvestra si nechala udělat rovnou trojky. On jí to sice dlouho rozmlouval, ale co on může vědět o ženách, které nikdy žádná prsa neměly. Ani diamantové náušnice by jí neudělaly větší radost než tahle hromada silikonu! Vrátila se zpátky do baru a sedla si tak, aby měla přehled o všech návštěvnícíc. Zkoumala, zda by se k někomu nemohla přidat. Bylo tady ale jen pár vyčpělých známých tváří českého byznysu, kteří byli sice úspěšní a bohatí, rozhodně však nebyli krásní. Spíš sešlí, vychlastaní a sportem nepolíbení. Ach jo, to je otrava, pomyslela si Adriana. Představila si, že Robí teď se svojí manželkou a dětmi vzorně obědvá v některé z luxusních pražských restaurací a škodolibě se usmála při představě, co by asi jeho dokonalá nudná žena řekla tomu, kdyby ho viděla ve čtvrtek večer u ní doma, vzrušeného, vášnivého, prosícího o další číslo. Aniž by si cokoliv objednala, zvedla se a vyrazila na sjezdovku. Snad si alespoň na lanovce přisedne k někomu zajímavému.

***
Květa se nemohla probudit. Ještě že dnes neučí. Ponořila se do vzpomínek na včerejší den, který byl hodně náročný.
Nejdřív byla v práci, měla mimořádně pět hodin. Byla rozladěná, její úvazek měl být minimální, vzhledem k její funkci zástupkyně. Ale každou chvíli je někdo z kolegů nemocný, zvláště teď v období chřipek, a je třeba za něj suplovat. Pak běžela ke kadeřnici, aby na večerní oslavu Adrianiných narozenin vypadala k světu. Myslela si, že tam bude hodně hostů, ale její očekávání byla překonána. Nerada si v duchu přiznala, že to Adrianě sluší, přítmí podniku pomohlo trochu zamaskovat dílo Silvestra, a tak s odstupem několika kroků nebyla ta její nepovedená pusa téměř vidět. Chvílí jí pozorovala, jak přijímá gratulace, a musel se v duchu smát, když viděla, jak ty rty ještě špulí.
Všimla si, že Adriana stále někoho vyhlíží. Pak jí to došlo. Ani Korpoba, ani Silvestr nedorazili. Bylo vidět, že to Adrianu dost sebralo, jak by taky ne, ti dva vědí, jak jí udělat radost. Neustále jí zahrnují lichotkami, kterým uvěří jen někdo tak zahleděný do sebe, jako je Adriana. Květa byla ráda, že nepřišli. Určitě by chtěli probírat záležitosti kolem výtahu. Na to fakt neměla náladu. Valérie přišla v doprovodu jakéhosi muže, který byl k ní věkově přiměřený, což bylo velmi neobvyklé. A přesto, že bylo jasné, že pro toho muže znamená víc, než letmou známost, nerozpakovala se všem na potkání vyprávět o svém Murim. Květě to přišlo dost nechutné. Je fakt, že Valérie vypadala odpočatě a šťastně. Zato její doprovod byl čím dál tím přepadlejší.
Jitka, která jako jediná normální z jejich domu dorazila, vypadala, jako vždycky. Je vidět, že ji starost o rodinu dává zabrat. Rudlu nechala doma u dětí. Květu to chvíli mrzelo, s Rudlou je docela legrace. Najednou si uvědomila, že začíná Valérii rozumět. Stejně jako divoký nevzdělaný Muri je atraktivní pro hraběnku, primitivní Rudla s dobře stavěným tělem, který se udržuje v kondici fyzickou prací, může být přitažlivý pro ni, vysokoškolsky vzdělanou ženu, která se chce trochu povyrazit.
Květu najednou napadlo, že vyzkouší na některém z přítomných mužů test, o kterém se dozvěděla teprve nedávno. Jakýsi americký psycholog sestavil asi třicet otázek. Když je prý žena položí kterémukoliv muži, naváže s ním silný intimní vztah, který vyústí v jeho až bezhlavou zamilovanost. Rozhlédla se kolem sebe, aby si pro pokus vybrala správný objekt. Zdálo se jí neuvěřitelné, že by to mohlo fungovat, ale co kdyby. Nesmí se unáhlit. Pak ho zahlédla. Někdo by mohl říci, že na první pohled nikterak atraktivní, ale ty jeho oči. Bože, to je on. Najednou si zoufale přála, aby to zabralo. Ukázalo se, že ho Jitka zná, a tak se nechala hned představit. Měla pocit, že ho ničím nezaujala. No co, jestli to nebude fungovat, má v záloze Rudlu, odejde domů, děti už budou spát, mohou si udělat hezký večer ve dvou. Všimla si, že Jitka začala pít a od Rudly věděla, že pokud se skleničky chytne, neví kdy přestat. To se dneska ještě může hodit, určitě domů nepoběží. Jídla a pití je tu dost.
Přisedla si ke stolu, kam před chvílí usedl Petr. Tak se pokusný králík jmenoval. Samozřejmě mu neřekla, že na něm hodlá provádět experiment. Počkala, až se přestal bavit s Jitkou, a položila mu první zahřívací otázku.
„Petře, kdybyste měl možnost si vybrat kohokoliv na světě, s kým byste chtěl povečeřet?“ Květa si všimla záblesku v jeho očích. Jeho odpověď jí skoro vyrazila dech.
„Promiňte, tady je hluk, mohu si přisednout blíž k vám, chtěl bych vás slyšet.“ Tak to je tedy něco, ono to snad opravdu funguje, zaradovala se v duchu Květa. Rudla asi zůstane celý večer hlídat děti.
„Jistě, pojďte sem, nemusí nás každý slyšet. Já jsem Květa, nevadí ti, že si budeme tykat?“, zvedla skleničku a nastavila rty. Nevypadal překvapeně, ochotně svou pusu přitiskl na její. Koutkem oka si všimla pohledu Jitky. Byl v něm spíš údiv nebo závist? Nebyla si jistá. Kdyby chudinka tušila, že jí Petr v podstatě zachránil manželství.
„Dám ti na sebe číslo, zavolej mi, můžeme někdy zajít na kafe, v Praze se moc nevyznám, budu ráda, když mi budeš dělat průvodce.“
Po zbytek večera se už nic mimořádného nestalo. Adriana se opila, což se dalo čekat. Všem mužům na odiv vystavovala své umělé trojky a hihňala se jejich dvojsmyslům. Valérie unavovala svým stále se opakujícím vyprávěním o vzdělaném divochovi. Směšné.
Když se Květa rozhodla, že odejde, mrkla na Petra. Ne, dnes ještě spolu nepůjdou, to má čas.
***

Silvestr se zadíval skrz palmove listy do slunce a zavřel oči. Konečně mohl snít. Jediné co ho v jeho snění vyrušovalo byly stále nové a nové myšlenky, které ho ochromovaly od skutečného splynutí se svým vnitřním zdrojem, se sebou samým.

Předevšim to byly myšlenky na Adrianu, na které intenzivně pracoval půl roku, aby mohla zářit na svém večírku. Se svým výkonem byl téměř spokojený. Adriana i ve svém věku stále vypadala velmi atraktivně a díky jeho zákrokům o ni byl zájem. Nechápal ale, proč nakonec Adriena zůstane vždy sama. Jakoby se ti, kteří si na Adrianu troufli, nakonec vždy podělali strachy. Ale vlastně to možná až tak nepochopitelné není, pomyslel si. Kterej chlap by chtěl být každý den poměřován s jeji dokonalostí a nároky.

Pak mu ale na mysl vytanula pani Jitka, kterou v sobotu potkal s čapím hnízdem na hlavě. Paní Jitka pro něj byla záhadou, pořád se tolik snažila vyvolávat dojem šťastné manželky a matky a přece jí to nikdy nevěřil. Zato si víc všímal její čím dál větší ušláplosti a strhanosti. A vlastně o ní měl i strach, obzvlášť po té, co se mu pani Květa zmínila o tom, že si myslí, že paní Jitka pije. Trochu ho to zaskočilo, protože pani Jitka mluvila o Květě vždy moc hezky. Ale pak mu došlo, že Květa má s tímto sdělením dozajista nějaký záměr a že mu to neřekla jen tak.

Silvestr se snažil všechny myšlenky vypudit z hlavy. Chtěl se nechat unášet přítomností, ale bylo to jen jedno velké přání. A pak mu nadkočila další myšlenka. Proč si hraběnka za datum své svatby vybrala zrovna 6. 9. 2016?? V tom okamžiku ucítíl, že toto datum v sobě skrývá záhadu, která je dosud všem obyvatelům domu utajena.

***

Adriana se na večírek velmi těšila. Cítila, že to bude bod zlomu. Bod zlomu především v jejím vztahu s Robím. Pozvala všechny šéfy své firmy, vlivné známé, pár spolužáků, se kterými se celý život poměřovala, svého kadeřníka, trenéra, návrhářku, designérku, právníka, terapeuta a další lidi, které ve svém životě potřebovala. Nebyli to kamarádi, jen známí a užiteční. Kamarády Adriana neměla. Svěřovat se chodila terapeutovi a občas Silvestrovi. Tomu ale sdělovala úplně jiné veci než na terapii. Před ním si chtěla udržet tvář vyrovnané, úspěšné a šťastné ženy. Bylo to však čím dál těžší. Adriana ale měla potřebu předvést šťastnou a vyrovnanou tvář všem ve svém okolí. Proto se na své narozeniny rozhodla pozvat i všechny sousedy. Třeba tomu i sama na chvíli uvěří.

Na večírek se pečlivě připravila. Vybrala elegantní bar v centru, tak aby doplnil její image úspěšné ženy, Silvestr dokonale vybrousil všechny známky věku, šaty a boty na nehorázně vysokém podpatku si přivezla ze své poslední cesty do Paříže. Šperky zvolila okázelé a luxusní. Před odchodem z domu si dala ještě skleničku šampańského, aby se zbavila lehké trémy a uvolněně vyrazila zvítězit. Venku už se stmívalo, což jí zcela vyhovovalo. Večer jí sluší. Může to přehnat s makeupem a vypadá to dobře. Makeup je její skutečný kamarád. Vždy pomůže, potěší a dodá jí sebevědomí. Myslela si, že bude v baru první. Vstoupila a s potěšením zjistila, že prostor je připraven přesně podle jejích instrukcí. Na každém stole luxusní květina a přímo u vchodu obrovský puget bílých růží odpovídající jejímu věku. Alespoň nějaká radost z přibývajících let, kytice je čím dál větší. To že si kytku koupila sama nemusí nikdo vědět. Pro jistotu u kytky ještě nechala nenápadně položený vzkaz: s láskou P. Bude to vypadat záhadně, říkala si. Na P. začíná spousta mužských jmen a je jasné, že takovouhle kytku pošle jen někdo opravdu zamilovaný.
V baru už seděl její spolužák Petr. Nalejval se alkoholem a byl asi upřímně rád, že jí vidí. I Adriana byla potěšena. Sice se jí nikdy nelíbil, ale on jí vždy obdivoval. A od určitého věku každej ctitel dobrej! Navíc na sobě pozorovala, že i když většinu svých spolužáků po ukončení školy nechtěla nikdy znovu vidět, teď je i za ty, kterými pohrdala, vděčná. Je milé vidět důvěrně známý obličej, někoho od koho přesně víte, co můžete čekat. Ve škole se všichni dokonale projevili a hlavně zůstali i v dospělosti stále stejní. Jen používají více masek a her. U spolužáků ale tohle všechno okamžitě prokouknete. U nových lidí je to mnohem těžší.

Bar se začal zaplňovat lidma a květinama, všude kolem lítaly komplimenty, což Adrianě dělalo nesmírně dobře. Konečně si připadala milovaná. Věděla, že to je falešný pocit tohoto večera, ale o to víc si to užívala. Robí přišel asi hodinu po začátku. Party už byla pěkně rozjetá, všichni povznesení a veselí. Letmo jí políbil na tvář, chladně popřál vše nejlepší a připojil se ke skupince spolupracovníků. Evidentně nechtěl dát ani v nejmenším najevo, že je mezi nimi jakýkoliv důvěrný vztah. Tohle Adrianu nesmírně zabolelo. Neví vlastně jestli ho opravdu miluje, ví ale úplně přesně, že potřebuje vyhrát nad jeho ženou, potřebuje vyhrát jeho lásku. Věří, že pak bude opravdu šťastná. Chápe sice, že on narozdíl od ní má důvod jejich vztah tajit, pevně ale doufá, že to dnes praskne a ona v tom bude úplně nevinně. Je to nesmírně inteligentní chlap, jakýkoliv její zlý úmysl nepochybně prohlédne, což by pro ní mělo katastrofální důsledky. Tahle hra je nesmírně náročná, nesmí udělat chybu.

Netrpělivě vyhlížela Silvestra a Korpobu. Proboha kde jsou? Silvestr sice naznačoval, že není jisté, zda přijde, vůbec si ale nepřipouštěla, že by mohl dát přednost něčemu jinému. Vždyť to byla vlastně taková vernisáž jeho díla! "Sakra, potřebuje tady své obdivovatele a to v co největším počtu!" Korpoba byl navíc přesně ten typ, který na první pohled Robího rozhodí. "Potřebuju zoufale, aby přišel, pevně mě objal a celý večer kolem mě pobíhal. Jak ho znám, díky tomu, že jsem na svém mejdanu ústřední postavou, rád tuto úlohu nevědomky splní. Jak to že tady ale ještě není!?"

Ve dveřích se objevila Hraběnka. "To její dramatické antré zbožňuju! Dá každému okamžiku patřičnou vznešenost. Od té bych se mohla učit." Navíc vypadá podezřele dobře. Buď změnila prášky, nebo zase Silvesrt spotřeboval všechny své zásoby háčka!

V rohu místnosti zahléda Jitku s Květou. Obě zvědavě pozorovaly hosty a něco si šuškaly. Je to jasné, drbny ve svém živlu! Doufám, že celý večer zlověstně dumají nad tím, od koho je ta obrovská kytice! Jitka je asi po dlouhé době na nějakém večírku, možná že i poprvé v životě. Adriana se otřásla hrůzou. Jitka si právě lokla vína rovnou z lahve. Tohle snad v životě neviděla. Francouzské Chablis rovnou z lahve! Tajně doufala, že to nikdo jiný než ona a Květa nepostřehl. Považovala to za své faux pas, že někoho takového vůbec pozvala. Omluvila se ve skupince, kde právě rozebírali, jaké jsou afrodiziakální účinky ústřic, na baru požádala o sklenku na bílé víno a vypravila se za svými sousedkami. "Drahoušku, všimla jsem si, že pijete víno z lahve, nebylo by příjemnější vzít si skleničku?" Jitka se na chvíli zarazila a poté zaútočila "kdybych chtěla sklenici, tak si jí vezmu, jsou jich tady mraky. Já piju z lahve celý život a kvůli vám, Adriano, nehodlám nic měnit" Uf, Adrianu málokdy něco rozhodí. Tentokrát se ale zmohla se jen na vyjevený výraz a pak se raději vzdálila. Cestou narazila na Petra. "Petře prosím tě, můžeš se na chvíli postarat o tamhlety dvě ženy?" Jsou to moje sousedky, Jitka zmiňovala, že se trochu znáte přes jejího manžela. Budu ti fakt vděčná. Zdá se, že to Jitka s alkoholem trochu přehání a té druhé mužská společnost udělá jedině dobře. Je tak trochu nadržená", mrkla jsem na Petra. Přesně vím, co na něj zabere, snadné oběti nakonec nikdy neodolá.

***
Bylo to ráno jako každé jiné. Jitka vypravila do školy obě děti, starší Simonce udělala křížek na čelo, protože už zase zkazila test z biologie a dnes si má známku opravovat. Jitka všechny její školní neúspěchy prožívá. Tak moc by si přála, aby její studijní výsledky byly lepší. Chtěla, aby vystudovala tu správnou školu, aby si mohla život zařídit lépe než ona. Vidí to přece všude kolem sebe. Ten, kdo měl ty šikovné spolužáky, ten je král. Má na všech důležitých místech své známé a ti mají své známé a všichni tvoří takový uzavřený kruh, do kterého se člověk zvenčí těžko dostává. Jitka to ale ještě nevzdala! Zatím nikdo neví, co plánuje, snad jí to jednou vyjde.

Sotva se zavřely za dětmi dveře, šla do koupelny. Pohled do zrcadla byl dost nepěkný. Rysy ztrhané a unavené. Také má proč. Kromě práce v obchodě ji teď dost zaměstnává i paní Valérie. Rozhodla se tomu svému černému milenci připravit byt v moderním duchu a Jitka jí v tom pomáhá. Vyklízely spolu to staré harampádí dva dny. Jitka samozřejmě po zavíračce v obchodě. Do toho teplé večeře pro děti a Rudlu a nic jiného už nezbývá čas. A má dnes večer jít na oslavu Adrianiných narozenin. Zatím vůbec neví, co si má do té nóbl společnosti obléci. Adriana bude zase zářit a ukazovat ty svoje trojky od Silvestra z horního patra. Ne, že by jí je záviděla, má svoje, ale už nejsou tak pěkné. No co, musí to ještě chvilku vydržet, snad bude lépe.

Ještě, že na oslavu jde s Květou, Rudla musí zůstat doma s dětmi. Vyprávěl by zase ty svoje rádoby vtipy a ona by se styděla. Sotva s Květou dorazily, tak ji Adriana totálně naštvala už jen tím, že vůbec je. Stála tam jako královna a strašně jí to slušelo.Naštěstí na večírku objevila Petra, je to Rudlův starý známý a s ním je vždycky legrace. Petr jí přinesl skleničku vína a tvářil se přívětivě. Evidentně zaujal Květu a tak je představila. Než spolu Petr s Květou začali hrát nějakou jejich podivnou hru s otázkami stačila si dát další sklenku. Jitka ví, že by se měla krotit. Nakonec to ale ustála a kromě malého incidentu s Adrianou se nic zásadního na party nestalo. Květě se přes všechnu snahu nepodařilo Petra ulovit a tak spolu obě i odešly. Na Květě bylo vidět, že je dost zklamaná, asi už si opět potřebovala dokázat, že ještě za něco stojí. Bylo jí Květy občas líto. Ona sice nemá čas na sebe ani chvilku, ale Květa je pořád sama.

To paní Valérie, to je jiná. Ta sama nebude asi nikdy. Připomíná Jitce její tetu Elišku. Té je osmdesát tři a sotva jí zemřel přítel se kterým žila asi tři roky, už má nového. A je to chlapík o 15 let mladší. Už spolu chodí do tanečních pro starší generaci. Teta sice říká, že se dost třese, trochu hůř mluví, ale je spokojená. A hlavně, není sama!
****
Korpoba se probudil s příšernou bolestí hlavy. Chvíli byl tak zajat její intenzitou, že se celý svět smrskl do bodajících muk na obou spáncích. Jenže bylo ještě hůř. To když se rozpomněl na včerejšek. Ten den by se měl vymazat z kalendáře. Deset let života by za to dal.
"Víte, chce s vámi urgentně mluvit Dejvid," vběhla k němu do ofisu vyděšená asistentka ve více než krátké sukýnce. Ani si ten pohled neužil a ruka, která obvykle přejela po jejím pozadí, zůstala na stole a mírně se roztřásla. Tohle nebyl šéfův styl. Ten americký flegmatik zdánlivě ani nevěděl, že korporace má pobočku v Praze. Nikdy sem nepřiletěl a vše řídila jeho mužatkoidní asistentka. Co se proboha stalo dnes?!
Propadl sluchátko a nestihl ani kousek small tólku. Zavalila jej lavina zlostných slov a on bledl a bledl. Studený pot mu stékal po zádech. Za vším stál úplně prostý email, ve kterém se svým známým nadával na všechny cizácké rasy a trochu si posteskl, že škoda, že Hitler je už pod drnem. Ten email nějaká svině vyšťourala a postarala se o doručení na správná místa. Dejvid pak vyštěkl, že si do příštího týdne rozmyslí, jestli existuje vůbec jiné východisko než okamžité odvolání. A práskl telefonem.
A protože už se smrákalo, opustil Vít Korpoba skleněnou budovu a zapadl do prvního baru, kde se příšerně zlil. Opil se tak, že úplně zapomněl, že jeho vysněný klenot Adriana dnes slaví narozeniny. A že dnes večer chtěl vpadnout do jejího života i kalhotek.
Tohle vše mu došlo až ráno. Do práce jít v takovém stavu nemůže. Možná, že už práci ani nemá. A tím ztratí i svoje postavení. I Adrianu. Ale hlavně prachy. Vždyť všechno utratil za poršátko (a to ho má navíc na leasing - dodnes vidí pobavený výraz prodejce, když neplatil celou částku najednou a vyžádal si splátky - á další lůzr, kterej si něco dokazuje a nemá na to). Finanční rezervu zkrátka nemá. Holá prdel s Porsche.

****

Než Valerie zaklapla dveře bytu naposledy se podívala do zrcadla. Přinutila se narovnat a s úsměvem musela konstatovat, že by to v jejím věku mohlo být i horší. Sice vějířky kolem očí už ani make-upem nezamaskovala, vrásky kolem úst už ani Silvestrův botox nezvládl, krk měla jako tankodrom a postupující jaterní skvrny na rukách prozrazovaly vše. Zlatej Silvestr dělá co může, ale holt zázraky neumí nikdo…., ale přece nebude za trapačku v minisukni, co si hraje v 70ti na diblíka. Pokrčila nevědomky rameny a vykročila pěšky k baru na oslavu Adriany.

Jakmile vstoupila, vycítila zvědavé pohledy všech sousedů a známých. Během vteřiny pochopila, že za tu dobu, co byla pryč se na tom malém pražském písečku nic nezměnilo. Jitka si špitala s Květou a jakýmsi chlacharem v koutku baru a po očku sledovaly každý její pohyb, který hned patřičně okomentovaly. Adrianu oblboval nějakej chlápek v drahým obleku a přitom uboze hrál, že ji skoro nezná. Na tyhle týpky byla Valérie zvlášť alergická. Hezkej a úspěšnej…..a rozmazlenej, hlavně od nadrženejch ženských jako je Adriana. Chudák holka. Taková hezká, chytrá, pracovitá a stejně osamělá. Chlapi se jí bojí oslovit, ona si chce udržet úroveň, tak si na ní pak troufá jen nějakej pablb bez zábran. Stejně skončí se Silvestrem, pohodila prorocky hlavou. Nadechla se a jako ostřílená hvězda, celý ansámbl ignorovala a s úsměvem číslo 5 se vrhla k Adrianě, aby jí popřála. Ani nevěděla ke kolikátým narozeninám a překrásné bílé růže u vchodu, které možná prozrazovaly to tajemství, počítat nehodlala. Ale byla si jistá, že tý holce je alespoň o 10 víc, než na kolik vypadá. Potvora jedna, ušklíbla se v duchu s tichou závistí, ale i nadhledem, protože Adriana patřila do jiné generace, tedy žádná konkurence. Vlastně…. Mumimu by se mohla hodně líbit. Rychle zaplašila tu myšlenku. Co se má stát stane se, zaplašila zlé myšlenky a s klokotajícím smíchem usrkla ze skleničky koňaku a zubila se na Robího, který jí vyprávěl nějakou přiblblou korporátní historku, kterou nevnímala ani ona ani on. Robí byl hoden svého jména, prostě mamánek a lamač. Jak si dospělej chlap může říkat Robí? Prostě zakomplexovanej metrosexuál. Bavil se na oko s Valérií a přitom celou dobu pokukoval po Adrianě, které sem tam nenápadně dolil skleničku až se chudák definitivně opila na mol.

S pokročilou hodinou Valérie pochopila, že má problém. Cítila, jak jí natékají nohy a obruba lodiček se jí zařezává do bříška nártu. Nebyla si jistá, jestli vůbec dojde ke dveřím východu. Mohla by si zavolat taxíka, ale bydlí za dvěma rohy, to by se asi řidiči nelíbilo, takové ryto. Kdyby tu byl Murumba, tak by jí odnesl na rukou nebo by se oba zuli - on, aby se necítila hloupě, a šli by domů bosi. Joooó, vždyť s ní je! Celý večer nemluvila o ničem, respektive o nikom jiném!, až se zastyděla, když si to uvědomila. Jsem jako malá zamilovaná holka, tak přece jen trapačka. Zula se, zamávala všem lodičkami a hrdě odkráčela domů. Cestou ještě zaregistrovala šokovaný pohled Jitky a Květy a závistivý pohled Adriany na jehlách, která stála u baru jako plameňák, vždy na jedné noze, kterou s bolestí v tváři střídala za druhou a přitom očima marně upoutávala pohled krasavečka Robího.

****
Narozeniny byly pro Adrianu opravdu bodem zlomu. Bohužel však ne ve vztahu s Robím, jak původně předpokládala. Najednou ji všechno přestalo bavit. V práci byla úspěšná, aby však dokázala všem, jak je dobrá, pracovala 12 hodin denně, často i o víkendech. Co taky jiného měla dělat, takhle si alespoň připadala důležitá. Ona přeci na nějakou pitomou zábavu nemá čas. Poslední dobou jí to ale začínalo válcovat. Žádný odpočinek, samé mítinky, prezentace a zahraniční cesty, při kterých viděla zpravidla jen cestu z letiště do kanceláře jejich pobočky. Jediným světlým bodem na těchto služebkách byly večeře v nejlepší restauraci ve městě s dalšími důležitými manažery, sem tam i nějaký jednorázový sex, ale i to časem začalo lézt Adrianě krkem. Na pracovní večeři se nelze opít, člověk musí být neustále ve střehu, aby neprozradil něco ze svých pracně získaných, důvěrných firemních informací, čímž si ve firmě udržuje výsadní pozici. Kdo má informace, ten má moc. A čím důvěrnější a pikantnější, tím lepší. Je však strašně důležité umět s informacemi pracovat, vše si nechat výhradně pro sebe a pak zásadní věci využít v pravou chvíli. Na to byla Adriana expert, na této schopnosti celou svojí kariéru vybudovala. Věděla, co kdy komu zatajit a co kdy komu naopak sdělit. S informacemi pracovala důkladně, protože si byla vědoma jejich hodnoty. Bylo jí také jasné, že kdyby pustila předčasně jakékoliv tajemství byť jen jednomu důvěryhodnému člověku, přestává mít nad daným tajemstvím kontrolu. V poslední době bylo asi nejpikatnějším zjištěním, že jeden z partnerů firmy lítá pravidelně do Rigy do nevěstince, kde s chutí využívá SM služby. Je bohužel tak ubohej, že si tyto cesty nechává proplácet jako služební. Adrianu těšilo, že ho má v šachu. Teď bude chlapec konečně poslušnej.

Na radu terapeuta, který se Adrianě mimochodem dost líbil, zkoušela Adriana začít nějak relaxovat. Z práce zamířila rovnou na thajskou masáž, bohužel však neměli volno. To Adrianu strašně rozhodilo. Chtěla masáž a vůbec jí nenapadlo, že by jí nevzali. Začala se asertivně dožadovat masáže, pak přešla do agresivity. Sdělili jí, že bez objednání jí bohužel dnes večer nemůžou vyhovět. Strašně se rozčílila, co si to dovolujou a zařvala na slečnu na recepci, že asi neví, kdo ona je. Slečna, která byla asi tak o polovinu mladší než Adriana, navíc přirozeně krásná bez make-upu a silikonů, ("mrcha!"), klidným hlasem opakovala, že opravdu neví kdo Adriana je, ale že ví, že rozhodně není objednaná. Adriana po ní hodila pohrdavej pohled, vždyť je to přeci jenom nějaká ubohá recepční. Vztekle odkráčela na svých úžasných vysokých jehlách od Manolo Blahnik, které si přivezla ze své služebky z New Yorku, kde se kvůli tomu na hodinu vytratila z konference. Takové v Praze nesežene, navíc Robí z nich byl naprosto unešenej. Zbožňoval tyhle luxusní kousky. Adriana šla po neúspěchu s masáží domů pěšky. Na přechodu se ani nerozhlédla a pokračovala v chůzi. Najednou jí podpatek uvízl mezi dlažební kostky. Zkoušela opatrně vyndat nohu z díry, ale byl pekelně zaseknutej. Adriana se jej chvíli pokoušela šetrně vyprostit, pak použila hrubší sílu, ale ani to nepomohlo. Sundala tedy botu, klekla si na přechod a páčila jí rukama. Najednou zaslechla tramvaj. "Sakra, to snad neééé, sakra, přeci tady tu botu nenechám, Manolo, vždyť je to Manolo!" Nebyla však jiná šance, Adriana v poslední chvíli uskočila, aby zachránila alespoň sebe a zaslechla jen srdcervoucí prasknutí své boty pod tramvají. Neměla sílu se ovládnout, sedla si na chodník a rozbrečela se.

****

Jitka otevřela okno dokořán a snažila se pořádně nadechnout. Byly tři ráno a ona se jako každou noc probudila s myšlenkami na všechny problémy, které ji tížily. Na chvíli se otočila a podívala na spícího Rudlu. Dnes večer se opět pohádali a opět se jednalo o ten přiblblý výtah, co se má u nich v domě stavět. Ona žádný výtah nepotřebuje, bydlí v první patře a i kdyby bydlela nahoře, jako ten praštěnej plastickej chirurg, by výtah nepotřebovala. Jediné čím se opravdu může pochlubit je fyzická kondice. Pokud si večer nedá zbytečnou sklenku navíc, uběhne svých deset každé ráno. Nikdo o tom neví, ani Rudla. Zase by nadával, že má asi málo práce, když si může téměř hodinu dělat co chce. Pak má samozřejmě co dělat, aby stihla všechny svoje povinnosti. Vytratí se vždy, sotva za dětmi zaklapnou dveře. Možná by i ostatní z domu měli dělat něco pro svoji fyzičku a pak by neotravovali s výtahem za takové prachy. Rudla večer řekl, že na schůzi ten návrh nakonec podpoří. Myslel ten předražený návrh, na který oni dva sice mají, ale o tom ostatní nemusí vědět. Jednou by chtěla dělat zase s dětmi nebo si zařídit krásnou restauraci a na to bude potřebovat ty našetřené a vydřené peníze. Valérie sice slíbila, že rozdíl oproti levnému návrhu za ně zaplatí, ale co není na papíře, tomu Jitka nevěří. Vůbec nechápe, proč Rudla změnil postoj a chce se pod to všechno podepsat. Někdy se jí zdá, že si čechrá to svoje vypelichané peří před Květou. Naštěstí je Květa inteligentní a fajn ženská a tím pádem u ní nemá Rudla šanci.

***

Teorie malých světů fakt funguje! A většinou není potřeba ani šest lidí. Květa se musela v duchu smát, když se jí kolegyně zeptala, zda náhodou nezná nějakého pana Korpobu, že má pocit, že bydlí na Francouzské 69. No samozřejmě, že ho zná, odpověděla a schválně jí trošičku šly oči v sloup, jen tak malounko, ale postřehnutelně. Tenhle fígl si osvojila už dávno a používala ho vždy, když nechtěla někoho otevřeně pomlouvat, ale nechtěla nechat nikoho na pochybách, co si o dotyčném myslí.

„A odkud ho znáš Ty?“

„Osobně ho neznám, ale manžel s ním dělá a zrovna včera mi vyprávěl, že je to s ním nějak nahnutý, prý udělal nějaký dost velký průser.“

„Co jako personalista – je přece šéf personálního oddělení – provedl? Někomu nepřidal, nebo naopak přidal, a neměl?!

„Manžel neví podrobnosti, ale prý se někde nelichotivě vyjádřil o jednom kolegovi, který je černoch. Napsal prý nějaký mail, kde o něm mluvil jako o negrovi, a ten mail unikl. No unikl, asi je Korpoba oblíbený, když adresát mailu ho ukázal někomu dalšímu… Tak ahoj, už mi začíná hodina, musím běžet.“

To se tedy mají na co těšit, napadlo Květu. Murumba a Korpoba v jednom domě! Sice jeden je běloch, druhý černoch, ale jména mají, jako by oba patřili k jednomu kmenu. Už se těší, jak hraběnka bude obcházet všechny partaje a svého Muriho bude ukazovat, jako ostatně všechny před ním. Jestlipak si u nich třou nosy o sebe? Ne, to dělají Eskymáci, Korpoba má štěstí.

Z práce šla rovnou domů. Na schodech potkala Korpobu, trochu se divila, co dělá tak brzy doma, ale možná, že jeho mail už má pokračování a on teď bude více doma, alespoň do doby, než si najde nějakou jinou práci. Vypadal fakt trochu přepadle, a tak se s ním na chvíli zastavila na podestě před svým bytem. Chvíli uvažovala, zda by ho nemohla pozvat dál, že by si vypili kafe, ale vzápětí to zavrhla. Ale protože sama měla chuť na skleničku, cítila, že má nízký tlak, a pít doma sama se jí nechtělo, zeptala se ho, zda by si s ní, jen tak na schodech, nedal panáka. Viděla, že váhá, pak kývnul. Prý jestli má výběr, rád by gin nebo whisky. On snad zapomněl, že je z Nekundic, tam se pije slivovice a rum. Postřehla slabý úšklebek v koutku jeho pusy, ale pak si řekl o slivovici.

***

"Hmmm. Áááh!!!... Ta píše," zařval jako lev v posledním tažení," mohl bych prosím ještě do druhé nohy, paní Květo?" Dávno už zapomněl na sílu vesnického, doma páleného moku. A už úplně na vysoké procento alkoholu. Byl vděčný za lidskou duši vedle sebe a bylo mu uplně jedno, že je to prudička Květa.

"Víte, paní Květo, já mám teď těžkej život," šeptl, ještě se trochu přihrbil a zkourmouceně zíral před sebe.

Dole vrzly vchodové dveře. Celý dům zalila hudba jehlových podpatků. Jejích jehlových podpatků! Korpoba vyskočil jako když střelí a téměř v pozoru očekával příchod své vysněné. A pak tváří v tvář se nezmohl ani na slovo. Ve snaze ji pozdravit vydával něco jako bučení. Chudák. A zdálky zaslechl jak se Květa Adriany ptá, zda se nezdrží také na skleničku. Ona je ta nekundická pizda snad přestrojený anděl!

***
Silvestr se rozhodl jít z ordinace domů pěśky. Byl pátek a za celý týden toho měl plné zuby. Všech těch héreček, zpěvaček, manažerek a zlatokopek, všech těch plků o té či oné vrásce, všech těch ujišťování, jak jsou dokonalé, krásné a žádoucí. Kolikrát se přistihnul při absolutní lži, která byla viditelná na první pohled. Dřív se i zastyděl, ale dnes už ta slova pouštěl jako na běžícím pásu. Věděl, že ženy chťejí být ujišťovány o své kráse a tak je ujišťoval. Nakonec se mnohokrát přesvědčil, že čím více ujišťˇuje, tím větší má business.

Město bylo cítit jarem a rozkvetlé narcisy před domem zářily jako žluté lucerny. Sotva Silvestr otevřel vstupní dveře od domu, uslyšel pronikavý ženský smích. Popošel chodbou do míst, kde by již za pár měsíců měl být nový výtah a bylo mu zřejmé, že smích patři Adrianě. Zprvu ho napadlo, že Adrianu zřejmě doprovází nějaká nová známost, ale pak uslyšel hlas Korpoby a vzápětí vzlykot a jakési nesrozumitelné zajíkání pani Květy. A pak, když vyšel do prvního poschodí, spatřil něco neuvěřitelného. Adriana seděla s rozmazaným mejkapem a pouze jednou červenou lodičkou na schodišti a v ruce měla láhev, ze které rovnou pila. Vedle ní na schodišti seděl Korpoba, který byl zcela pod parou a nad nimi se s cigaretou potácela paní Květa. Nejdřív Silvestra napadlo, že se mu to jenom zdá, ale když Adriana vykřikla: "Tý..., ty, ty, ty, Si,Si,Sílvestře....dééj si s náma panáčka", došlo mu, že to co vidi
, je realita. Silvestr se na všechny tři podíval a pak mu došlo, že by vlastně panáka naléhavě potřeboval a sáhnul po láhvi, kterou Adrieně téměř vytrhnul z rukou.

***
Ani nevěděla, jak dlouho na chodníku seděla, nikdo se jí nevšímal, jen nějaká partička puberťáku pokřikovala: "Hele ta baba asi přebrala!" Když to neumíš, tak nehul, ženská! " smáli se jako pominutí a užívali si svojí převahu. Co by dala za to, mít kolem sebe taky takovou partičku. Díky kariéře zpřetrhala vztahy se svými kamarády, neměla na ně čas. Nakonec jí postupně přestali volat a zvát na společná setkání., Měla ze sebe v té době dobrý pocit, že neztrácí čas nějakým tupým tlacháním po kavárnách a může se věnovat důležitým pracovním záležitostem. Teď jí to ale přišlo líto. Ze země jí nakonec pomohla nějaká starší paní. "Stalo se vám něco, slečno?" zeptala se se skutečným zájmem. Adrianu velmi potěšilo oslovení slečno, to už jí dlouho nikdo neřekl. Paní měla berle a sotva šla. Adriana neměla sílu sdělit jí, že je v takovémhle psychickém stavu proto, že jí tramvaj přejela oblíbenou botu. Najednou se zastyděla, zvedla se a poděkovala. Sundala i druhou botu a jen v silonkách pajdala domů. V prvním patře narazila na Květu, jak se kroutí kolem Korpoby. Zamračila se, protože mu pořád neodpustila, jak zaříznul její narozeniny. Když jí ale podal lahev slivovice, s úlevou si lokla, aniž by počkala na skleničku. Všimla si, že Květa lehce nadzdvihla obočí. Korpoba na ní lačně pohlédl a Adriana se konečně uklidnila. Přeci jen není úplně opuštěná, do jejího prázdného bytu se jí nechtělo, byla vděčná i ta tohle sousedské setkání na schodišti. Postupně se přidal ještě Silvestr a to už se Adriana začala cítit vyloženě spokojeně. "Slivovice je leeék" řvala ne celý barák! Najednou cítila, že se konečně nemusí a nechce hlídat a začala plácat páté přes deváté. Silvestra její rozvernost očividně bavila a Květa přinášela další a další zásoby slivovice.

"To je tedy mejdan, to tady ještě nebylo" pokřikovala každou chvíli. V tom vystrčila ze dveří hlavu Jitka s tím jejím vrabčím hnízdě na hlavě." Jééé, vrabec", smála se Adriana,! pojď vrabče mezi nás!" Jitka měla nejdříve nasupený výraz, co to tady vyvádíme na schodišti, jakmile však dostala do ruky slivovici, rozzářila se jak měsíček. "No vida, už chybí jenom Hraběnka a bude to tady jak na domovní schůzi", řechtala se svým nemístným hrdelním smíchem Květa.

***

Jitka večer uložila děti a byla ráda, že je chvíli sama. Rudla byl ještě u nějakého kšeftu a tak se těšila na chvilku pro sebe. Moc jich nemívá, tak je musí využít. Už nějakou dobu ji ale rušil hluk, který se ozýval z chodby. Zdálo se jí, že tam snad sousedé pořádají mejdan nebo co. Postavila si na čaj a zkoušela dělat, že ten bordel z chodby neslyší. Nakonec jí ale zvědavost nedala, vypnula rychlovarnou konvici a vykoukla ze dveří. Téměř všichni, kteří byli pozváni na Adrianiny narozeniny seděli na schodech a popíjeli nejspíš slivovici rovnou z lahve. I Adriana! Ta husa byla už namol a proto asi s veškerou drzostí zařvala na celou chodbu další z urážek, kterými Jitku častovala. Nikdy nechápala, jak se někdo může takhle uboze chovat. Patrně si asi myslí, že je nadčlověk, ale to jen chudák holka, bez bot, bez dětí a bez baráku. Momentálně navíc ožralá, jak zákon káže. Kdyby uměla tu svoji vizá
ž, kariéru a podlost pořádně prodat, nebydlela by sama na Francouzké 69, ale někde v Jevanech s chlapem, dětmi a bourákem. Byt tady v domě by byt mohla pronajímat a nebo si z něj udělat šmajchkabinet.

Aby zapadla, vzala si lahev a dělala, že se pořádně napila. Snad nikdo nepozná, že nic nepolyká. Ale to asi nehrozí, všichni už mají upito, i Květa. Nebo se jí to jen zdá? U Květy člověk nikdy neví. Láhev vrátila tomu plastickému chirurgovi. Zase zapomněla, jak se jmenuje. Aaa, už slyší, že mu říkají Silvestře. Panebože, tohle praštěný jméno se k němu fakt hodí. Porozhlédla se a jen tak z legrace pronesla: "Pokud se dostaví ještě paní Valérie, můžeme si rovnou odbýt domovní schůzi".

***

Když uviděl Silvestr pani Jitku ve dveřích, leknul se. Paní Jitka vypadala nasupeně a na hlavě měla něco, co Adriana nazvala vrabčákem. A skutečně, vlasy pani Jitky byly neurčité délky, tvaru a hýříly různými barevnými odstíny. Bylo to skutečné vrabčí hnízdo, ve kterém chyběl snad jenom samotný vrabec. A pak na Jitčině zátylku spatřil Silvestr něco, co mu zcela vyrazilo dech. Paní Jitka si na hlavě zapomněla natáčku. Tak to už bylo i na Silvestra mnoho a raději si znovu loknul slivovice.

V tom okamžiku začala již značně opilá pani Květa vykřikovat, že v domě bude ten nejhezčí výtah v celé Praze. Silvestra to zaskočilo, protože doposud s paní Květou bojoval jenom proto, že byla proti výtahu. A teď na vlastní uši slyšel jak paní Květa stavbu výtahu vehementně podporuje. Zdálo se mu to podivné, ale byl už tak unavený, že o tom dál nepřemýšlel a znovu se napil z láhve.

Adriena pomalu ztracela veškeré zábrany a botou od Blahnika bubnovala do schodů. Křičela nesrozumitelná slova a smála se na celý dům, protože už i ona si všimla zapomenuté Jitčiny natáčky.

Ani Korpobovi již nebylo příliš rozumět, ale bylo dobře vidět, že se jeho ruka výrazně dotýká Adrienina stehna.

Paní Květa donesla další láhev slivovice a Silvestr si všiml, že ačkoliv před odchodem pro slivovici měla zcela jistě podprsenku, nyní po návratu ji chyběla, což se pod tenkým tričkem nedalo přehlédnout. Květa podala novou láhev Jitce a komentovala to slovy: "Jitunko, dejte si, bude vám chutnat. A zajděte pro manžela, určitě je mu doma smutno a tady se všichni dobře bavíme." Jitka se zamračila a odpověděla: "Manžel ještě není doma. Ale než stačila cokoliv dalšího říct, paní Květa pokračovala "A nebo víte co, Jitunko, já se zajdu podívat k vám do krámu, jestli už se nevrátil." Silvestr se musel v duchu zasmát jak to má paní Květa všechno dobře vymyšlené, neřekl ale nic a znovu si loknul slivovice.

***

V tom okamžiku začala již značně opilá pani Květa vykřikovat, že v domě bude ten nejhezčí výtah v celé Praze. Silvestra to zaskočilo, protože doposud s paní Květou bojoval jenom proto, že byla proti výtahu. A teď na vlastní uši slyšel jak paní Květa stavbu výtahu vehementně podporuje. Zdálo se mu to podivné, ale byl už tak unavený, že o tom dál nepřemýšlel a znovu se napil z láhve.

Adriena pomalu ztracela veškeré zábrany a botou od Blahnika bubnovala do schodů. Křičela nesrozumitelná slova a smála se na celý dům, protože už i ona si všimla zapomenuté Jitčiny natáčky.

Ani Korpobovi již nebylo příliš rozumět, ale bylo dobře vidět, že se jeho ruka výrazně dotýká Adrienina stehna.

Paní Květa donesla další láhev slivovice a Silvestr si všiml, že ačkoliv před odchodem pro slivovici měla zcela jistě podprsenku, nyní po návratu ji chyběla, což se pod tenkým tričkem nedalo přehlédnout. Květa podala novou láhev Jitce a komentovala to slovy: "Jitunko, dejte si, bude vám chutnat. A zajděte pro manžela, určitě je mu doma smutno a tady se všichni dobře bavíme." Jitka se zamračila a odpověděla: "Manžel ještě není doma. Ale než stačila cokoliv dalšího říct, paní Květa pokračovala "A nebo víte co, Jitunko, já se zajdu podívat k vám do krámu, jestli už se nevrátil." Silvestr se musel v duchu zasmát jak to má paní Květa všechno dobře vymyšlené, neřekl ale nic a znovu si loknul slivovice.

***

"Do hajzlu!" vykřikl Korpoba, "Mmmmmmm!" vyl přes rukou přikrytá ústa a pelášil schody neschody ven před barák. Prodlužujicí se dny na něj naplno namířily reflektory. A on... on za světel ramp potupně vrhl na podestu vstupního portálu obchodu pro malíře a lakýrníky. Rudlova obchodu. A když se nadechoval k druhé vlně, jeho zaslzené oči zahlédly jakýsi pohyb. To se mu snad zdá! I žaludek se mu na své vzestupné pouti překvapením zastavil. Tak to je teda husťárna nechutná. Miloval porno. Jenže když v něm hlavní roli hrála Květa a Rudla... Myšlenku dokončil žaludek takovou vervou, že pohyb uvnitř ve vteřině zamrzl.

***

No, to je tedy společnost, pomyslela si Jitka asi po hodině strávené na schodech. Opět si vzala nabízenou lahev od Květy a "jako" si mocně lokla. Udělala dobře, že se alkoholu dnes raději vyhnula. To jak se sousedé rozjeli nebylo nic moc pěkného. Jediné co ji uklidňovalo, byla skutečnost, že zjistila, že není sama, kdo je v životě nespokojený. Naopak, poté co se všichni zmazali téměř do němoty, měla pocit, že ona je na tom nejlíp. Květa se sebrala a odešla dolů do obchodu pro Rudlu. Před chvílí psal, že už je tam a že ještě dodělá nějaké papíry a dorazí na mejdan na schody za nimi. Doufejme, že tam moc nezakecají. S těmi co tady zůstali už si moc nepokecá. Dokonce se jí zdálo, že ten bastard Korpoba, co se celou dobu plazil po Adrianě, vyběhl ven se vyzvracet. Tomu se říká smetánka...
***

Po té co Květa záludně odešla pro manžela Jitky do krámu a Korpoba se běžel vyzvracet před dům, zůstali na chodbě sami s notně opilou Adrianou a hodně nasupenou Jitkou. Silvestr byl už, ale natolik spolěcensky unavený, že mu to bylo jedno. Adriena se hlasitě smála a bylo zcela zjevné, že se směje paní Jitce. Prostě se ve špatnou chvíli a na špatném místě potkaly dvě zcela odlišné bytosti, které se raději nikdy potkat neměly. Jitka ještě stále nepřišla na to, že má na hlavě natáčku a Adriana se z něčeho tak neuvěřitelného mohla smíchy počůrat. A potom, když se Jitka ještě více nasupila a začala plácat něco o tom, že ani Adriana ani Silvestr nemají patřičnou úroveň, vykřikla Adriana, v záchvatu smíchu, směrem k Silvestrovi: "Jó, Jó, Sílvestře, nemáme žádnou úroveň a já ihned potřebuji plastiku svěrače." Pak vykulila oči a zakřičela: "Sílvestře na plastiku už není čas, je pozdě, já jsem se počůrala". Ale to už nezvládl ani Silvestr a v ohlušujícim smíchu dodal: "Já taky." Paní Jitka už byla rozčilená doběla a hulákala něco o tom, že jsou oba nechutně odporní a že ona tam s nimi nebude už ani minutu a že raději půjde za svým Rudlou. Ale Adriena jeji křik rázně zastavila svým silným hlasem: "Tak to si moje milá dobře rozmyslete, protože jestli jste si nevšimla, tak toho vašeho Rudlu Vám už dávno kosí Květa." Jitka se přidržela zábradlí a vypadalo to, že se sesune k zemi. Silvestr k ní přiskočil a přidržel ji. Byl sice opilej, ale ještě byl natolik při smyslech, aby pochopil Jitčino zoufalství. Jitka se třásla a plakala a Silvestr ji držel a čekal až se uklidní. Najednou mu ta Jitčina natáčka vůbec nepřipadala směšná, ba naopak, natáčka mu přišla vlastně sympatická. Paní Jitka v ní vypadala křehce a zdálo se, že je zranitelnější než laň vydaná napospas divokým psům. Silvestr se zastyděl, ale než stačil cokoliv říct, zazněly od vstupních dveří podivné zvuky, jako kdyby někdo tlačil kufr. Zvuky zesilovaly a během okamžiku se už dala zaznamenat i anglická slovíčka. Jitka se přestala třást, Adriana přestala křičet a obě, společně se Silvestrem, sledovaly schodiště, po kterém se v tu chvíli rozezníval nakřáplý hlas pani hraběnky, který pro ni byl typický. Hraběnka měla na hlavě výrazný klobouk, který jí částečně zakrýval obličej, takže bylo jen těžce rozpoznatelné, že měla nově udělaná nejenom víčka, ale i celé čelo. Silvestr se trochu naštval, protože všechny zákroky na hraběnce dělal vždy on sám. Teďˇ byl, ale konfrontován s prací jiného plastického chirurga, což zasáhlo jeho ego. Jeho naštvání však netrvalo dlouho, neboť za horou zavazadel se náhle objevil zcela černej Murumba. Hraběnka se jala Murumbu představovat a to způsobilo začátek komedie, kte
rá se na schodišti začala odehrávat.

***

Konečně doma vydechla Valérie, když taxík s ní a Murumbou a šesti kufry zastavil před domem. Těšila se na klidný večer, který po dlouhé době spolu stráví. Těšila se na mihotání svíček a chuť dobrého soté, které připravila, těšila se na vůni Muriho náruče, těšila se na koňak, který musí okamžitě do sebe hodit.

Těšila se na.......ups, ......hned jak vstoupila do domu, jí bylo jasné, že není něco v pořádku. Pach hospody čtvrté kategorie ráno po otvíračce ji nenechal na pochybách, že v domě se zase konal mejdan. Co konal, ještě koná! pochopila vzápětí co uslyšela mlácení jakéhosi předmětu do litinového zábradlí a hysterický smích Adriany a Silvestra, který prokládaly vzlyky Jitky. Tak to bude Murumba koukat, jak my na severu dovedeme žít, uchechtla se pro sebe a omluvně se na něj podívala. "Budeme se seznamovat dříve, než jsem myslela", usmála se na něho. "Tak jdem na to" opětoval jí Muri úsměv svýma černýma očima, pokrčil rameny, popadl kufry a pustil se do schodů za hlukem. Ten výtah už tu měl být nebo si Muriho strhám, zamračila se Valérie a vykročila za ním.

Hned za prvním ohybem schodiště narazili na zcela ožralou Adrianu, která s tupým výrazem "doblba" mechanicky mlátila Blahnikem do zábradlí a sem tam vykřikla cosi jako "Korpo, ty prase!". Silvestr seděl vedle ní a houpal na kolenou v náručí paní Jitku s jednou natáčkou na temeni hlavy. Ta vzlykala jako malé dítě a také jako malé dítě dumlala lahev. Ovšem evidentně nikoliv lahev sunaru, ale flašku alkoholu. Tekly jí slzy po tváři, začínala mít taky nacamráno a tiše střídavě mumlala: " Rudo, ty prase! Květo, ty stará svině!" Valérii proletělo hlavou, jaká zvířata už Murumba umí pojmenovat česky, ale nebyl čas myšlenku rozvíjet, protože trojice je už zaregistrovala a zároveň dole bouchly vchodové dveře na dvůr. Za pár vteřin byl v ohybu schodiště i Korpoba. Hraběnka i přes obrubu klobouku s údivem zaregistrovala, jak má vždy elegantní metrosexuál tentokrát velmi pomačkaný oblek, dokonce něčím nei
dentifikovatelným pocintanou uvolněnou kravatu a sinalý výraz štvance, který ještě více zkřečovatěl s pohledem na ní a zejména na Muriho.

****

Valérie se však nedala absolutně situací vyvést z míry. Obhlédla partičku zdevastovaných sousedů, všechny mile pozdravila a jala se jim představovat Murumbu. Ten zatím nenápadně našel jeden čistý, nepotřísněný schod a výklenek okna, na které opatrně odložil zavazadla, aby všem mohl podat ruku. První se na seznamování vrhla rozcuchaná a rozmazaná Adriana. Sice Murimu místo ruky podala svůj zničený střevíc, ale snažila se alespoň vstát, i když ve stoje vydržela jen asi vteřinu a pak si se smíchem zase kecla na svůj krásný zadek. Silvestr vstát nemohl, protože Jitka se moc nehýbala, tak si alespoň zvědavě a omluvně Murumbu prohlížel a dokonce přátelsky zahlaholil: " How do you do?". Zato Korpoba měl evidentně problém i jen s podáním ruky. Sledoval očima co se děje. Připadal si jako ve špatném snu, začal pochybovat, jestli není zfetovanej, jestli to pití od Květy nebyla spíš houbovice než slivovice. Nejdříve jeho idol, krásná Adriana seděla nad ním na schodech, prohýbala se ve smíchu do oblouku a ukazovala mu červené kalhotky, pak to nechutné páření v krámě, ty klepající se stárnoucí faldy, to smyslné funění Rudly a Květy, na to jeho vlastní zvracení na ulici do výlohy nebo to bylo vedle výlohy? .... a teď se má dotknout tý černý tlapy s růžovýma dlaněma? Určitě to byla houbovice, ujistil sám sebe a hned ani nepochopil výkřik Adriany. " Silvestře, vyfoť Korpobu, jak si podává ruku s tím černým chlapíkem! Pošleme to jeho šéfovi!" Silvestr pohotově zchodil Jitku na schod vedle sebe a zakřičel: "A tím ho zachráníme! Řekněte cheese!" Cvaknutí blesku probralo Jitku z letargie a podala směrem k lehce vyděšené Valérii a Murumbovi svoji ruku s lahví. "Tak Vás vítáme v bordelu. Cvakněte si!"

***

Sotva se Silvestr představil s Murumbem a udělal jednu excelentní fotografii Murumby s Korpobou, zpozoroval paní Květu, která byla celá červená a nejenom, že neměla podprsenku, ale tentokrát měla tričko naruby. Nejdřív si myslel, že už má opravdu hodne upito, ale pak na plnou chodbu zakřičela Adriana: "Květuško, máte tričko naruby!". Silvestr pochopil, že tato situace nemůže dobře dopadnout a snažil se odvést pozornost jiným směrem, což se mu ovšem moc nepovedlo, protože špatně zformuloval otázku určenou Murumbovi. Ačkoliv se chtěl zeptat na to, odkud Murumba pochází, zeptal se odkud si Valérie Murumbu přivezla, čehož využil Korpoba a zahlásil: "Z Afriky!" Silvestr se naštval na sebe i na Korpobu. Murumba mu připadal sympatickej a teď se v jeho očích tak hloupě znemožnil. Bohužel už se nedalo nic dělat, protože Adriana začala svým Blahnikem bubnovat do rytmu afrických tanců a navíc u toho začala pohybovat svým pěkným zadkem jako africká tanečnice. Jak rád by vzal Silvestr svou otázku zpět, ale bylo pozdě. Korpoba se přidal k Adrianě a oba pohybovali svými zadnicemi tak, že z toho oči přecházely.
***

"Jak jsem jen mohla takle selhat" honilo se Adrianě hlavou. Nikdy přece nesděluje zásadní informace nepromyšleně, natož pak takto pikatní záležitosti. Jitku sice považovala za jednodušší stvoření a její slepičí chování jí v tom jen utvrzovalo, vypustit ale takto napřímo informaci o nevěře jejího manžela, toho okamažitě litovala. To opravdu nebyl její styl. Mohla za to ta květina zrádná slivovice a k tomu ještě asi nějaká nesmyslná solidarita, aby Jitka nepřistihla svého Rudlu inflagranty. Sama dobře věděla. jak to bolí, pokud to člověk vidí na vlastní oči. To pak nelze nikdy odpustit. Adrianě bolestivě bleskla myšlenka na Pavla a jeho nahé krásné vypracované tělo pohybující se na těle úplně jiné ženy v jejich vlastní posteli. Byl to asi nejtěžší okamžik jejího života. Stokrát si mohla nalhávat, jak by v takové situaci reagovala. Čirá, zvířecí a nekontrolovaná hysterie překonala všechny její představy. Pavel jí naštěstí nakonec přemohl svým svalnatým tělem, aby přítomnou slečnu nezabila. Asi by do teď seděla v nějaké ponuré věznici. Ve srovnání s tím ji posezení se sousedy na schodech připadalo jako velmi luxusní večírek. Nikdo z nás už nemá nic pod kontrolou, tělesné pudy vítězí nad rozumem a do toho před chvílí vpadla svěží stařena rozjasněná svojí novou láskou. Adrianě se chtělo křičet "svět je nespravedlivej a a krutej" ale zmohla se jen na neidentifikovatelné zvuky a rány podpatkem do zábradlí. Když ale ucítila korpobovu ruku na svém stehně, rozvlnila se do rytmu svého bubnování a se zvědavostí sledovala setkání Jitky a Květy.... Květa se přivinula k Jitce se slovy, jestli se dobře baví s těma příšernejma opilcema a tvářila se jakoby nic. A Jitka ráda uvěřila jejímu přátelskému tónu a s úlevou odmítla veškeré našeptávaní ze svého okolí. Rudla je přeci její manžel a nedopustí, aby jí někdo tohle štěstí vzal. Pro Adrianu velmi poučná lekce. Kdyby tehdy zvládla nevidět co viděla, možná by teď s Pavlem ruku v ruce brouzdala večerní Prahou. Hraběnka se tvářila přezíravě, ale nabídnuté lahvi nakonec také neodolala. Zřejmě i ona ráda spláchla stres z cestování a hlavně z nervozity, až ukáže Murumbovi to své doupě. Ostatně Murumbu by si Adriana nechala líbit. O černoších se vypráví, jak úžasní jsou milenci. Takový žážitek by jí dnes večer vyloženě potěšil.

***

"To snad nemůže myslet vážně", napadlo Silvestra, když uviděl paní Květu jak se snaží vlísat do přízně paní Jitky. "Ta ženská je absolutně bezkorpulentní", honilo se Silvestrovi hlavou a vůbec nechápal, jak si to paní Jitka může nechat líbit. Čím dál víc mu bylo paní Jitky líto. Jitka očividně zaujala pozici ženy, která nic nechce vidět a také nic nevidí. A paní Květa si krásně vykolíkovala prostor svého působení, aniž by ji kdokoliv omezoval. "Jó kdo umí, ten umí! Kdo neumí, čumi!", napadlo Silvestra při pohledu na paní Květu a paní Jitku, které se nyní pro nezasvěceného pozorovatele mohly jevit jako blízké přítelkyně. Mezitím k Silvestrovi doputovala znova láhev a on se napil, ačkoliv měl v úmyslu toto kolo vynechat. V okamžiku, kdy mu slivovice způsobila krátké zatmění před očima, se stalo něco nevídané. Hraběnka si stoupla na nejvyšší schod, uklonila se a začala zpívat. Všichni ztichli a sledovali výkon hodný operní divy. Svůj vkon pak Valerie podpořila řadou umělecky hodnotných gest a emocí. V okamžiku kdy dozpivala, vykřikla paní Květa:"Bravo, bravo, bravo..." A pak už křičela i Adriana, Korpoba s paní Jitkou a nakonec i sám Silvestr. Jediný Murumba byl natolik zaskočen, že zůstal s otevřenou pusou dokořán...
***
Hned po skončení árie se mejdan rozjel ještě v hustším kalibru. Korpoba zašátral v rádoby africkém pohupování po lemu Adrianiných kalhotek. Bohužel byl tak nalitý, že za chvíli zapomněl, kde má ruku. A mohlo být ještě hůř. Adriana ztratila rovnováhu, spadla ze dvou schodů a Korpobovi ruku, kterou nestihl vyprostit (jak taky, když zapomněl, kde ji má), velmi bolestivě zkroutila. Naštěstí fraktura se nekonala.
Květa si v naprostém klidu přede všemi svlékla tričko, obrátila ho límcem navrch a roztočila jako laso nad hlavou: "Vítejte na domovní schůzi. Hlavní bod - náš společný a milovaný výtah!!" řvala na celý dům.
Tak tahle přísnej mejdan jsem ještě nezažil, pomyslel si Korpoba a v té chvíli byla pro něj Květa nejvtipnější ženská na světě.
"Květo, udělejte zápis, já vám to podepíšu," řval po chvilce opileckého mikrospánku a v úžasu pozoroval jak pohotová Květa posílá popsaný papír k podpisu.
"Dělej, vole, podepiš," žďuchnul do téměř nepřítomného Silvestra, který v zubech držel hrdlo láhve a mírně láhví komíhal, "ta ženská je fakt komik, nechápu, že jsem v ní do teď viděl prudivou vochechuli."
***
"Květo, ty seš mrcha, já tě miluju, když si takhle odvázaná, ty jedna účo" řvala rozdováděná Adriana ležíc stále na zemi spolu s Korpobou. Horko těžko nadzvedla zadek a začala si stahovat své červené kalhotky, aby v té nahotě nezůstala pozadu. "Kdoooooó chce moje počůrané kalhotky" pokřikovala aniž tušila, co tohle způsobí. Na kalhotky se ve vteřině vrhli všichni přítomní muži včetně Rudli a začali se o ně přetahovat. Jediný Murumba stál opodál a mohl se strhat smíchy, asi nevěřil, jaký jsme to veselý národ! Kalhotky vyrvala z rvačky nakonec Květa, které se dotklo, že se Rudla zajímá o kalhotky jiné ženy. S odporem je strčila do kapsy a zavelela: "Tak mládeži podepisujte a nenechte se rozptylovat tímhle nechutným hadříkem!" Paní učitelka se nezapře. Jitka měla výraz Alenky v říši divů, zřejmě si předsevzala, že dnešní večer neexistuje a cokoliv se dnes odehraje, nemá nic společného s realitou.
Hraběnka zřejmě chtěla zachránit úroveň věčírku, po dalším dlouhém loku si ranami do zábradlí vyžádala klid a začala francouzky recitovat nějakého dekadentního básníka. Bylo to tak absurní, že všichni zůstali vejrat s otevřenou pusou. Murumba měl obdivný a skutečně zamilovaný výraz, div neslzel. Silvestr, který kromě Murumby asi jako jediný veršům rozuměl, se tak nadchl, že i on sám francouzky zarecitoval. Nestranný pozorovatel by toto setkání zřejmě považoval za nějakou uměleckou seánci bez jakýchkoliv zábran.

***
Stačilo pár francouzských veršů a Silvestr se myšlenkami propadl do hluboké historie, kdy ještě na gymplu vyhrál jednu recitační soutěž a jako vítěz mohl odjet na měsíc do Francie. Bože to byly časy, všechno bylo nové, krásné a plné očekávání a života. Teď se, ale kolem sebe rozhlédl a viděl jen zmar, chlast a cítil smrad. Adriena už klesla na samé dno a její striptýz v Silvestrovi vzbudil naprostou deziluzi o všem krásném. Toto měla být jeho můza, jeho objekt pro vytváření dokonalé krásy? Kladl si otázku, zdali se takto projevuje úzkost z odcházejícího mládí. Svlékání a nabízení pročůraných kalhotek byla jedna z největších úchyláren a nechutností, které kdy viděl. A pak ten souboj Korpoby s Rudlou, tak to už byla nechutnost dovedená k naprosté dokonalosti. Kdyby nezakročila pani Květa, tak by se ti dva snad o ty prochcaný kalhotky porvali. Ovšem to nebylo nic proti tomu, co předvedla sama paní Květa. Silvestr by nikdy nevěřil, že se dospělá žena ve zralém věku může natolik ztřískat, že si vysvleče tričko a začne veřejně předvádět svoje prsa. Bylo to opravdu dekadentní a Silvestr by už z této schůze nejraději utekl. Pak mu, ale Korpoba předložil k podpisu list papíru, na kterém stálo: "My vlastníci bytových jednotek v bytovém domě na ulici Francouzská 69, zplnomocňujeme tímto paní Květu, předsedkyni společenstvi vlastníků k našemu zastupování ve věci stavby výtahu." Na listu už bylo pár podpisů - od Adriany, Korpoby i hraběnky. Silvestr se na list zadíval a pak svým zcela výjimečným kuličkovým perem podepsal.
***
Jitka si myslela, že se jí rozskočí hlava. To snad ani nemůže být pravda. Úplně zlitá Adriana tady před chvílí vykřikovala, že Rudla má něco s Květou. Tomu se jí nechce věřit. Ne, že by to nečekala od Rudly, ten už má pár odběhnutí má za sebou, ale dost ji udivila myšlenka, že je to tentokrát Květa. Musí na tom být asi bledě, když jí stačí zrovna Rudla. Myslela si, že čeká na jiný kafe, než je její manžel. Dívala se na reakci sousedů a ze špatné nálady, kterou měla ještě před mejdanem se začala klubat celkem solidní depka. Někdo z přítomných ji upozornil, že má ve vlasech natáčku. Sakra, to jí ještě scházelo, je tu za pitomce, kterého podvádí manžel a ještě za trapku, která se neumí ani učesat. Jediný světlý okamžik toho strašného večera, byla účast opilého Silvestra. Jitce se zdálo, že je jí Silvestrovi opravdu líto. Nemohla tomu uvěřit. Na oslavě Adrianiných narozenin a při každé příležitosti jí dával neustále najevo, jak moc jí pohrdá a teď najednou ji hladí po vlasech. Alespoň má ten chlast příjemnou stránku, za střízlivého stavu by to neudělal. No, ale to už je moc! Paní Květa, kromě toho, že si dole v obchodě užila s Rudlou, se rozhodla se ztrapnit a začala mávat tričkem. Jitce bylo jen divné, že kromě toho striptýzu vytáhla plné moci ke stavbě výtahu. Nějak jí to nešlo dohromady. Vzhledem k tomu, že byt je napsaný na ní a ne na Rudlu, rozhodla se, že se podpisu zkusí nenápadně vyhnout. Tak, aby si nevšimli, že ona nepodepsala. Zítra si tu plnou moc raději přečte v klidu. V tom ji ale Květa postavila před hotovou věc: "Jitunko, podepište také, ať v tom máme pořádek!".

***
Květa byla opravdu hustá, bez trička se nadýmala jako největší královna. Snad si i myslela, že vypadá sexy, ale Silvestr byl z jejího poprsí zděšen. Bez implantátů by žádné ženě po čtyřicítce nedoporučoval veřejnou exibici "bez". O tom, že by Květa potřebovala implantáty byl přesvědčen již dávno a toto živé vystoupení ho utvrdilo v tom, že měl pravdu. Kdyby si tričko svlíkla Adriana, to by bylo jiný kafe, to by byla oslava jeho umění! Ale ve stavu, ve kterém se Adriana nyní nacházela by celkový dojem ani prsa nezachránila. Vždyť Adriana byla od půl pasu dolů nahá! Pak už to Silvestr nevydržel a pokusil se válejíci se Adrianu zvednout ze schodů. Celkem hlasitě se na ni obořil:"Už nepij! Adriano stačilo! Jsi na káru." A táhl Adrianu ke dveřím jejiho bytu, aby ji ukryl před pohledy sousedů a zachoval alespoň špetku její důstojnosti. Silvestr si přál, aby to vsechno, co se na schodišti dělo, byl je
nom černej sen, aby se probudil do krásného dne a oddechnul si. Pak se ovšem štípnul do tváře a ujistil se, že se skutečně o sen nejedná.

***
Adriana se probudila ráno s příšernou bolestí hlavy. Cítila se, jako by jí přejel náklaďák. "Proboha, kdo to tady leží", vyjekla vyděšeně. Ve své posteli nebyla sama, pod dekou vyčuhovaly mužské nohy a absolutně netušila, komu patří. Zkontrolovala se a vyjekla podruhé. "Do hajzlu, já jsem od pasu dolů nahá". Začaly jí téct slzy, vůbec na nic si nepamatovala.
***

V deset ráno se Silvestr probudil a první co ho napadlo, byla
myšlenka, aby to vše, co se dělo v noci na schodišti byl jenom sen. Bohužel realita bývá krutá a rána po flámu ještě krutější. Vylezl z postele a téměr po slepu se došoural do koupelny a vlezl si pod sprchu. Proud tekoucí vody z něho pomalu smýval pocit viny a Silvestr se začínal cítit jako znovuzrozený.
Poté, co si vyčistil zuby, rozhodl se, že zajde zkontrolovat Adrianu,
protože když jí včera ukládal do postele, byla tak zlitá, že vůbec netušila, co se s ní děje. Vzhledem k tomu, že si s Adrianou vzájemně zalévali kytky, měl od jejiho bytu klíče, kterými si velmi potichu odemknul, aby Adrianu nevzbudil. Sotva prošel předsíni uslyšel Adrianin výkřik. Doběhnul ke dveřím do ložnice a když je otevřel, spatřil vyděšenou Adrianu na posteli a vedle ní cizí bezvládné tělo pod peřinou z níž čouhaly pouze nohy. První co  Silvestra napadlo bylo to, že situaci využil Korpoba a s Adrianou si to po večírku rozdal. Pak se, ale zarazil. Nohy, která viděl byly zvláštní, se zavalitými lýtky a silným ochlupením. Rozhodně to musely být nohy mužské. Adriana stále křičela a posunky ukazovala na Silvestra, aby z postavy stáhnul peřinu. A pak se to stalo. Silvestr jedním rychlým pohybem odkryl postavu, která byla ukryta pod duchnou. Adriana opět vykřikla: "Bože, vždyť je to Květa!" Silvestr nemohl uvěřit. Nejenom tomu, že v posteli vedle Adriany leží polonahá Květa, ale nemohl uvěřit ani jejím nohám, které přímo volaly po depilaci!
***
Silvestře, díky bohu že si tady! Já tomu vůbec nerozumín, co tady
dělá? A takhle?" Květa byla pro změnu nahá od pasu nahoru. Adriana si všimla, že má Květa v kapse její červené kalhotky! "Ta mrcha, ona mě svlíkla!" zařvala Adriana. Silvestr přisednul na postel a s trpělivostí staršího bratra pravil: "Adriano, bude nejlepší, když si teď dáš sprchu a já zatím uvařím pořádný kafe. Potom ti vše převyprávím", mrknul spiklenecky a Adrianě se náramně ulevilo. Zdálo se, že má Silvestr v hlase velkou dávku pobavení z téhle neuvěřitelné situace a má co dělat, aby se neřechtal nahlas. "Kdyby se mi to netýkalo, taky bych se řechtala, pomyslela si
Adriana". Květa těžce oddychovala a ani Adrianiny výkřiky jí neprobudily. Její bezvládné bílé nahé tělo, které nikdy nepoznalo depilaci ani sport, vypadalo v adrianině posteli stejně absurdně, jako by asi vypadal slon na Severním pólu. Adriana neodolala a Květu si takto vyfotila. To uz se Silvestr kousal do rtu, aby neřval smíchy nahlas. "Já snad pozvu celej barák, ať to viděj na vlastní oči", škytal Silvestr. "To se opovaž, jdu do sprchy, udělej mi prosím presso a pak mi šetrně naznačíš, jak velká to byla včera ostuda! Tuším, že to bylo opravdu výživné".

***
"No to je síla!! Ta stará obluda nás zase dostala!", rozrazil Korpoba
pootevřené dveře Adrianina bytu. Probudil se s mírnou bolestí hlavy, takže docela svěží, a skočil k počítači. Už několikátý den po sobě úzkostně kontroloval emaily hledajíce šéfův osudný verdikt. Byla sobota, ale co když?! Zase nic. Jenže... Polil ho studený pot.

"Ty vole!" vykřikl nahlas. Zvedl se, prolítl vchodovými dveřmi bytu a opřel se o Silvestrův zvonek. Nic. Pak si všiml pootevřených
dveří s cedulkou Adriana.

Kurva Silvestr, blesklo mu hlavou. A vlítl
dovnitř. Ve vteřině upadl do mírného šoku z toho, co viděl. Přesto pokračoval osočování "té spící krávy". S chlupatýma nohama. Což dodal po krátkém ohledání spícího těla.
"Vy jste asi nečetli ten její email?!" ptal se obou probuzených se
znalostí odpovědi: "Ta mrcha!"
"Děkuji za vyslovení stoprocentní důvěry k výběru designu,
vysoutěžení cenové nabídky i k následné realizaci celé stavby. Vaše rychlá reakce celou věc uspíší a já vám všem mohu slíbit, že k magickému datu 6.9. bude výtah uveden do provozu," psala e-mailem Květa jako průvodní slovo k fotokopii zmocnění, kde nechyběla noticka o dobrovolném podpisu všech zúčastněných v přítomnosti ostatních jako svědků. Celé to znělo tak sebevědomě a právnicky neprůstřelně, že Silvestr i Adriana bezmocně pokrčili
rameny. Snad jim to ušetří čas a dohadování. Ale strach z chatařiny aMKvětina nulového vkusu zůstal jako vedlejší pachuť kocoviny. Ale jen chvíli!
"Počkat, počkat, to mě podrž!," nevěřícně datloval do svého iPadu
Silvestr, "ona už posílá informativně 2 předběžné návrhy designu!"
"Ježíš!" unizono vykřikli Adriana s Korpobou, "Co mlčíš, ukaž!"
Silvestr však valil oči na display a mlčel. "Ona tam dala návrh od
Siřičné a pak ještě jeden, který je snad ještě lepší! To nechápu!" drbal se na hlavě.

***
V okamžiku kdy Korpoba i Adriana upjatě hleděli na obrazovku s novými návrhy, uslyšel Silvestr z chodby slabé volání : "Slečno Adriano.... jste tady?". Silvestr v hlase poznal paní Jitku. Hlavou mu bleskla myšlenka, že paní Jitka zřejmě celou noc oka nezamhouřila a nyní si přišla k Adrianě ověřit zprávy, které se večer dozvěděla na večírku. Silvestr vstal a rozhlédl se po pokoji, který vypadal prapodivně. Uprostřed postele ležela spící polonahá paní Květa a po bocích seděli Adriana s Korpobou. Bylo to jako scéna z nějakého dekadentního filmu. Silvestr přistoupil ke dveřím, ale ještě než stihnul sáhnout po klice, dveře se otevřely a do pokoje nakoukla pani Jitka, která byla natolik zaskočená tim co vidí, že z jejich úst vyšlo jen udivené:"Neeeeee".

Silvestr pani Jitku objal kolem ramen a pronesl :"Vítejte pani Jitko! Vítejte...." Pak se pokojem rozprostřelo hluboké ticho, ve kterém se dunivým hlasem ozývalo jen Květino chrápání.
***
Jitka se ráno probudila s čistou hlavou a s tím, že přemýšlela o tom,
kdo kde nakonec přespal. Rudla naštěstí spal doma. Co dělal před tím, nevěděla, ale předpokládala, že Adriana si nic nevymyslela. Rudla si jako vždy dokazoval jaký je samec. Že na to naskočila paní Květa, Jitku stále nenechávalo klidnou. Měla o Květě trochu jiné mínění. Uvařila si kávu, vypila k tomu sklenku vody, jako každé ráno a rozhodla se, že půjde zjistit, zda Adriana mluvila včera na schodech pravdu, či jen hloupě plácala z opilosti. Dveře do bytu té mrchy Adriany byly pootevřené, Jitka tiše zaklepala a vstoupila do pokoje. Co tam viděla, ji dost vyděsilo. Soused toho plastického chirurga Korpoba, co jede po Adrianě, seděl na posteli vedle té děvky a oba upřeně sledovali obrazovku počítače. To bylo ještě celkem v pořádku, ale paní Květa, polonahá, spala a chrápala uprostřed Adrianiny postele. Plastický chirurg, který jako jediný, vypadal normálně, ji vzal kolem ramen a Jitka se zase cítila stejně dobře, jako včera večer. Nechtěla si to přiznat, ale když se jí pan Veselý dotýkal, bylo jí to příjemné. Dokonce se přistihla, že je jí to příjemnější, než když ji po zadečku poplácá Rudla, když se vrátí v dobré náladě z práce. Aby odvedla pozornost, raději se zeptala: " Co je tak zajímavého na té obrazovce?"

***

"Květa překvapibvě souhlasí se stavbou designového výtahu" sdělila pohotově Adriana s uspokojením, že teď už opravdu nic nestojí tomuto uměleckému skvostu v cestě. Sice jí jako ostatní velmi překvapil obrat v Květině postoji, ale vzhledem k tomu, že to bylo směrem, který Adriana prosazovala, víc nad tím nechtěla přemýšlet. Možná by si paní Jitka mohla odtáhnout Květu funící v její posteli, když jsou to kamarádky. Hrůzostrašnou informaci o intimním vztahu Květy a Rudly, kterou Adriana včera v opojení
vypustila, si po ránu vůbec neuvědomila.

***
"Paní Jitko, pojďte se také podívat", řekl Silvestr a natočil obrazovku směrem k Jitce. Všichni čtyři se nyní soustředili na návrh výtahu, který na obrazovce vypadal nádherně. Silvestrovi v hlavě opět probleskla myšlenka, proč hraběnka zvolila za datum své svatby zrovna 6.9. ? Datum seNtak stalo závazným okamžikem pro dokončení výtahu a ačkoliv Silvestr intuitivně tušil, že datum bylo zvoleno hraběnkou zcela záměrně, nemohl této záhadě přijít na kloub, což ho mírně znepokojovalo. Během prohlížení návrhů
výtahu se Květa převalila z boku na bok a hluboce zafuněla. Silvestr nyní zpozoroval, že se na ní paní Jitka podívala s odporem. On sám neshledával naNKvětě taktéž nic pěkného, ani zajímavého. Naopak, při pohledu na odkryté Květiny nohy se přesvědčil o rozsáhlých ložiscích celulitidy na stehnách a tukových faldícich pod zadkem. Vlastně celý zadek nevypadal nikterak půvabně, spíš to byla taková rozbředlá placka, která neměla žádný tvar. Silvestr si v duchu pomyslel, jó spravit tuto kapotu, to by finančně vydalo za nový auto. Pak přikryl paní Květu peřinou a ujistil se, že spí jako andílek.
***

Valérie se probudila s hlavou jako střep. Už holt nevydržím, co za mlada pomyslela si a vyšourala se z postele, aby se dala trochu dohromady.
Hned v chodbě jí brkla do nosu vůně čerstvě vařené kávy. Ach ten Muri, je tak dokonalý, to přece nemůže vydržet věčně. Na vteřinu zaváhala, jestli byl opravdu dobrý nápad vzít ho do Prahy. Češky jsou přece jedny z nejkrásnějších žen a moc dobře si všimla, jak se včera Adriana okamžitě po seznámení začala natřásat v rádoby vtipném africkém rytmu a k tomu bez kalhotek. Za svůj život byl už Muri na podobné excesy připraven a neurážel se a Adriana byla naštěstí dostatečně trapná a nechutná, takže se Valérie rozhodla netrápit černými myšlenkami, ale užívat přítomnosti, dokud to jde. Během průzkumu svých vrásek v zrcadle sama sebe stále znovu a znovu překvapovala, že se opravdu blíží její svatební den a že si jí Muri chce opravdu vzít. Vzpomněla si, jak jí požádal v pařížské restauraci Le Chien Qui Fume o ruku. Byl to tehdy pro ní šok. Vůbec se přece nemusí brát. Mají své životy takřka za sebou, mají své majetky, svoji minulost. Stačilo by spolu jen být a užívat poslední chvíle stáří, poslední chvíle kdy mají ještě sílu a schopnost někam jet nebo jít, něco zkusit, něco vnímat, něco sdílet. Svatba ji zaskočila stejně tak jako jeho podmínka data 6.9. Když jí vyprávěl důvod brečela tak, že opuchla a rozmazala si celý make-up. Muri se úlevně smál, protože řekla ano a slíbával jí slzy z tváří bez ohledu na udivené hosty a personál restaurace a horoucně šeptal: "Proto tě chci, protože jsi výjimečně vnímavá má lásko!"
"Snídani do postele nebo do jídelny?" vytrhl ji ze vzpomínek hlaholící Muri.
"Do jídelny", zašveholila, hodila na sebe župan a poslední kontrolní
oko. Musela uznat, že Muri zvládl nečekaný seznamovací večírek bravurně a i zavazadla dopravil do bytu bez újmy. Zato ona se stačila pěkně rychle zlískat. Prázdný žaludek v kombinaci se stresem, aby se Murimu v novém domově líbilo, udělalo své. Měla matné tušení, že došlo i na zpěv, tanec a recitaci. No budiž, když se mají brát, tak ať o sobě vědí všechno.
"S tím výtahem jsi to sfoukla skvěle", uvítal ji u stolu Muri s
úsměvem.
" To spíš paní Květa. Musím říct, že mě pěkně zaskočila s tou schůzí na schodech. Ale měl jsi výborný nápad poslat jí dopředu všechny plány a návrhy. Určitě se tak cítí důležitá a proto zřejmě dala souhlas."
"No, taky proto, že to z velké části zacvakáš."
"No jistě, jak jinak.", usmála se Valérie ironicky. "Ale stejně jí
budu muset hlídat a musím s ní probrat detaily, aby vše dobře dopadlo a hlavně, abychom stihli náš termín." Při těch slovech pohladila Muriho po ruce a vpila se do jeho černých očí, které momentálně voněly specielně´připravenou kávou. S rozkoší polkla první ranní voňavý hlt.
"Ale podpisy vlastníků na nahá záda, to jsem neviděl ani v divoké
Africe...." , utrousil uličnicky Muri.
Při té poznámce vyprskla smíchy kávu na ubrus: "To víš, tady tě čeká ještě spousta překvapení...."

***
Postel Adriany byla celá bílá s bleděmodrými polštáři, které vyvolávaly pocit léta, moře a prázdnin. Silvestr miloval Adrianin styl, byl vzdušný, plný lehkosti a člověk snadno podlehl myšlence, že cesta životem je bezstarostná a romantická plavba na plachetnici. Teď se ovšem na plachetnici objevila spící Květa, ušlápnutá Jitka, frajerský Korpoba a on - Silvestr, který se pomalu rozpomínal na včerejší večer a začínal si uvědomovat, že se během včerejší noci odehrály i věci, které nebyly na první pohled patrné a mohly by zůstat zahaleny tajemstvím, nebýt Silvestrovy záliby v pozorování a smyslu pro detail. Silvestr nyní ostatni poslouchal při diskusi nad návrhy výtahu a byl udiven, že se shodují nad návrhem, který byl designově excelentní, ale zároveň i nejdražší. Dokonce i paní Jitka propustila svoji fantazii a začala se rozplývat nad nádhernou skleněného výtahu. Skupina nyní působila harmonicky a ani chrapot Květy nebyl rušivý. V pokoji zavládl pokoj a klid jaký nastává před živelnou katastrofou. To Silvestra znějistělo, od nepaměti měl v paměti slova svých rodičů, kteří mu vždy připomínali, aby v okamžiku, kdy bude cítit mír a blažennost zbystřil svoji pozornost.Najednou měl pocit, že právě tento okamžik nastal. Bílý pokoj s modrými polštáři se mu najednou proměnil, jakoby v něm číhalo nebezpečí, jakoby se změnil v past, ve které jsou uvězněni. Pak přiskočil k oknu, aby do pokoje vpustil trochu čerstvého vzduchu. Sotva však otevřel okno ucítíl závan štiplavého kouře, který byl natolik intenzivní, že ihned zaplnil celý pokoj.
Adriena vykřikla: "Bože, hoří." A Silvestr, který vyhlédl z okna zjistil, že nejenom kouř, ale nyní už i plameny vychází z bytu Valérie.

***
Opilecká partička v pokoji Adriany měla úsudek odsunutý díky včerejší noci na úroveň ploštice.
Pouze Korpoba, zvyklý na přihlouplý krizový management, po několika přejetích displeje telefonu jej přiložil k uchu: "Halóó, I am afraid, there is... Jé! Hoří!!", křičel když si uvědomil že šéfovská pozice ho zpočátku hodila do manažerského jazyka. Někdo příčetný na druhé straně linky se profesionálně doptal na detaily. A během několika minut se Vinohrady rozezněly sirénami.
Jako první hasiči zablokovali schodiště, kudy už kouř procházel jako komínem. Dva muži v maskách vnikli do bytu Valérie a za chvíli již hraběnku v červeném negližé a jejího spoře oděného exotického přítele svážela záchranná plošina na ulici. Otevřenými okny brutálně vstříkl do luxusního interiéru proud vody z hadice.
"Kde jsou ostatní?!" křikl hasič na schodech. Ten tlustý chlap z přízemí je už na ulici a ostatní budou někde nahoře. Beru si to na starost!"
"Jdu radši s tebou," nekompromisně se otočil na podpatku ten druhý.
To už megafon vyvolával obyvatele domu a varoval před použitím
schodiště. Záchranná plošina vyjížděla opět nahoru, tentokrát k Adrianinů oknu. Na použití záchranné plachty to bylo příliš vysoko. V první várce v tváři zmuchlaná a vyděšená Adriana a negalantní buran Korpoba, který se tam narval před paní Jitkou. A ještě navíc se cítil jako James Bond.
"Debil!" neubránil se Silvestr hrubému slovu navzdory svému jindy vybranému slovníku.
Naštěstí požár byl zachycen v prvopočátku a ohrožení života se nekonalo. A tak Silvestr v další várce galantně pomohl na plošinu uječené paní Jitce. Ta byla jeho gestem tak zaskočená, že zmkla a rozeštkala se vděkem. 'Rytíř!´plesalo jí srdce.
Uvnitř ložnice marně oba hasiči budili Květu.
***

Valérie si první společnou snídani s Murumbou neužívala dlouho. Věci se začaly dít takovým kvapíkem, že je jinak velmi pohotová žena málem nestačila sledovat. Z ničeho nic uslyšela z obýváku takové plafnutí a pak už se odtud začal valit hustý bílý štiplavý kouř. S otazníky v očích se otočila na Murumbu.
Ten jen pokrčil rameny a překvapeným a trochu provinilým úsměvem řekl: "Zatopil jsem. Pro atmosféru."
To už Valérie letěla do pokoje, kde stála její pýcha, stará americká kamna, ze kterých se valil hustý dým. Zřejmě tlak rozrazil dvířka se slídovými okýnky a tak oheň měl volnou cestu. Sem tam vyšlehl ven plamen, který už už začal olizovat závěsy na oknech. Salón byl celý v mlze, nebylo skoro vidět na krok a kouř se jí neúprosně dral do plic. Valérie rychle otevřela okna. Snažila se doutnající závěsy strhnout, ale mosazné tyče nechtěly samet pustit. Za chvíli už nebylo za co látku vzít, protože byla celá v plamenech. Valérie se tedy rozhodla zachraňovat. S nebývalou silou popadla obraz Radimského romantické krajiny v těžkém dubovém rámu, který visel mezi okny. Jako nic ho sundala ze zdi a odnesla do jídelny. Tam zatím Murumba popadl ze stolu džbán s pomerančovým džusem a vylil ho do otevřených kamen. Kupodivu plameny jen zasyčely a přestaly vykukovat. Zato kolem oken se valil dým a šlehaly ohnivé jazýčky až ke stropu, kde parádně olizovaly štukatůru. Po obýváku začaly poletovat hořící kousky sametu ze závěsů. Murumba se ohlédl po Valérii. Místo ní uviděl chlapíka v uniformě a s helmou, který na něho česky něco křičel. Rychle pochopil, že má vypadnout. To už skrz otevřené dveře viděl Valérii, jak stojí v okně jídelny a odmítá přelézt na plošinu. Něco křičela a ukazovala směrem k němu. Teď otočila hlavu a jejich oči se setkaly. Usmála se s evidentní úlevou. Měla černé čmouhy v obličeji, vlasy jako hnízdo, červené negližé v okně pěkně prosvítalo a odhalovalo povadající obliny, rozšířené zorničky svítily jako dva diamanty. Čupr baba, pomyslel si Murumba a jedním skokem byl u ní. Jen koutkem oka ještě zahlédl, jak se do obýváku začala valit voda.

Za chvíli na chodníku stála většina obyvatel domu a celá ulice byla
zablokovaná auty požárníků a policie a také zvědavci ze sousedství. Jen paní Květa chyběla. Možná se stydí vyjít s podpisy vlastníků na nahých zádech pomyslela si škodolibě Valérie. Přesto o ni měla strach. Také ji prolétlo hlavou, že obnova zničeného interiéru bude stát spoustu peněz a času a nezbude jí tak na výtah. Její myšlenky přerušili hasič a policista, kteří s ní potřebovali sepsat protokol. Šéf požárníků jí sdělil, že všichni mohou zpět do bytů, i ona. Také schodiště je nepoškozeno. Požár zřejmě způsobil ucpaný komín, který znemožnil průchod ohně. Prý se to v Praze stává často. Většinou je na vině mrtvý holub. Tato hypotéza se také později potvrdila.

***
V neděli ráno byl v celém domě podezřelý klid. Sotva se Silvestr probudil, chtěl zase rychle usnout, aby na všechno, co se dělo od páteční schůze na schodech, až po sobotní požár, zapomenul. Ale nešlo to, před očima měl pořádNtu scénku, kterou včera sehráli před celou ulicí. Ostudou by se propadnul.
Musel na ně být vskutku impozantní pohled, když prchali okny z domu a byli zachraňováni hasičským sborem. Valérie, celá v průhledných červených hadřícich s romantickou krajinou Radimského, snad ještě z jeho francouzského období, vypadala na plošině jako hérečka tragikomických rolí z Národního divadla. Její Murumba se v černém dýmu zjevoval a ztrácel jako samotný
Lucifer. Spoře oděná Adriana se na plošině jevila jako lehká děva, kterou doprovázel sebestředný a stále ještě opilý exmanažer Korpoba. A pak ječící paní Jitka a nakonec ta největší scéna, polonahá paní Květa v náručí statného hasiče. Silvestrovi celá ta komedie běžela stále dokola, jako nekonečný film.
Po chvili přemýšlení sáhl po sobotních novinách, do kterých včera ani nenahlédnul a rozhodl se, že si je přečte v posteli. Když dočetl
hlavní zprávy, přeskočil pár stran na sobotní přílohu, ve které uviděl na první straně titulku: "Narozeninové Gala Hany Z.", pod kterou bylo napsáno: "Slavná Hana Z. oslaví své sedmdesáté narozeniny 6.9. velkým Galakoncertem."A pak to Silvestrovi došlo. Celý ten plán paní Valerie mít svatbu 6.9. měl být jen její snahou strhnou pozornost na sebe. Ta její výměna ženicha! I to musel být dobře cílený záměr! Čím by také mohl média zaujmout obyčejný Ital??? Proto si Valérie přivezla černocha!! A ta její poznámka, že se
svatba bude konat 6.9. na tajné přání Murumby, se už nyní zřetelně rýsovala jako jedna velká lež...

***
To byl tedy víkend pomyslela si Adriana, když zapisovala do svého deníku zážitky z posledních dnů. Psát si deník ji poradil její terapeut. Tedy dostala za úkol zapsat si každý den věčer vše, co se jí ten den povedlo. Prý je to taková dobrá duševní hygiena. Adriana ale začala psát všechno, co za daný den prožila. A ještě že tak, tento víkend se jí totiž nepovedlonaprosto nic. Bilance byla děsivá, jedny zničené boty, šílená ostuda,opilost, strach z uhoření a taky možná zničené manželství paní Jitky.
Silvestr jí totiž s velkými výčitkami sdělil, co paní Jitce v opilosti
prozradila. To Adrianu mrzelo nejvíc. Jitka se teď bude muset k situaci nějak postavit. Pokud by o tom nevěděla, může v klidu přečkat, až to samo přejde. Teď ale určitě ona i její okolí cítí, že by měla něco udělat.
Adriana byla vlastně za požár trochu vděčná, jelikož se schylovalo k tomu, že se jí paní Jitka na tu její zatracenou hlášku v sobotu ráno zeptá.
Naštěstí plameny zabránily této trapné situaci. Teď jí bude muset vyhýbat, aby se přeci jen nezeptala. No co, v nejhorším jí řekne, že když jsem opilá, plácá samé nesmysly, tak ať tomu nepřikládá žádný význam. "Snad to dokážu říct dostatečně věrohodně", pomylela si. Jednu pozitivní věc ale přeci jen Adriana nakonec na víkendu našla. Hraběnka byla tak rozrušená a zřejmě to myslela i jako dobré gesto, aby jí byl odpuštěn ten požár, že všechny sousedy pozvala na svojí svatbu s Murím. Tyhle události Adriana miluje. Může se hezky oblíknout a předvádět se před spoustou nových, neznámých lidí. Na svatbě je přeci nejlepší příležitost někoho ulovit! Bývá tam zpravidla taková atmosféra, že se tam má chuť pářit každý, třeba i zapřísáhlý starý mládenec. No a když tam uklouzne nějaký ženáč, tak se to tak nějak přejde s nadhledem, na vině je alkohol. Adriana se zasnila, bude potřebovat nové krásné a vysoké boty.
****
Úlekem mávnul rukou a srazil z nočního stolku designovou vázu. Lekl se podruhé, a to tak, že mu bušící srdce zabránilo v nádechu. Chytil se za hrudník a chvíli sípal.
Nebylo to poprvé. Přestože Korpoba vypadal v dobře střižených oblecích nebo drahých džínách výborně, tělo mu začalo povadat a mírně tloustnout i přes dvouměsíční dřinu v posilovně. Nepravidelnou dřinu. Někdy se cestou do posilovny napil a zůstal v baru, někdy se úmyslně zdržel v práci a před měsícem svedl na své Porsche trenérku. Dušnost a bušení srdce se staly pravidelnou součastí jeho života. Vzbudil ho sen, že ho vyhodili. A teď, čerstvě probuzený, si uvědomil, že snil dost reálně. Zítra bude jeho osudová schůzka. Bál se. Daleko více života bez bezpečně zasmrádlé korporátní pozice než stupňujících se zdravotních potíží. Tolik intrik, lezení do zadku a drobných podrazů ho získání tohohle místa stálo a teď... Radši vylezl z postele a otevřel počítač:
Milí spolubydlící, během včerejší spářky jsme paní Květě podepsali plnou moc k záležitostem okolo výtahu. Původně jsem chtěl tento akt napadnout. Nicméně teď, po zralé úvaze a střízlivý, deklaruji svoji důvěru ke zmocnění paní Květy.
Hezkou neděli. Vít K.

Mám to z krku, zamumlal si polohlasně a vráska na čele jako kdyby
popisovala budoucí vývoj jeho života.
***
Voda na kávu se začínala vařit a Silvestr se snažil uspořádat myšlenky. Vše, čeho byl v posledních dvou dnech svědkem, mu změnilo pohled na všechny sousedy v domě a vlastně i na sebe samého. Přemýšlel o paní Jitce, kterou dříve vnímal jako jednoduchou bytost se slepičim myšlením. Teď s ní, ale cítil a od okamžiku, kdy ji na večírku uviděl se zapomenutou natáčkou, k ní dokonce choval jisté sympatie. Naopak ho naštvala Adriana, hlavně proto, že v opilosti vykecala i to co neměla a k tomu předvedla tu nechutnou scénku s počůranými kalhotkami. Z Korpoby byl najednou obyčejný bastard, který neví, co s životem bez své manažerské pozice. Dříve tak sebejistý, arogantní a teď, uzlíček komplexů. A nakonec Valérie, ke které vzhlížel s velkým obdivem a úctou. I tato iluze se rozplynula jako mýdlová bublina. Celá ta taškařice se svatbou 6.9. mu umožnila vidět všechno úplně jinak. Dříve by se s radostí na svatbu těšil, ale nyní cítil, že hraběnčino pozváni dostali všichni jenom proto, aby sehráli stafáž a zajistili hraběnce neplacený komparz její velké PR kampaně, kterou postavila na svatbě s černým Murumbou. A pak se zamyslel sám nad sebou a trochu se zastyděl. Chtěl exkluzivní výtah a najednou se mu jeho přání zdálo pošetilé. Těšil se na svatbu a teď Valerii nevěřil.
Obdivoval Adrianu a kouzlo krásy pominulo. Vysmíval se Jitce a přišla lítost a porozumění. Podepsal plnou moc Květě a dnes by jí nesvěřil ani klíče od sušárny. Najednou bylo všechno jinak. Všichni obyvatelé domu se mu vyjevili v úplně jiných barvách. Zalil si kávu a posadil se do křesla s výhledem na střechy vinohradských činžáků. Svůj pohled zaměřil na komíny, které se tyčily jako stébla k nebi. Na sousedy už nemyslel, soustředil se na svůj dech a nechal se unášet v prostoru i čase.
***
Jitka se probudila do krásného, sluncem zalitého nedělního rána. Protáhla se jako kočka a zjistila, že se usmívá. Měla také proč. Děti byly od včerejška u babičky a Ruda odjel na hned po pátečním požáru někam na stavbu. Měla den jen sama pro sebe, to se nestává v jejím životě často. Vstala z rozehřáté postele a šla si uvařit kávu. Cestou míjela velké zrcadlo a jen tak mimoděk se do něj podívala. Zdálo se jí, že nevypadá vůbec špatně. Stačí jeden víkend bez starostí a vrásky kolem očí jsou hned méně znatelné. Vyhrnula si košili prozkoumávala své tělo. Kdyby se uměla pořádně obléci, strčila by tu mrchu Adrianu do kapsy. Doposud nechápala, proč je víc naštvaná na Adrianu než na paní Květu, která evidentně Jitku celou dobu klamala. Neustále se tváří jako přítelkyně, jako že ji má ráda, je na ní neustále milá a nakonec se ukáže, že ji nejspíš víc zajímá sex s jejím Rudlou, než cokoliv jiného. Rozhodla se, že na to nebude myslet a že si půjde zaběhat.
Dnes ani Ruda nebude mít kecy, že se fláká. Vyběhla do ulic. Bylo příjemně, ani zima ani horko a Jitce to běželo samo. Při návratu měla tak krásný pocit uspokojení, že by ho nevyměnila za nic na světě. O to větší bylo její zklamání a následný vztek, když po otevření domovních dveří uslyšela tichý Rudlův hlas:
"Dělej, asi ještě spí. Musíme vypadnout co nejdříve. Odpoledne se vrátíme každý zvlášť." Rychle ucukla a schovala se za otevřené domovní dveře, aby ji nemohli vidět. Květa se chichotala jako patnáctka a když se objevili v jejím zorném poli, uviděla jak osahává Rudlovi zadek. Chtěla zařvat a vrazit oběma pár facek. Místo toho, zůstala stát za ukrytá za dveřmi a ani nedutala. V hlavě měla úplně prázdno. Sice Adrianě vlastně celou dobu věřila, ale každý to přece zná. Je lepší si nalhávat, že ze sousedky mluvila jen závist a že ji chtěla jen naštvat, protože jí tikají biologické hodiny a je pořád sama.
Teď to měla přímo před očima. Bohužel ještě než Ruda s Květou stačili opustit dům, otevřely se někde dole dveře a Jitka uslyšela hlas paní Valérie: "A to jsem ráda, že vás vidím, paní Květo, máte chvilku? Chtěla jsem se zeptat, kdy dojde k podpisu smlouvy na výstavbu výtahu. Opravdu mi velmi záleží na tom, aby se celá stavba dokončila do začátku září, jak bylo dohodnuto. Vás také zdravím, Rudolfe. Vy klidně můžete jít, nechci vás zdržovat. Musím tady s paní Květou ještě něco probrat. Mohu vás pozvat na kávu, Květo?".
***

"Kafe by mi myslím bodlo", odpověděla Květa, i když si původně myslela, že další povyražení s Rudlou bude takovým hezkým začátkem nového dne. Na druhou stranu, v domě se povídají úplné báchorky o Rudlovi a jeho schopnostech na poli nespoutaného sexu, avšak realita je daleko střízlivější, jak sama mohla poznat.
Vstupila do bytu, kde dosud nikdy nebyla. Bylo tam hodně starého haraburdí, samozřejmě to souviselo s věkem majitelky. Určitě to není tím, že by na moderní zařízení neměla, ale holt modrá krev lpí na tradici, pomyslela si s lehkým despektem Květa.
Valérie naservírovala kafe do míšenského porcelánu, byly to takové malé koflíčky, Květa by jich potřebovala aspoň deset, no snad bude na přidání, řekla si v duchu Květa. Když usrkla, podívala se na Valérii, a aby nedala jí nedala možnost vést rozhovor směrem, o který nestála, začala.
"Tak jste včera všichni odsouhlasili ten projekt. Jsem ráda, aspoň mám po starosti. To, že jste mi dali plnou moc k zařízení celého díla, mně na jednu stranu moc netěší, bude to starost, na druhou stranu to však vnímám jako projev naprosté důvěry, a to jsem ráda. Hned se do toho pustím, nebude nikoho z vás tím obtěžovat, můžete se na mě plně spolehnout. Vím, jak vám záleží, Valérie, na termínu, určitě se to stihne, jako že se Květa jmenuji."
To se mi myslím docela povedlo. Květa viděla, že Valérie trochu polkla, asi byla zaskočená takto dlouhým proslovem od někoho, kdo se včera choval tak, jak viděla na vlastní oči.
Bylo evidentní, že si nepřipustila ani na chvilku myšlenku, že to všechno mohla být od Květy pěkná komedie. Ne nadarmo však od třetí třídy byla v Nekundicích v místním ochotnickém sboru, kde jí sice nejdříve dávali jen roličky, ale velmi rychle pochopili, že se v Nekundicích tak velký talent dosud nenarodil. Talent jak pro tragické role, tak pro komedie. A včerejší mejdan na schodech byla jen taková malá ukázka tragikomické polohy, v níž Květa vynikala. Nikdy se nestyděla za svou nahotu, své tělo přijímala takové, jaké bylo. Nějaký fald, či vráska? To ji skutečně vrásku nedělalo. Vždy, když chtěla něčeho dosáhnout, dokázala zvolit správné prostředky. A včera to chtělo se přizpůsobit svému okolí, a tak hrála opilost a rozvernost, kterou od ní nikdo nečekal, ale která evidentně všem udělala radost. A konečné tlachání nad ní, na oko chrápající u Adriany v posteli, to byla jen další malá radost, na cestě k jimi vysněnému výtahu.
***
Čtrnáct dní uteklo jako voda a Silvestr se ještě stále raději všem vyhýbal. Vždy, když vycházel z bytu, pečlivě poslouchal, zda-li nejde někdo po schodišti a když byl čistý vzduch, seběhl dolů rychlostí blesku. Jediné, čeho si všimnul, byl hromadící se stavební materiál ve vstupní chodbě. Pokaždé, když procházel kolem, vzpomněl si na paní Květu a jeji páteční párty na schodišti. A stále se nemohl zbavit dojmu, že Květa měla akci pevně v rukách, ačkoliv se chovala jako lehká děva někde ve čtvrté cenové. Snad by jí to i uvěřil, ale pořád mu vrtalo hlavou, jak byli možné, že Květa z ničeho nic vytáhla připravené plné moci a využila indisponovanost celého domu k tomu, aby získala podpisy všech a to bez jediné otázky. Paní Květa se pro něj najednou stala nečitelnou a záhadnou postavou. Zato Adriana se již začala pečlivě připravovat na svatbu o čemž svědčilo i několik zmeškaných telefonů a dvě sms s naléhavou žádostí o doplnění kyseliny hyeluronové. Silvestr se však vyhýbal i Adrianě, protože si dovedl představit, že teprve na svatbě to Adriana roztočí tak, že všem spadne brada. Ani s paní Jitkou si Silvestr najednou nedovedl představit setkáni? Co by jí také řekl?, to je mi líto, že máte doma prase? A Korpoba? Tak ten už několik dnů nevylezl ze svého bytu, kde se zavřel poté, co ho na hodinu vyhodili za porušení etického kodexu.
***

Ten Robí poslední dobou jezdí nějak často do Budapešti, uvědomila si Adriana, když už po třetí zrušil jejich pravidelný čtvrteční věčírek u ní doma. Vždy však zněl opravdu nešťastně, když jí volal, že mu to nevyjde. Dnes od rána, jakmile si uvědomila, že je čtvrtek, si byla jistá, že tentokrát si to opravdu užijou. Při ranní sprše provedla dokonalou depilaci celého těla, povlíkla čisté povlečení a dala chladit své oblíbené Chablis. Jediné, co chybělo k dokonalosti, byly čerstvé květiny. Ty zakoupí cestou z práce. Robí chodí vždy přesně na sedmou. Manželce sdělil, že chodí s kamarádem na tenis a poté jdou vždy někam na sklenku. Na tedy tenis opravdu chodí, ale od pěti. Jako člen nejvyššího managementu si může dovolit odcházet z kanceláře kdykoliv se mu zachce. Když jí dnes večer v sedm zavolal, že zase nepřijde, protože nečekaně letí do Maďarska, Adrianě to celé došlo. Jak mohla být tak nedovtipná. Při jejich poslední společné cestě do Maďarska se tam kolem něj celou dobu kroutila ta vyhublá sekretářka nejvyššího maďarského partnera. Adrianě sice zablikala výstražná kontrolka, jelikož to byla taková ta živočišná tmavovláska s uhrančivýma očima a dokonalou figurou, ale sekretářka Robího určitě zajímat nebude. To by bylo pod jeho úroveň, pomyslela si s úlevou a s vědomím, jak vysoko to ve firmě dotáhla ona oproti téhle chudince, co pracuje za pár forintů měsíčně. A teď ví, že jí ho ukradla. Sebrala všechny své síly, aby na ní Robí v telefonu nepoznal, jak je zoufalá, pronesla švitořivě něco o tom, že ani jí se to dnes moc nehodilo a položila telefon. Nejraději by však na něj začala hystericky křičet, jakej je to hajzl, proč jí to volá až v sedm večer, když je mu jasný už dlouho před tím, že nepřijde. Taky by si ráda zařvala něco o maďarský kurvě s malýma prsama, ale bylo jí jasný, že tím by Robího od sebe totálně odpoutala. Tahle měla ještě šanci, až ho Madarka začne nudit. Její úděl je asi donekonečna trpělivě čekat. To ale nebylo v její přirozenosti. Potřebovala situaci okamžitě vyřešit. Přes tenkou bílou košilku si přehodila hedvábný bílý župánek, nasadila ostře růžové lodičky s vysokánským podpatkem, z lednice vytáhla Chablis a vyšla na chodbu. Potichoučku po špičkách došla ke dveřím Korpoby a lehce zaklepala. Dlouho se nic nedělo, za dveřmi bylo úplné ticho. Už chtěla odejít, když se přeci jen dveře otevřely a vykouknul rozespalý korpobův obličej. "Adriano, co ty tady? Potřebuješ něco?" řekl rozespale a možná i trochu otráveně. Pak si ale Adrianu pořádně prohlídnul a oči mu zasvítily. Adriana si sice nebyla jistá, zda změnu v jeho chování způsobilo její lehké oblečení nebo lahev alkoholu v její ruce, každopádně jí s úsměvem pokynul, ať vstoupí. Adriana věděla, že má Korpoba krásný byt, plný luxusních kousků z celého světa, což jí svým způsobem už samo o sobě vzrušovalo, jeho blízkost jí však až zas tak vzrušující nepřišla. Korpoba sprchu neviděl nejméně dva dny, táhl z něj alkohol, v bytě byl bordel, na konferenčním stolku pár umaštěných krabic od pizzy, několik rozpitých lahví a totálně nevyvětráno. Chvilku na to koukala s nelibostí, pak jí však napadla spásná myšlenka. "Korpobo, jsem v prdeli, potřebuju si s někým pokecat. Co kdyby sis dal sprchu a stavil se za chvíli u mě." Korpoba vypadal potěšeně. Nejen on je v prdeli, Adriana potřebuje jeho pomoc! A ještě jí to tak úžasně sluší. Poslal jí letmý polibek vzduchem, spiklenecky přikývnul, že jde hned do sprchy a s rozverným pozdravem "see you later baby" zapadnul do koupelny. Adriana šťastně zavřela dveře a po špičkách se vracela k sobě. Na chodbě zaslechla nějaký šramot, ani se však neohlédla. Intuitivně tušila, že byla viděna.

***

Sobotní vydáni deníku Skandál přineslo neuvěřitelnou reportáž, jejíž titulka zněla Blázni z domu Francouzská 69 vyhořeli! Pod titulkou byla řada fotografii- především Valérie v červeném negližé a s obrazem Radimského, podpíraná černým Murumbou. U fotografie stálo: herečku Valérii a její obraz Radimského zachránil z plamenů na poslední chvíli jeji snoubenec Murumba! Pak následovala fotografie bosé Adriany a Korpoby, u kterých bylo napsáno: manažerka Adriana využila příležitost požáru k navázáni důvěrného vztahu s exmanažerem Korpobou, který v minulých dnech přišel o dobře placenou pozici. A pak se Silvestr zarazil, protože na další fotografii uviděl sám sebe a vedle sebe text: mezi obyvateli vyhořelého domu byl i plastický chirurg Silvestr, který se proslavil svými kačery, kterých po Praze už chodí desítky. Silvestrovi se udělalo špatně, ale to ještě neotočil list, protože v okamžiku, kdy to udělal, se s ním zatočil celý svět. Na druhé straně byla přes celou stranu vyfocená polonahá Květa v náručí statného zachránce. Nad fotografií se velkými písmeny tyčila zpráva: hrdinkou záchranné akce byla paní Květa, bývalá ředitelka Gymnázia Nekundice. Silvestr už nerozumněl vůbec ničemu. Kdo to udělal? Proč? Co tim kdo sleduje? Všichni sousedé, s vyjímkou paní Květy, byli vylíčeni jako blázni a ztroskotanci. Jediná Květa byla pasována na hrdinku. O paní Jitce nepadlo v reportáži ani slovo.

***
Korpoba seděl neoholený a sprcha zase pár dnů neviděla jeho tělo. Tohle mu ještě scházelo. Už si nevěří v ničem. Minulý čtvrtek vlítl celý vyvoněný do načančaného bytu Adriany. Víno bylo vynikající. Ale jinak? Jinak to bylo jak na střídačce v hokeji. Druhá liga hráčů je nasazována bez nadšení. Ne že by se Adriana a Korpoba vzájemně přiznali k jejich odsunutí na střídačku. Vlastně co na střídačku! Do šaten. A jen s ledovou sprchou. Adriana ponížená sekretářkou s plochým hrudníkem a korporátní lev salónů byl okamžitě po vyhazovu brutálně odmítnut všemi zlatokopkami. Možná ta tlustá uklízečka by mu dala. No a podle toho vypadal sex obou spoluobčanů. Nuda. Nuda. Nuda. Ani se neobtěžovali něco zastírat.
No a dnes ho ještě ten úzkoprsý kariérista Silvestr obtěžuje se čtrnáct dní starým bulvárem. Blbec. A dřív s ním byla docela sranda. Ani ho nepustil dovnitř, ty jeho tlachy o pražské smetánce! Přes jeho rameno zahlédl neuvěřitelný bordel na chodbě. Květa s výtahem skutečně nezahálela. Ve všech podlažích již probíhají bourací práce směrem do dvora, kde bude skleněný tubus. A teď mi je to k h... , odfrkl si Korpoba.

****
Trvalo to pár týdnů, než se Francouzská 69 otřepala z rozpaků a stydlivě neviditelného plazení se po chodbách. Vyjímkou byla Valérie, která tak nechutně zářila štěstím, že jí pletichářství obyvatel bylo ukradené. Paní Květa se ještě párkrát tajně sešla s Rudlou a namastila mu ego odbornými dotazy směrem ke stavbě výtahu. Ten se tak dmul pýchou, že jí odměnil mírně nadprůměrným sexem v neobsazené sklepní kóji. Jinak se Květa plně realizovala stavbou, trochu kašlala na kvalitu výuky, ale toho si stejně nikdo z kolegů, dle její úvahy nemohl všimnout. Samí nýmandi. A tak se na fasádě ve dvoře objevila noblesní ocelová konstrukce budoucího výtahového tubusu.
"Ježíš!" zařval Korpoba, když se pokoušel nepozorovaně tichounce zaklapnout dveře svého bytu, "Kurva!" doplnil už velmi hlasitě, když mu došlo, že klíče zůstaly zevnitř v zámku.
"Ale, ale, pane Víte, copak se stalo?" hlaholila Květa a nečekaje na odpověď pokračovala nejsladším tónem, "zase výběrové řízení, co?! Kolikátépak už? No ono to jednou vyjde, vždyť je jen čtyřprocentní nezaměstnanost. To berou každého!"
***
Strávit několik dnů v Alpách bylo to nejlepší, co mohl udělat. Vždy, když mu bylo úzko, zabalil pár věcí a utekl. Před problémy, před starostmi, před prací i před lidmi. Tentokrát ho k útěku dohnala ostuda, které byl, spolu s obyvateli domu, vystaven po oné slavné schůzi na schodišti a následnému požáru v domě, o kterém referoval i bulvární plátek Skandál. Nejdřív si chtěl o článku promluvit s Korpobou, ale když viděl jeho nezájem a absolutní ignoraci všeho, co měl na srdci, odjel z Prahy, aby zapomněl na všechno, co ho v poslední době potkalo. A skutečně se mu podařilo zapomenout na Korpobu, Adrianu, Valérii i paní Květu. Dokonce ani na paní Jitku si ani jednou nevzpomněl. Silvestr byl také rád, že vypadnul z toho bordelu, který v domě vznikl v důsledku stavby výtahu. Nesnášel nepořádek, špínu a prach. Nyní ovšem při návratu přejel rakousko-české hranice a uviděl obrovský nápis na billboardu: Kdo chce s chlapy píti, musí ocas míti. V prvním okamžiku si myslel, že má halucinaci, ale čím blíže byl billboardu, uvědomoval si, že je zpět v realitě. Když si chtěl po pár kilometrech dát večeři, zastavil u restaurace a sotva vystoupil z auta, přečetl si na reklamním poutači: Řízek jako kráva! Chuť ho přešla okamžitě. Rychlostí blesku nasednul do auta a chtěl být co nejrychleji pryč. Silvestr vzpomínal na dny strávené tak blízko mraků a pravou rukou naladil rádio, ze kterého moderátor právě hlásil: vítáme Vás při pravidelném nedělním pořadu rockový vibrátor. V tom okamžiku Silvestrovi definitivně došlo, že je definitivně zpět v bordelu a stejný bordel ho čeká i v Praze na Francouzské 69.
***
A přesně to se potvrdilo. Sotva otevřel dveře domu, uvidél neskutečný nepořádek a uslyšel dunivý hlas paní Květy, která stála spolu s Rudlou u budoucí výtahové šachty. Nedalo se uniknout a ač nerad, musel projít v jejich těsné blízkosti. Jakmile ho spatřili, vyjekla Květa ostře: "Pane Sílvestře, opatrně, abyste se neumazal, to víte, stavba výtahu se neobejde bez prachu." Ironie v jejím hlase byla natolik citelná, že ji pochopil i Rudla, který se začal zajíkat svým hurónským smíchem. Silvestr se chtěl stát neviditelným. Právě teď zalitoval, že nápad s výtahem vubec kdy inicioval a podporoval. Silvestr oba pozdravil a klidným hlasem dodal: "Děkuji za upozornění paní Květo a jak se tak dívám, vy už jste se situaci svým oděvem zcela přizpůsobila situaci a nic Vám nehrozí." Než se Květa vzmohla na reakci, proklouznul kolem a rychlým tempem vyběhl po schodech do třetího patra.
***
Adriana se do dění v domě nechtěla vůbec zapojovat. Po mizerném sexu s Korpobou, který se hodinu snažil o zdárné vyvrcholení, vyvrcholila tak akorát Adrianina trpělivost. Sehrála mu orgasmus, který zřejmě ještě nikdy neviděl a on s uspokojením, jaký je samec, když tuhle úspěšnou manažerku dostal na vrchol, konečně přestal se svými směšnými kopulačními pohyby. Oběma bylo nicméně jasné, že se o něco podobného již nikdy pokoušet nebudou. V tom je výhoda vyššího věku. Po prvním čísle má člověk jasno! Adriana se teď začala soustředit na svou dokolnalou vizáž, která se až do svatby pro ní stala posedlostí. Nějak se jí v hlavě urodil nápad, že na svatbě určitě potká svojí životní lásku. Rozhodla se proto, že tentokrát vynechá Silvestra s tou jeho solidní udržovačkou současného stavu a zajde si na něco mnohem radikálnějšího, co její vizáž posune o deset let nazpět. Sladká třícítka, zasnila se. To bude pro chlapy konečně ta pravá třaskavina. Budou si myslet, že sbalili mladinkou nezkušenou slečnu a ona jim pak předvede vše ze svých pracně nasbíraných zkušeností. Nikdo jí už nikdy nebude chtít opustit, věřila neochvějně svému plánu. Nechá se rozřezat, vycpat, přišít i odsát, jen aby 6.9. byla neodolatelná. A až najde toho pravého, začne být konečně šťastná! Všechny ty kecy o tom, že štěstí musí najít člověk sám v sobě nebo že člověk má takovou hodnotu, kterou si sám udělí, jí doháněly k šílenství. Ona měla jasno, její hodnota vyletí, jakmile vedle sebe bude mít toho pravého muže. Šťastnou jí udělá jedině ON. Při vzpomínce na své předešlé vztahy jí trochu zaráželo, že to tak nikdy nebylo, ale tyhle vtíravé nepotřebné myšlenky zahnala tím, že ještě nepotkala toho správného muže. Sbalila si tašku do nemocnice a usmála se na sebe do zrcadla. Za 2 týdny se vrátím jako 30ti leté poupě!

***

Valérie začala být pomalu pěkně nervózní. Takhle si jarní pobyt v Praze nepředstavovala. Její milovaný byteček byl stále cítit směsicí kouře po ohni a vlhkostí po zásahu hasičů, kteří celý obývák vyplavili. I když větrala celé dny, tak nic nepomáhalo. Navíc díky průvanu jí chytla záda a nastydly hlasivky. Ze zdí se začaly odlupovat kusy staré barvy a parkety se vzdouvaly jako tankodrom. Do toho se domem stále ozývaly zvuky stavby výtahu, vrtačky, sbíječky a tupý chechtot dělníků. Měla pocit, že ji obklopuje jen prach a zmar. A teď ta svatba. Všichni čekají událost roku a ona by zatím chtěla být jen v klidu někde na Maledivách, jen sama s Murumbou. Ten blázinec opravdu nepotřebuje. Stačí, co se rozpoutalo za peklo po uveřejnění její fotky v bulvárním plátku Skandál po požáru. Novináři drze číhali kdekoliv. Načapala je i u popelnic, v obchoďáku, u kosmetičky, nemohla jít s kamarádkou na kávu a s Murumbou už raději ani nevycházeli. Zajít si na večeři, aniž by je někdo nefotil nebo nezval na panáka nebo neotravoval hloupými otázkami, žádostmi o podpis nebo alespoň ustavičným civěním, nebylo možné. Dokonce jí bez ostychu a omluvy telefonovali kolem půlnoci nebo brzy ráno doufajíc, že unavená nebo rozespalá řekne něco bez rozmyslu, co by se bulvárním hyenám mohlo hodit na titulku. Datum svatby se jí zdálo nekonečně blízko. Nic se nedařilo a čas neúprosně zrychloval. Respektovala Murumbův požadavek dodržet termín 6.9., ale na české poměry organizovat něco tak gigantického a tak brzy po prázdninách a po dovolených byl holý nerozum. Na druhou stranu chápala důležitost toho data. Pamatovala si, jak byla dojatá, když jí Murumba v Paříži vyprávěl o svém znovuzrození a magickém datu dvou devítek v objetí. Znovu jí přeběhl mráz po zádech, když si uvědomila, že shodou okolností bydlí v Praze na Francouzské číslo 69. Ano, Murumba se už dvakrát 6.9. znovu narodil a sňatkem s ní chtěl dovršit znovuzrození potřetí. Přišlo jí to dojemné i padlé na hlavu zároveň. Poprvé se znovu narodil, když byl 6.9. definitivně adoptován francouzským bezdětným párem. Díky nim prožil zcela jiné dětství než jeho vrstevníci v Tanzánii, díky nim dostal vzdělání, díky nim měl základní majetek pro své podnikání, díky nim získal rozhled a vnitřní svobodu. Podruhé se znovu narodil, když byl před 5 lety operován se svojí prostatou, shodou okolností také 6.9. a následně prošel celou procedurou léčby chemoterapie, která sice dopadla dobře, ale ukončila jeho sexuální život. Valérie při té myšlence smutně povzdechla, protože tuto část osobnosti Murumby nikdy nepoznala a nepozná, na druhou stranu tím, že věděla své, se vždy ohromně bavila, když sledovala zlatokopky, které ho svádí svými vnadami v přesvědčení, že nad ní, starou babou přece musí zvítězit v posteli. Naposled na schodištním večírku ta mrcha Adriana, která určitě o pettingu nikdy neslyšela. Valerie si tiše znechuceně odfrkla.
***
Ještě ta přiblblá svatba, pomyslel si Korpoba. Již několik týdnů kráčel po dně svého profesionálního i sexuálního života. A dušnost spojená s každým odmítnutím jeho jako protřelého HR profesionála jej strašila víc a víc. Vedle toho, že se začal strachovat o život, mu pomalo docházelo, že najít jeho formátu adekvátní! práci bude dost horor. Jakoby častá blízkost kolapsu nestačila. Vždy, když se mu stáhlo hrdlo nejvíce a on už přestával věřit v další nádech, kdesi uvnitř se ozval drsně pravdivý hlas.
Při jeho "umíš úplný kulový!" si Korpoba přál zemřít. Vše by se tím vyřešilo. Náhle by nebyl nepotřebná exmanažerská nula, ale drahý zesnulý. Také by se nemusel vyhýbat Adrianě. Po jejich vlažném sexuálním aktu klesla Korpobova sebedůvěra i v této oblasti. Co když si to o mě začnou říkat?! Vykopnutý sexuální břídil. Navíc ta podělaná svatba! Dá se čekat houf novinářů a možná i televizních reportérů. Jak si asi smlsnou na jeho přítomnosti. Jenže oni by si možná ještě více vyřádili, kdyby se ukázalo, že se někam zašil.
Jedinou naději mu skýtala Květa a její rekonstrukce výtahu. Něco mu neštimovalo. Jednou dokonce příštihl Květu, jak cosi šeptá svabyvedoucímu. A jak se lekla, když ho zahlédla. Byl přesvědčen, že stavba nabrala zpoždění a Květa má potíže. A to by znamenalo, že svatba bude jinde a tam on se objevit nebude muset. Hned se mu prohloubil dech a spokojeně se protáhl.

***

Jitka se po delší době objevila opět na Francouzské 69. Poté, co nachytala Rudu s Květou, jak jí chtěli obalamutit o víkendu před pár týdny, si začala dělat, co chtěla. Byl to celkem osvobozující pocit. Jediné, co jí bránilo být spontánní ve všech směrech, byly děti, které zatím byly doma a čekaly na prázdniny. Byla vděčná, Květě za brigádu, kterou zařídila staršímu synovi v Nekundicích ihned po konci školního roku. Fanda tam prý vezme i sestru, té je sice teprve třináct, ale Květa slíbila, že i pro ni se v Nekundicích něco najde. Většina sousedů si asi myslí, že Jitka je s Květou na kordy, ale omyl je pravdou! Všechno si spolu s Květou vysvětlily. Pravda, Rudla u toho nebyl, ale také ho tam nebylo třeba. Díky všem událostem, které se staly v domě, si uvědomila, že je možná někdo jiný, než si doposud myslela. A není sama, koho to napadlo! S Květou si začaly rozumět ve všech směrech, ve kterých si dva lidé mohou rozumět. Ano, Květa sice není její typ, tak jak by si představovala ideální partnerku pro život, ale na druhou stranu, jí chápe a zjistila to samé, chlapy jí nic neříkají. Tak moc se snažila, aby ji sex s Rudlou bavil, ale nepodařilo se. Jitka více než 15 let prožívala to samé. A při každém dalším sexu si myslela, že chyba je na její straně. A nebyla. Chyba prostě byla, že si Jíťa myslela, že je normální holka, co má mít chlapa pod střechou. Díky událostem na Francouzské, konečně zjistila, že pod střechou by ráda někoho měla, ale Rudla ani žádnej jinej chlap to není… Květa v ní vzbuzovala důvěru. Něco, co v Jitce evokovalo klid a domov. Bohužel ona to asi takhle necítila. Párkrát se s Jitkou vyspala, ale kromě brigád pro Jitčiny děti, se zdálo, že ji nic k dalším povinnostem neváže. Co bude dál? To byla otázka, kterou si obě pokládaly těsně před usnutím, ale odpověď neznala ani jedna….

***

Vzbudilo ho popelářské auto a skřípot hlasů, které na sebe hulákaly. Murumba otevřel oči a protáhl se. Otočil se na Valérii. Ještě spala. Vypadala jako nedonošené miminko po narození. Dětský vrásčitý úsměv vyzařoval důvěru v celý svět. Tiše se vyplížil z ložnice. Dnes je jejich slavný den, tak každá minuta spánku je pro Valerii užitečná. Dnes je 6.9., jeho magické datum, dnes do třetice začne nový život. Dal si sprchu, oholil se, uvařil kafe, zalil kytky na balkoně…… Bylo teprve po 7 ráno. Jak tak bloumal po bytě, rozhodl se, že skočí koupit čerstvé rohlíky a koblihy k snídani. To Valérie vždycky oceňovala. Snad budou mít už u Vietnamce otevřeno.

Vyšel z domu jen tak v košili a plátěných kalhotech. Bez ponožek, bez saka. Ani se nevšiml, že naproti domu se na obrubě chodníku povaluje hlouček přiopilých chlapíků. Zato Korpoba si ho všiml hned. Včera to zase přehnal s chlastem. Musel se přeci duševně připravit na tu okázalou svatbu v jejich domě. Měl strach tam jít, měl strach nepřijít. Ať udělá cokoliv, tak si bulvár smlsne. Nějak doufal, že se ožere jako prase a celou tu trapnou slávu zaspí a bude mu odpuštěno. Kolem něho se povalovali 3 mladíci, které ani pořádně neznal. Přesně ten typ kumpánů, co se lepí a plácají Vás po zádech, dokud platíte. Ale to teď Korpoba potřeboval. Uznání. Samozřejmě, že jeho inteligenční kontrolka mu blikala varování, že nejde přesně o ten správný okruh obdivovatelů, ale po fiasku s Adrianou a dalšími kočičkami a po fiasku ve firmě a všech těch neúspěšných pohovorech při hledání nové práce, si uvědomil, jak si den ze dne snižuje své kdysi tak vysoké nároky na cokoliv.

Seděl na chodníku v umolousaném obleku, hlava mu třeštila tisíci bubínky, v puse mu prahla Sahara, celé tělo ho svědilo, jako by se proměnilo v autodráhu mravenců. Podíval se před sebe a viděl jen konce svých kdysi luxusních kalhot pocákané blátem, sešmajdané boty, které viděly krém naposled před půl rokem, když byl ještě velký šéf. Cítil, jak ho náhle zaplavuje napětí, cítil, jak se při pomyšlení na ztracenou pozici nasírá, cítil, jak mu stoupá krev do hlavy, cítil, jak se mu ztrácí budoucnost do kanálu, který se mu zubil do obličeje.

Pozoroval Murumbu, který ač černý tak stokrát voňavější a čistší než on sám, si klidně volným krokem vykračuje po ulici. Aniž by o tom přemýšlel, vyletěla mu ruka a zapíchla směrem k Murumbovi dlouhý ukazováček se špínou za nehtem. Do ranního ticha ulice zařval: „To je on!“ Kumpáni okamžitě ožili v naději, že bude bžunda, že se něco bude dít. A opravdu, jejich dočasný vůdce a mecenáš Korpoba se stále mířícím prstem nenávistně zavrčel: „ Ten negr může za všechno!“ Jako na povel se všichni tři nohsledi zdvihli a rozběhli k osamělé postavě. Korpoba jen v úžasu sledoval, jak neuvěřitelně rychle Murumbu doběhli, vrhli se na něho a začali ho mlátit. Ten se chvíli bránil, pak už si držel jen hlavu. Přesile a věku mladíků nemohl konkurovat. Ulicí se ozývaly mlaskavé zvuky ran a vzdechy jak na Wimbledonu. A najedenou hrobové ticho. Kumpáni zmizeli jak pára nad hrncem, na chodníku leželo tělo v bílé košili potřísněné krví. Nehýbalo se. Korpoba nebyl schopen vstát, jak byl ochrnutý hrůzou. Celé se to odehrálo snad za 3 minuty. Náhle z dálky uslyšel zacinkat tramvaj. To ho probudilo, vzpamatoval se a rozběhl se k bezvládnému Murumbovi. Cestou nahmatal v kapse kalhot mobil, aby zavolal sanitku. Když poklekl na chodník a pohlédl do překvapených a nehybných očí Murumby, které vystupovaly ze zmasakrovaného obličeje, pochopil, že sanitka už tu asi nic nezmůže.

***

Květa vyšla na ulici zrovna ve chvíli, kdy se z jedné strany blížilo houkající policejní auto a z druhé sanita. Asi někoho srazila tramvaj, pomyslela si. Kdyby se v obdobné situaci ocitla kdekoliv jinde, šla by si svou cestou. Nebyla lačná po senzacích tohoto druhu. Tady, v místě bydliště, to ale bylo něco jiného. Tady chtěla vědět o všem. Vykročila směrem k hloučku lidí, který stál na chodníku. Normální čumilové, pomyslela si. Ani náhodou ji nenapadlo, že toto označení se vztahuje na ně stejně dobře jako na ni samotnou. Policista, který vystoupil z auta, vykřikl na okolostojící, aby se rozešli. Bylo zřejmé, že vážnost úřadu zafungovala jen trochu. Neochotně se rozestoupili, aby mu umožnili projít. To byla chvíle, kdy Květa zahlédla záda klečícího člověka nad někým, kdo ležel na chodníku. Aha, tak to nebyla tramvaj, asi někoho ranila mrtvice. Vzápětí si uvědomila, že záda, která vidí, patří tomu chudinkovi vyhozenému, tedy sousedovi Korpobovi. Ale kdo je ten, co tam leží? Viděla z něj jen jednu nohu v plátěných kalhotách a černou botu se světlou podrážkou. Naráz si uvědomila, že to není černá bota. To byla vyzutá bosá noha. Noha bez ponožky. Noha černocha. V tu chvíli myslela, že omdlí. Tohle se jí snad jen zdá. Tak s něčím podobným ve svých plánech samozřejmě nemohla počítat. Dnes má být přece svatba, výtah je připraven v celé své kráse a čeká na své odhalení.

„Exitus“, přes šumění davu k ní dolehlo jediné slovo z úst lékaře, který teď klečel vedle Korpoby nad nehybným tělem.

„…. pane, neznáte ho? Nevíte, kde se tady vzal a co se stalo? Viděl jste něco?“ Policista byl evidentně vycvičen v kladení otázek a zdálo se, že ani nepotřebuje odpovědi. Korpobovo levé koleno, kterým klečel na chodníku, bylo celé od krve, vytékající z pod těla Murumby. Korpoba pomalu otočil hlavu směrem za hlasem, který mu pokládal otázky. Jeho pohled byl však prázdný a rty se jen bezhlesně pohybovaly.

„Já vím, kdo to je“, ozvala se Květa za zády policisty, který se s trhnutím otočil. „Jmenuje se Murumba, vlastně si teď ani neuvědomuju, jestli je to příjmení nebo křestní jméno. A teď bydlí tady naproti, v šedesát devítce, u naší sousedky Valérie. Zrovna dneska mají svatbu.“

„Řek´ bych spíš, že měli mít svatbu“ reagoval okamžitě policista, na kterého se zrovna obrátil lékař s dotazem, zda mohou se sanitou odjet, protože tohle je už práce pro koronera.

„Než odjedete, doktore, podívejte se na tady toho, jen klečí a civí a mám pocit, že ztratil barvu.“ Jakmile to dořekl, sesunul se Korpoba na bezvládné Murumbovo tělo.

„Sakra, dejte ho z něj pryč, potřebujeme zajistit stopy a tohle nám to může zkomplikovat.“

***

Tentokrát Silvestra neprobudil budík, jako každý den, ale intenzivní zvuk policejní sirény, který doléhal až do třetího patra Silvestrova rozlehlého bytu. Ještě rozespalý pohlédl na hodinky, které právě ukazovaly 7.55. Kruci, ještě pět minut jsem mohl spát, řekl si v duchu, ale to už slyšel z ulice i zvuk záchranky. Vyskočil z postele, rychlým krokem se přiblížil k oknu a vytáhnul žaluzie. V přední části ulice uviděl dvě policejní auta, jednu sanitku a hlouček lidí. Nehoda, asi někoho srazilo auto, napadlo ho. Do rukou vzal dalekohled a přiblížil si hlouček lidi. Spatřil několik policistů a záchranářů a řadu neznámých lidí, přes které nebylo vidět, co se stalo. Pak, ale v hloučku zahlédnul jednu známou tvář, byla to Květa. Kde se tam vzala?, prolítlo mu hlavou. Ale hned si uvědomil, že pani Květa je vždy tam, kde se něco děje. V dalekohledu bylo vidět, že Květa již živě hovoří s jedním z policistů, což ho vlastně vůbec nepřekvapilo. Co ale Silvestra překvapilo, byla velká cestovní taška, kterou Květa držela v pravé ruce. Přemýšlel, proč zrovna teď, v 8 hodin ráno, je Květa na ulici s taškou, ale pak si vysvětlil i tuto záhadu. Květa si zřejmě byla v čistírně vyzvednout svůj kostýmek, aby se mohla na svatbě i při předávání výtahu blýsknout v plné parádě.

Silvestr odložil dalekohled a došel do koupelny. Podíval se na sebe do zrcadla a řekl si: tak milý Silvestře, chtěl jsi luxusní výtah, tak ho dneš budeš mít. Očekával, že se dostaví radost, ale nepřišlo nic, jen myšlenka, že se mu na tu slavnou svatební taškařici, o které již každý den informoval bulvární plátek Skandál, vůbec nechce. Živě si představoval, jak bude hraběnka, v bílé róbě, pro její věk zcela nevhodné, sjíždět s černým Murumbou výtahem z druhého patra do přízemí a bude se cítit jako bohyně, která sestupuje na zemi mezi obyčejný lid. Trochu se té představě pousmál. Kdyby to jen trochu šlo, vůbec by na svatbu nešel. Teď si to, ale nemohl dovolit. Valérie pozvala všechny své přítelkyně, které byly zároveň i jeho klientkami a on měl povinnost chválit na svatbě jejich vzhled, protože nikdo jiný by to asi neudělal. Jó, byznys je byznys, chvíli to snad vydržim a pak se nenápadně vytratim, abych stihnul narozeninové gala slavné H.Z., pomyslel si Silvestr a začal si čistit zuby.

Konečně je to tady, pomyslela si Adriana! Stála před zrcadlem a spokojeně si prohlížela práci chirurgů. Nemělo to chybu! Při troše štěstí a větším opojení jí možná něktří z mužů uvěří i dvacet pět! Na svatbu zvolila béžové úzké šaty ke kolenům v odstínu champagne a ve stejném odstínu i boty, vše od své oblíbené Coco Chanel. Na svatbu patří klasika. Udělala to Hraběnce naschvál, aby tak trochu vypada jako nevěsta a navíc tak úzasně mladá! Zářila štěstím, bulvár ji určitě zaznamená a všichni muži zajisté také. Make up se jí dnes vyložene povedl, už jen kapka No.5 na krk a zápěstí a může vyrazit. Dobře věděla, že první jízda proskleným výtahem je určena pro novomanžele, nemohla si však pomoc. Přeci nepůjde takto oblečená po schodech, ještě to tak,, aby by si zničila své nehorázně vysoké podpatky. Stoupla si k výtahové šachtě, trochu zaváhala, zda to není pčeci jen přílišná troufalost, ale nakonec neodolala a výtak přivolala. Chvíli čekala, nic se však nedělo. Začala nervózně mačkat na všechny tlačítka, ale zdálo, že, že zatím není nic zapojeno, jakoby byl výtah bez elekřiny. "K sakru" asi se se spuštěním čeká opravdu na Hraběnku, zaklela Adriana a s nelibostí se pustila dolů ze schodů. Představovala si, jak by jí alespoň slušel červený koberec pod nohama, když už nemůže sjet elegantně výtahem. Jak se blížila dolů, slyšela nebývalý rozruch.

Zbystřila pozornost a zaslechla ječák Jitky: "Ono to nejezdí!" pokračovala Jitka fistulí, "Zkuste to sám, pane Veselý!"
Aha, pomyslela si Adriana, tak nejen já jsem byla zvědavá.
"Pusťte mě k tomu, vy nemehla!" povýšeně povzdychl právě dorazivší Rudla, necelou hodinu a půl před svatební slávou oděn ve špinavých montérkách.
Silvestr si všiml záplaty v barvě kostkovaného srdíčka. Ta dobrá paní Jitka. Naivní a hospodyňka přes plot skákající.
Rudlovi padala z pusy samá sprostá slova. Bušil do tlačítek tichého kousku designu: "To bych se na to podíval!" otočil se na Jitku s natáčkami na hlavě, které zakrucovaly samodómo model, "zajdi ke Květě, ať ti dá klíč od strojovny.
•••
O půl jedenácté se v domě začali objevovat noví lidé. Silvestr mezi nimi spatřil redaktorku Lauschovou ze Skandálu a domyslel si, že i ostatní neznámé tváře budou patřit novinářům, kteří lační po nějaké senzaci. Novináři však zatím mohli sledovat pouze zběsilou partičku obyvatel domu, kteří se snažili rozjet výtah. V okamžiku kdy se vrátila paní Jitka s informací, že Květa neotevírá byt, si Silvestr vzpomněl, že viděl Květu ráno v 8 hod. s cestovní taškou před domem. Zrovna, když to chtěl říci ostatním, zvolala Adriana: "Policie". Všichni obrátili zrak ke vstupním dveřím, kterými právě procházel prošedivělý policista středních let. V ten moment Jitka vykřikla :"Bože, paní Květě se stalo neštěstí."
***
A Jitka se doopravdy lekla. Květa by přece už dávno měla být na chodbě s ostatními svatebčany. Ta přece nenechá nikdy nic náhodě a všude bývá první. Udělalo se jí zle a představa, že se s Květou něco stalo ji naprosto ochromila. Větší strach už měla jen o své děti. Stála uprostřed schodiště jako solný sloup, naprosto neschopná pohybu a nevydala ze sebe ani hlásku. Do reality ji vrátil až Rudlův ostrý tón, který jí přikazoval, ať dojde pro klíče od Květina bytu. Jako stroj se otočila a splnila Rudlův příkaz. Klíče byly jako vždy na malém věšáčku nad botníkem. Jitka si tam věšela klíče od všech bytů, kde uklízela, nebo alespoň zalévala kytky. „Ježíšimarijá, to sebou nemůžeš hnout?“ popoháněl ji Rudla stále ostřejším hlasem. Ostatní sousedé jen mlčky stáli a čekali, až ona otevře dveře a vstoupí do sousedčina bytu. Cítila na sobě pohledy ostatních i jakýsi tlak a zodpovědnost za to, co se za zamčenými dveřmi skrývá. Odemkla, vstoupila dovnitř a tiše zavolala: „Květo? Jsi tady?“ Žádná odpověď ale nepřišla. Prošla předsíní a zkoušela přítelkyni znovu volat. Opět nic. A u toho také zůstalo, v bytě totiž nenašla NIC a to znamenalo ani Květu a ani její nábytek, ani obrazy, které mívala na stěnách. Tam zbyly jen světlé obdélníky, které dokazovaly, že na těchto místech někdy něco viselo. I když si ostatní v domě mysleli, že její inteligence je srovnatelná s inteligencí jejího manžela, nebyla to pravda. Jitka pochopila okamžitě. Květa zmizela a výtah nepojede! To je jisté. Ještě včera ji žádala o zkoušku výtahu, aby všechno ve svatební den klaplo, a drahá kamarádka ji neustále tvrdila, že zkouška proběhla při montáži motoru a že ona byla zrovna dole v obchodě, a proto nic neslyšela. To je celá Květa, ta umí s pravdou pracovat tak krásně ohebně, že jí všichni všechno vždycky sežerou.V tom ucítila neskutečný příval vzteku, který se projevil tím, že se začala hystericky smát a přitom křičet: „Ta mrcha zdrhla, běžte se podívat do výtahové šachty!“

***

Všichni se rozeběhli do sklepa. Rudla důležitě odemkl kovové dveře s cedulkou výtah. Adriana, Silvestr i Jitka se na něho tlačili, aby také viděli, ale on stál jako zkamenělá socha mezi futry dveří a s otevřenou pusou zíral na prázdný výklenek, kde měla být celá strojovna výtahu. Nejdřív Rudu napadlo, že výtah někdo ukradl, ale vzápětí ho z omylu vyvedla Jitka, která s hysterickým smíchopláčem a slzami v očích křičela: „ Žádnej výtah nebyl a nebude! Ta mrcha zdrhla s našima prachama. Já ji zabiju!“

„Koho zabijete?“ ozval se za jejich zády neznámý kategorický hlas. Všichni se jako na povel otočili. V přítmí sklepa stál policista s výrazem přísného matikáře. Jitka vyděšeně zakoktala: „To já jen tak, to, to, to se jen tak říká.“ Ostatní souhlasně přikyvovali. Silvestrovi proletělo hlavou, že policie je hodna svého motta „pomáhat a chránit“, když jsou tu takovým fofrem. Ale jak se dozvěděli, že je Květa podvedla? Dodal si odvahy a trochu kňouravě si postěžoval: „Vytunelovala nám fond oprav. Aspoň milión!“ Policista nehnul brvou, evidentně zvyklý na daleko horší slova než zabiju, tunel a milión. Očima prolustroval celou skupinku a zastavil se u překrásné Adriany v překrásném svatebním kostýmku barvy champagne. Chladnokrevným úředním hlasem se zeptal: „Hledám paní Valerii Hrabětovou, má dnes mít svatbu.“

Valérii probudily houkačky na ulici. Nevrle se otočila na druhý bok, ale za chvíli jí bylo jasné, že už neusne. To jo holt nevýhoda bydlení v centru města, když nehoukají sanitky a policajti, tak cinkají tramvaje, nebo pískají brzdy aut, nebo hlomozí popeláři, nebo hulákají opilci, nebo jede nějakej magor na motorce bez výfuku. Hned měla zkažené ráno. Sakra, vždyť má dnes svatbu a měl by to být její nejšťastnější den! Mimoděk koukla na místo v posteli vedle sebe. Bylo prázdné, jen přes roh byla přehozena červenočerná hedvábná noční košile. Samozřejmě, Murumba je ranní ptáče a určitě už připravuje snídani a za chvíli provoní byt kvalitní pražená káva.
Vstala a šla do koupelny. Obličej měla oteklý ze špatného spánku i probuzení. Koukla na hodinky. Nahodit fasádu na obličej, přežít jalové řečičky kadeřnice, vsoukat se do stahovacího prádla a punčoch a pak svatebního kostýmku. Šperky, klobouk a lodičky. Snad v nich celý den vydrží, už teď měla kotníky mírně oteklé. Vypadala divně, cítila se divně. Přece jen se člověk nevdává každý den, omluvila se sama sobě do zrcadla. Stažený žaludek jí hlásil trému a stres. Proč musí být pořád dokonalá? Sakra. Po obřadu se když tak převlékne a přezuje. A teď ještě ten tyátr s výtahem. Sousedi si vymysleli, že ona bude první, kdo jej použije. Myslí to dobře, ale jí bylo hned jasné, že ve svatební den bude potřebovat klid a soustředění, aby byla úžasná a nikoliv se zdržovat přebíráním výtahu, ale Silvestrovu nadšení nedokázala říci ne. Teď litovala, že nakonec návrh blahosklonně přijala.
Vrátila se do ložnice obléci to nejnutnější. Mimoděk zavadila o pohozenou Murumbovu noční košili. Hedvábí se tiše svezlo na koberec. Chtěla vrátit pyžamo zpět, ale ruka se jí zastavila uprostřed pohybu a Muriho košili si přitiskla k obličeji a se zavřenýma očima se nadechla. Milovala jeho pach. Když jí nebyl na blízku, tak si ho takto s oblibou přibližovala. Nemohla se nabažit vůně jeho kůže, nemohla se nabažit hloubky jeho očí a laskavého pohledu, nemohla se nabažit jeho sametového barytonu, kterým se usmíval skrz bílé zuby ve smyslných rtech, nemohla se nabažit klidu a opory, kterou jí dával. Ještě před rokem se jí zdálo, že celý svůj život promarnila, celá kariéra, které obětovala veškerou energii, jí připadala směšná. A teď, skoro na sklonku života poprvé někoho milovala celou svojí bytostí a za chvíli svůj cit zpečetí. Kolik debat měli za sebou. Bála se, že Murimu může za pár let vadit věkový rozdíl a opustí ji, ale on se jen smál a ona si uvědomila, jaký báječný dar dostala. Rozhodla se netrápit budoucností a užívat každé chvíle, kterou mají sami pro sebe. Proto nakonec i souhlasila se sňatkem. A teď je to tady, tak do toho!, dodala si kuráže! Nutně ho musí obejmout! Narovnala se, nadechla se a zavolala pootevřenými dveřmi ložnice do bytu: “Muri?“ Ticho. Znova ta nezvyklá křeč v žaludku, která se jí plíživě začala rozlévat po celém těle až do morku kostí.
Podivnou prázdnotu bytu rozřízl zvonek u dveří. Nahlas si odpověděla na nevyřčenou otázku, kdo to je. Kadeřnice nebo Květa kvůli výtahu nebo si Muri zapomněl klíče. Otevřela dveře a zjevil se jí živý obraz. V pozadí něco vykřikovaly rozmazané cizí obličeje a oslňovaly jí cvakajícími fotoaparáty. V druhém plánu tušila Silvestra, Adrianu, Jitku a Rudlu. Vůbec nevyzařovali sváteční atmosféru. Byli vyděšeni jako malé děti a mlčenlivě na ni zíraly. Jediná osoba, kterou viděla ostře, byl policista v uniformě v popředí. Něco jí říkal, protože pohyboval rty, ale ona se scvrkávala a scvrkávala a neslyšela vůbec nic.

KONEC

MILÝ ČTENÁŘI, pokud jste dočetla nebo dočetl až sem, napište nám. Za vaši dovahu si od nás zasloužíte nebývalou pozornost. Něco chystáme!

A hlásíme, že už jsme natěšení a natěšené na další povídku. Protože máme parádní námět a děsně nás to spolu baví.

S úctou Vaše OSTRÁ TUŽKA