osobní rozvoj pro ty, kdo chtějí růst
POVÍDKA: PRKOTINA (ABSOLVENTI KURZU TVŮRČÍHO PSANÍ 2014)

25. 4. 2015

Letos to dokážu! Vždycky to krachlo na nějaké prkotině, která mi zkřížila cestu. Tentokrát to ale vím! Zvládnu to a všichni budou koukat, obdivovat mě a tleskat.

Když jsem říkal prodavačce „dejte mi prosím samoopalovací krém“ musel jsem asi vypadat jako „socka“, protože mi podala něco hodně levného. Nevadí, za týden určitě vychytám ten nejlepší odstín. Prý se dají dobře vyrýsovat i neexistující svaly. Bude to bomba. Je pravda, že tímto směrem se má cesta za krásou a obdivem ubírá poprvé. Kolegyně v práci už s tím ale mají zkušenosti, tak se poptám.

A hurá! Náš firemní poklad asistentka Markétka mi prozradila, že prý ten „samoopalovák“, který mi prodali, je šmejd a ať si prý zajdu do „Lancome“, tam že pořídím lépe. Ano, to je skutečně ono! Stálo to sice asi třetinu měsíčního přídělu na „ostatní výdaje“, ale určitě to zabere. Musím se namazat večer, říkala ta pohledná slečna za pultem.

Jsem rád, že mám víkend před sebou a mohu si pořádně rozmyslet, co všechno si namažu. Byl by holý nesmysl mazat se dnes, v pátek, to by byly skoro vyhozené peníze, do pondělí bych vybledl. Hlavně nesmím zapomenout na uši. Uši jsou strašně důležité. Jsem přesvědčený, že v životě rozhodují detaily.

A tak jsem se v neděli večer namazal. Namazal jsem se důkladně a důsledně. Nakonec bylo to mé předsevzetí, že mě neohrozí žádná prkotina. Tedy jsem si namazal uši, oči, nos, vůbec celý obličej a taky celé tělo! A nezapomněl jsem ani na intimní partie. Chtěl jsem být dokonalý, krásný a barevně zharmonizovaný. A přišlo ráno. Pohled do zrcadla byl úžasný, barva byla skvělá, značka Lancome se vyplatila.

Peněz jsem nelitoval. Do kanceláře jsem šel s úžasným pocitem. A pak se to stalo. Stála u výtahu a mile se usmívala. Nastoupili jsme a já myslel, že jedu do nebe. Kdo by mi odolal. Když jsme projížděli čtvrtým patrem, všiml jsem si, že její oči sledují strop výtahu. A pak mi to došlo, když jsem se podíval stejným směrem. Debilové!!! Koho to napadlo dávat na strop výtahu zrcadlo. Až do dvanáctého patra jsem musel vytrpět to ponížení sledovat na stropu výtahu svou zářivě bílou pleš!

Lenka, Skupina tvůrčího  psaní - Praha, prosinec 2014