osobní rozvoj pro ty, kdo chtějí růst
PROSBA: POTŘEBUJEME VÁS

30. 4. 2015

Už není čas na řeči. V neděli ráno, VELMI ráno, ucpeme celou Celetnou, aby nás vypustili pod nápisem start do Pařížské a dál do různým malebných i hnusných častí Prahy. MARATON. Toho, kdo tam vložil dvakrát trasu Holešovicemi a návrat přes větrnou rovinku celého Rohanského nábřeží, toho bych to nechala běžet desetkrát za sebou. Třeba by se omluvil.

Ale k věci. Před pěti lety jsem v Pařížské, asi 150 metrů před cílem viděla starého pána, který se se startovním číslem pomalinku blížil ke konci. Ke konci závodu i ke konci svých sil. Za ním jel sběrný autobus a sanitka. A pak už policie otevírala ulici pro auta. Brečela jsem dojetím a obdivem. Nedávno jsem si vzpomněla, že toto byl ten hlavní impuls "jednou to taky zkusím".

A teď konečně ta prosba: Potřebujeme vás tam.

Daleko více než vás potřebují Keňané. Ty jsou v cíli coby dup. Pro nás je to větší dřina. Brzdí nás běžecký styl, váha, věk, trénujeme málo, protože ještě chodíme do práce a domů. A nikdo nás za to neplatí. Je to prostě úlet a huntujeme se tam dobrovolně. Možná si řeknete, dobře nám tak. Jenže kdybyste nás viděli, třeba by se našlo trochu soucitu. Na Rohanském nábřeží je vždy málo lidí, málo síly a protivítr. Tam vás potřebujeme nejvíc. A kdy? Mezi 13. a 15. hodinou. Uvidíte souboj bolesti, vyčerpání a vůle.

Poznáte nás snadno. Běžíme a postupně přecházíme do plazení. Úpíme a říkáme si "už nikdy" nebo "kterej kretén to vymyslel".

P. S. Jinak je to nádhera plná i krásných emocí. Inu, všechno má svoje mouchy...