osobní rozvoj pro ty, kdo chtějí růst
VÁNOCE MARGARITY BLÁHOVÉ (5. A POSLEDNÍ POVÍDKA)

29. 12. 2015

Být sám o svátcích? Co sám... sama! Ne, nikdy. Jenže jak na to? Margarita Bláhová z páté povídky účastníků Kurzu tvůrčího psaní má, zdá se, zajímavý recept.

Vánoce Margarity Bláhové

Margarita seděla sama uprostřed pokoje a oknem pozorovala poletující sníh. Hodiny odbíjely půl dvanácté, vánoční stromek blikal jako sanitka a ta pravá sanitka právě zabrzdila před jejím domem. Je to takový Margaretin vánoční zvyk. Vzhledem k tomu, že tráví celé dny sama, naděluje si pravidelně společnost Pražské záchranné služby. Chce to potrápit mozek, aby její simulovanou nouzi neprokoukli. A letos… Letos má připravený mistrovský kousek.

Deset minut po tísňovém volaní je slyší dupat na schodech.

„Rodím!“ křičela zoufale a skácela se k zemi přidržujíc si vycpané břicho. „Pomoc, pomoc, praskla mi voda“ zalykala se a chvěla.

„To bude dobré, maminko,“ uslyšela od příchozího lékaře. „Dobrý, dobrý, nebojte se“.

A dál to probíhalo přesně jako v tom seriálu, co má tak ráda. „Přineste nosítka a zavolejte k Apolináři, za chvíli přivezeme jeden porod. A myslím, že to nebude vzhledem k věku pacientky jednoduché“. To neměl říkat, pomyslela si Margarita.

„Tak jaké to je paní Bláhová, rodit v osmdesáti? Nebudou to letos nakonec dvojčata?“ Blbec, pomyslela Margarita, asi ji neveze poprvé. Hlavně ať jí ale zavezou k Apolináři na porodnici, snad kluci od záchranky netuší, že je tam i protialkoholní….

Ten večer nekončila Margarita ani v porodnici, ani na záchytce. Zrovna se probudila a zjistila, že je jí krásných čtyřicet a život má ještě stále před sebou.

Autoři: Dana Kurzweilová, Lenka Matoušová, Iva Pondělíková, Mirka Ševčíková, René Nekuda, Jan Peterka, Petr Vykopal