osobní rozvoj pro ty, kdo chtějí růst
OSTRÝ DÁREK (1. POVÍDKA OD ÚČASTNÍKŮ KURZU TVŮRČÍHO PSANÍ)

19. 12. 2015

"Zapaluji první adventní svíci. Už hodinu se plazím k věnci na stole a škrtám sirkou. Průstřel nohy je holt průstřel nohy"

Co se stane, když píše několik lidí společně jednu krátkou povídku?

I to zjistíte na Kurzu tvůrčího psaní. Další spisovatele toto cvičení teprve čeká. Naše první skupina ale psala tyto společné povídky na adventní / vánoční téma - a protože opakování je matka moudrosti (a my se za moudré bez přehnané sebechvály:-) považujeme) , tak vám ty nejlepší z nich postupně opět nabízíme.

Příjemné počtení. A pokud vás to inspiruje, přihlaste se, intenzivní kurz tvůrčího psaní je již vypsán a přidat se k nám můžete i na specialitu Vyřeš případ (a nauč se základům tvůrčího psaní).

A nyní tedy k povídce:

Ostrý dárek

Zapaluji první adventní svíci. Už hodinu se plazím k věnci na stole a škrtám sirkou. Průstřel nohy je holt průstřel nohy.

„To se nemělo stát, to mi neměla dělat. Dvacet let se snažím, aby byla spokojená se vším, co udělám, ale je to marné, jí nepředělám“ honilo se mi hlavou. „Au, to pálí“ vykřikl jsem a odhodil sirku na zem.

Naštěstí jsou v krabičce další. Konečně svíčka hoří a já mohu přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Nechtěl jsem jí ten revolver dát pod stromeček. Je to spíš dárek čertovský, tak proč ne k Mikuláši? Chvíli to vypadalo, že má opravdovou radost, v očích jako bych viděl rarášky.

Asi jsem jí měl říct, že to není hračka naproti z hračkárny, ale že je to skutečná bouchačka na ty sousedovic puberťáky, co nám už tak dlouho pijou krev. Asi jsem to taky neměl zabalit nabité. „Au, to fakt bolí“.

Ale co, když je to všechno jinak! Přece není úplná nána. Co když chtěla využít situaci a chtěla se mě zbavit. Všechno by vypadalo jako nešťastná náhoda. Nakonec byl to můj dárek a já jsem tu zbraň nabil. Ona by byla tou obětí. Nešťastná, zhroucená, na dně! Vyšetřovalé by jistě celou věc uzavřeli jako nešťastnou náhodu. Maximálně by dostala podmínku.

A možná ani to ne! Já ji znám, narodila se pod šťastnou hvězdou. To jen já jsem takový smolař. Anebo vůl. Ano, spíš vůl, který ji před lety sedl na lep a teď si nese následky. Ale možná ... ty rukavice od ní nejsou tak špatný dárek. Její otisky už na zbrani jsou, a když si dám pozor, nebudu v tom hrát vůbec.

Jen se zmíním paní starostové, že jí svedla manžela, a ta tlustá matrona se promění v pancéřovou pěst. No a mě postřelil pytlák nebo nepozorný myslivec, když jsem venčil psa v lese. Inu, milá moje, šťastné a veselé…

Autoři: Dana Kurzweilová, Lenka Matoušová, Iva Pondělíková, Mirka Ševčíková, René Nekuda, Jan Peterka, Petr Vykopal