Další povídku od účastníků tvůrčího psaní necháváme bez větších komentářů. Snad jen ... ano, vánoční svátky jsou i o tom, jak si stojíme ve vztazích.

Moje veselé vánoce

Krásně sněží, všude vůně cukroví a jehličí, v krbu praská oheň, z televize prýští na všech kanálech kýčovitá romantika a já tu i letos sedím sama!

A jsem pěkná kráva! Nechat takového chlapa odejít. Jen proto, že jsem tak nesnesitelně hrdá. A mám to! Druhý rok tu sedím sama a blonďatá potvora mu teď někde pod vánočním stromkem podstrojuje vanilkové rohlíčky. Ale nebude jí to dlouho trvat! Byla jsem u Něj před dvěma dny a tvářila se mile. Požádala jsem ho, abychom zakopali válečnou sekeru a obdařila jsem ho vlastním cukrovím. Vím, že moje vanilkové rohlíčky určitě ochutná! Je dobře, že těch projímadel teď vyrábějí tolik druhů.

Zvoní telefon. Ignoruji ho. Zvoní znovu, jakoby naléhavě. Sterilní hlas mi oznamuje, že můj exmanžel leží na jednotce intenzivní péče. Prudká otrava. A jeho novomanželka není k nalezení. „Přijďte, chce s Vámi mluvit.“

Neváhám dlouho, volám ihned taxíka. Během půlhodiny stojím u jeho lůžka. „Je mi to všechno strašně líto“, skuhral z posledních sil. „Zmýlil jsem se v ní, chtěla mě zabít“, snažil se mi namluvit, „potřebuji, abys mi pomohla se jí zbavit. Pak budeme zase spolu, už napořád.“ „A co mám dělat?“ táži se vyplašeně.

Podíval se na mě svýma krásnýma očima, z nichž jsem vyčetla bezradnost. Najednou mi to došlo. Už zase chce, abych za něj něco vymyslela a udělala.

Brr, vždyť já toho bezradného chlapa vůbec nechci! Zamávám, popřeju hezké Vánoce a jdu si domů pustit telku. Snad tam bude nějaký romantický film o muži, co si ví vždycky rady!

Autoři: Dana Kurzweilová, Lenka Matoušová, Iva Pondělíková, Mirka Ševčíková, René Nekuda, Jan Peterka, Petr Vykopal