Bohužel jsem se setkala se spoustou škol, které především posilovaly ego. A to tím, že věděly přesně, co všechno při meditaci musíš nebo nesmíš:  musíme sedět přesně tak a tak, dýchat přesně tak a tak, musí to trvat minimálně tak a tak dlouho a musíme cítit to a to; a hlavně, přátelé, musíme zastavit tok našich myšlenek. Dovedeme si asi představit, jak nás tento způsob učení "motivuje"?! A naše ego díky tomu pokřikuje "teď to děláš blbě", "teď málo dýcháš", "neměl bys myslet a ty myslíš", "bolí tě koleno, protože se ti sedí nepohodlně, ale to bys měl vydržet, všichni ostatní to zvládají, jen ty to asi nedáš"....

Naštěstí jsem se učila ve školách, které nás plně akceptují, nepředělávají nás a ukazují nám možnosti. Meditace v tradičním pojetí opravdu není pro každého. Ale jestě jsem nepoznala nikoho, kdo by si nenašel svoji vlastní cestu k přítomnosti. A nemusí to nazývat meditací. Já například vedle tradičních forem, umím "meditovat" při běhání a lyžování. A hlavně denně provádím desítky minimeditací u jídla, pití, nad krásami přírody, Prahy i v plnosti některých konverzací, které vedu...

Srdečně vás zvu (14.9.2015 a 20.10.2015)

Iva Pondělíková

P.S. Meditovat se dá všude:)