… that every moment is a given moment, as we say. It's a gift.

Chcete být šťastní? Buďte vděční.

Rada z kategorie "jednoduché, nikoli snadné" - a zároveň hluboce pravdivá. Hezky - s až trochu revolučními závěry ji podává David Steindl-Rast (což je mimochodem vůbec zajímavá a inspirující osobnost).

Video je delší, proto vám ho dáváme "na víkend". Spustíte ho kliknutím na obrázek. České titulky nejsou, ale David mluví poměrně srozumitelně, případně si můžete pomoci transcriptem. Níže v tomto článku najdete rychlý překlad do češtiny.

Něco o mně víte, něco velmi osobního. A něco vím já o vás a je to něco, co je v samém středu vašeho zájmu. Je něco, co víme o každém, koho kdekoli ve světě potkáme na ulici – a je to hnací silou všdho, co dělají a co snesou.

Je to to, že všichni chceme být šťastní.

V tom jsme na tom všichni stejně. Jak si své štěstí představujeme, v tom už se jeden od druhého lišíme. Ale už tím, že všichni chceme být šťastní, máme hodně společného.

Mým tématem je vděčnost.

Jak souvisí štěstí a vděčnost? Mnozí lidé by asi řekli, hm, to je snadné: Když jsi šťastný, jsi vděčný. Ale zamysleme se znovu. Opravdu je to tak, že šťastní lidé jsou vděční? Všichni známe docela dost lidí, kteří mají mají všechno, co je třeba k tomu, aby byli šťastní – a šťastní nejsou, protože chtějí něco jiného nebo chtějí víc. A všichni známe lidi, kteří mají spoustu smůly, smůly, kterou bychom mi sami nechtěli mít, a jsou hluboce šťastní. Vyzařující štěstí.  Překvapí vás to. Proč (jsou šťastní)? Protože jsou vděční.

Je to vděčnost, co nás činí šťastnými.

Pokud si myslíte, že to je štěstí, co nás činí vděčnými, zamyslete se znovu.

Je to vděčnost, co nás činí šťastnými.

Můžeme se nyní zeptat, co opravdu myslíme vděčností. Jak to funguje? Obracím se teď na vaši vlastní zkušenost. Všichni ze zkušenosti víme, jak to chodí. Zažijeme něco, co má pro nás hodnotu. Je nám dáno něco, co je nám cenné. A je to skutečně dáno. Tyto dvě věci musí přijít současně.

Musí to být něco cenného – a musí to být dar.

Nekoupili jste si to. Nevydělali jste to. Nezískali jste to obchodem. Nepracovali jste pro to. Je vám to jen dáno. A když se tyto dvě věci setkají: Něco je pro mě velmi cenné a já si uvědomím, že to dostávám jen tak – v srdci nás zahřeje vděčnost.

Tak se „děje“ vděčnost.

A klíč k tomu celému je v tom, že tohle nemůžeme jen sem tam zažívat. Nemůžeme jen mít zkušenost s vděšností. Můžeme být lidmi, kteří žijí vděčně.

Vděčný život, v tom to je.

A jak můžeme žít vděčně?

Tak, že zažijeme a uvědomíme si, že každý moment je dar. (pozn. překl.: … that every moment is a given moment, as we say. It's a gift. – v angličtině je to hezká slovní hříčka) Nevydělali jste ho. Ani jste ho nijak nezpůsobili. Nemáte žádnou možnost, jak se ujistit, že dostanete další okamžik. A přesto je to ta nejcennější věc, kterou nám kdy může být dána: tento okamžik, se všemi příležitostmi, které obsahuje. Kdybychom tento přítomný okamžik neměli, neměli bychom příležitost udělat nebo zažít cokoli. Tento okamžik je dar. (It's a given moment, as we say.)

Říkáme, že tím darem v daru je ve skutečnosti právě ona příležitost. To, za co jsme vděční, je právě ona: Není to ta věc, která nám byla dána – protože kdyby ta věc byla někde jinde a my bychom neměli příležitost si ji užít, něco s ní udělat, nebyli bychom za ni vděční.

Příležitost je dar v každém daru – a my máme přísloví, že příležitost klepe jen jednou. Dobře, zamysleme se ještě jednou.

Každý okamžik je nový dar, znovu a znovu, a když minete příležitost tohoto okamžiku, je nám dán další okamžik. A další.

Můžeme tu příležitost využít nebo ji minout. A když ji využijeme, je to klíč ke štěstí. Podívejte se na ten univerzální klíč ke štěstí, který držíte v rukou. Okamžik za okamžikem, za tento dar můžeme být vděční.

Znamená to, že můžeme být vděční za všechno? Určitě ne. Nemůžeme být vděční za násilí, za válku, za útlak, za zneužívání. Na osobní úrovni nemůžeme být vděční za ztrátu přítele, nevěru, bolestnou ztrátu. Ale já jsem neřekl, že můžeme být vděční za cokoli. Řekl jsem, že můžeme být vděční za příležitost v každém okamžiku. A i když jsme někdy konfrontováni s něčím velmi těžkým, můžeme tuto příležitost uchopit, reagovat na příležitost, která nám byla dána. Není to tak špatné, jak to vypadá. Ve skutečnosti, když se na věci díváme ve zlém, je to často proto, že spěcháme životem a nezastavujeme se, takže nevidíme příležitost.

Ale někdy je nám dáno něco velice těžkého. A když se tato těžká věc objeví, představuje výzvu: Výzvu, abychom se k této příležitosti postavili – tak, že se naučíme něco velmi bolestivého. Například že se naučíme trpělivosti.

Říkali mi, že cesta k míru není sprint. Že to je spíš maraton. Že to vyžaduje trpělivost. Že je to těžké. Může to obnášet, abyste se postavili za svůj názor, za svoje přesvědčení.  To je příležitost, která je nám dána. Učit se, trpět, povstat. Jsou nám dány všechny příležitosti, ale jsou to příležitosti – a ty, kdo svých příležitostí využijí jsou ti, koho obdivujeme. Něco od života získají. A ti, co neuspějí, dostanou další příležitost. V tom je báječné bohatství života.

Takže jak tohle dokážeme? Jak může každý z nás najít způsob, jak žít vděčně – ne jen být čas od času vděčný, ale být vděčný okamžik za okamžikem? Jak to můžeme udělat?

Je to velmi jednoduché.

Je to tak jednoduché, že nám to říkali už jako dětem, když jsme se učili, jak přecházet ulici.

Zastav se. Rozhlédni se. Jdi.

To je vše.

Ale jak často zastavujeme? Spěcháme životem. Nezastavujeme. Unikají nám příležitosti, protože nezastavujeme. Musíme se zastavit. Musíme se ztišit. Musíme si v životě vytvořit semafory, značky „stop.

Když jsem byl před lety v Africe a pak se vrátil, všiml jsem si vody. V Africe, tam, kde jsem byl, jsem neměl pitnou vodu. Pokaždé, když jsem otočil kohoutkem, byl jsem ohromen. Pokaždé, když jsem zmáčkl vypínač světla, byl jsem tak vděčný! Byl jsem tak šťastný. Ale po čase tohle přejde. Tak jsem dal na vypínače malé samolepky a ke kohoutku, které mi to připomínaly, kdykoli jsem je viděl.

Nechám to na vaší fantazii. Udělejte, co vám bude fungovat nejlépe, ale potřebujete v životě značky „stop“.

A když se zastavíte, další věc je rozhlédnout se. Díváte se. Otevřete oči, otevřete uši, otevřete nos, otevřete všechny svoje smysly tomu báječnému bohatství, které je nám dáno. Je nekonečné. A o tom je život: Užívat si, užívat si, co je nám dáno. A pak také otevřeme svá srdce – otevřeme svá srdce příležitostem, i příležitostem pomáhat ostatním, dělat ostatní šťastnými, protože nic nás neučiní tak šťastnými jako když jsme šťastní všichni.

A když otevřeme svá srdce příležitostem, příležitosti nás vyzvou, abychom něco udělaly – a to je to třetí: Zastav se, rozhlédni se a jdi – a udělej něco. Co uděláme, to může být cokoli, co život v tu chvíli nabízí. Většinou je to příležitost vychutnat si, užít. Někdy je to složitější.

Ale ať je to cokoli, když tuto příležitost využijeme a jdeme s ní, jsme tvořiví – a jsou to právě tvořiví lidé, a to malé „zastavit, rozhlédnout se a jít“, právě v nich je síla, která může změnit náš svět.

Protože potřebujeme změnu – a v současné době jsme uprostřed ní – změnu uvědomění.

Je překvapivé, jak často se objevuje slovo „vděčnost“ či „vděk“ – najdete ho všude: Vděčné aerolinky, restaurace Vděčnost, kavárna Vděčnost, vděčnost ve víně… Ano, narazil jsem i na toaletní papír se značkou Děkuji. Mezi lidmi je vlna vděčnosti, protože lidé si více a více uvědomují, jak důležité to je a jak to může změnit svět.

Vděčnost může změnit svět nekonečně mnoha způsoby. Protože když jste vděční, nemáte strach. A když se nebojíte, nejste zlí. Když jste vděční, jednáte z pocitu dostatku, ne z pocitu nedostatku – a chcete sdílet. Když jste vděční, užíváte si rozdíly mezi lidmi, respektujete každého – a to mění pyramidu síly, pod kterou žijeme.

Vděčnost nezpůsobí rovnost, ale rovný respekt – a to je ta důležitá věc. Budoucnost světa je síť, ne pyramida, ne pyramida obrácená vzhůru nohama. Revoluce, o které mluvím, je nenásilná revoluce. Je tak revoluční, že mění i samotný koncept revoluce, protože normální revoluce je taková, kde se pyramida moci otočí a ti, kdo byli na jejím dně, jsou nyní na jejím vrcholu a dělají prakticky totéž, co ti před nimi. Co potřebujeme, je síť menších skupin, menších a menších skupin které znají jedna druhou, vzájemně na sebe působí, spolupracují. To je vděčný svět.

Vděčný svět je plný radostných lidí. Vděční lidé jsou radostní – a radostní lidé, víc a víc radostných lidí, čím více jich je, tím radostnější je svět. Máme síť pro vděčný život, je jako podhoubí. Lidé by mohli rozsvítit svíčku, když jsou za něco vděční. A v jedné dekádě to bylo 15 milionů svíček. Lidé si více uvědomují, že vděčný svět je šťastný svět. A že všichni máme možnost – jednoduchým „zastav se, rozhlédni se, jdi“ – změnit svět a udělat z něj šťastné místo. A to je to, v co pro nás všechny doufám. A doufám, že jsem teď přispěl k tomu, abyste také chtěli zastavit, rozhlédnout se a jít.

Děkuji.