Příchod nového roku je pro většinu z nás dobrou příležitostí k zamyšlení, co v novém roce budu dělat jinak, abych … abych žil či žila zdravěji, abych byl / byla více se svou rodinou, abych méně pracoval / pracovala, témat se najde nepočítaně a my si zas a znovu dáváme novoroční předsevzetí a máme pocit, že tentokrát nás ten nový rok opravdu k něčemu nakopne. A někdy se to i stane :)

Má zkušenost je spíše z opačného břehu a tak už si žádná předsevzetí nedávám. Můj problém s nimi spočíval v tajemném „AŽ“. Možná jej znáte i Vy… Až sleze sníh, začnu pravidelně běhat, až dokončím tento projekt, budu chodit cvičit aspoň jednou týdně, až se zaběhnu v nové pozici, až se dodělá rozpočet, až … Není náš život pak sérií takových „AŽ“, díky kterým zapomínáme, že žádné „AŽ“ už taky být nemusí?

Kdy jindy bychom měli žít svůj život, než právě teď? Na co vlastně čekáme, když to pak stále nepřichází? Přineslo vám už někdy tohle „AŽ“ čas, prostor či svobodu dělat to, co skutečně chcete? Velmi dobře si vzpomínám na své první zaměstnání, které bylo velmi náročné a přesto krásné, pracovala jsem v týmu, který připravoval otevření nového hypermarketu. Tehdy mí rodiče viděli, jak chodím unavená a na nic dalšího už nemám energii, a ptali se, jestli to není trochu moc… Moje odpověď? Nejprve, nebojte, po zkušební době se to zklidní, pak se to mělo zklidnit po otevření obchodu, pak po odchodu šéfa, pak až se zaběhne ten nový …a celé to kolo mých „AŽ“ se vlastně přibrzdilo teprve po mém odchodu na mateřskou, což ovšem bylo 12 let poté :) A teprve tehdy jsem měla možnost podívat se na svůj život trochu s odstupem a říct si, co jsem vlastně těch 12 let dělala? Co jsem dělala v práci, to se nepopíratelně odráželo v mém životopise. V osobním životě? Dobře… hrála jsem volejbal, spravovala s manželem dům, četla… a po většinu času jsem čekala. Čekala jsem na nějaké AŽ a ono …světe div se, nepřišlo.

Dnes, mimo jiné také díky svým zkušenostem kouče a lektora vidím, že na tohoto Godota jsem rozhodně nečekala jediná, že v tomhle zamotaném kole je nás mnohem více. Je to i Váš případ? Také přesvědčujete sami sebe, že to bude lepší „AŽ“? Nebude… Ono už to lepší může být právě teď a stačí chtít.

Někde jsem četla krásné přirovnání pro naše myšlenky. Velmi často se zabýváme minulostí a řešíme dokola „co by kdyby“ nebo naopak budoucností a v hlavě si pak vyrábíme různé scénáře s nálepkou „a co když?“. V té knize je nazývali filmy pro pamětníky a sci-fi. Zkuste tedy vypnout filmové plátno ve své hlavě a zabývejte se tím, co je kolem Vás. Žijte teď a tady. Všímejte si toho, co se kolem děje (možná že váš telefon by měl taky někdy rád chvilku klidu :)) a buďte součástí tohoto dění. Užívejte si každé chvíle ve svém životě, abyste si jednou mohli říct, že to stálo za to.

Schválně, kolik věci děláte, protože na ně máte chuť? A kolik z nich je „musím“ případně „měl bych“? Všimli jste si někdy, jak rozdílnou energii pro ně máme? Někdy mám pocit, že jsme vlastně zapomněli, že svou cestu si můžeme zvolit sami a neviditelnou silou se cítíme být hnáni někam, kde nám vůbec není dobře.

Využijme proto nový rok jako příležitost zamyslet se nad tím, co vlastně v životě chceme, a věnujme pak naši energii právě tomu, po čem toužíme. Ty věci, které nás k našemu vysněnému cíli neposouvají, pak můžeme s vděkem opustit. Proč se vézt tam, kam vás poveze někdo jiný, když svůj život můžete řídit nejlépe vy sami?  A abyste si na konci roku mohli říct, že letošní rok jste žili a nečekali, zkuste začít tím, že si každý den najdete čas alespoň na jednu drobnou radost, jeden okamžik, který si opravdu budete umět užít. Na Vašich pracovních cílech a vizích budu ráda pracovat s Vámi.