osobní rozvoj pro ty, kdo chtějí růst
ČLÁNEK: POZOROVÁNÍ (ZUZANA NEUSTADTOVÁ)

20. 2. 2015

Pojďte, pane, budeme si hrát… Na kameru!

Toto je první článek za série o trendech v oblasti osobního rozvoje.  Zabývat se budeme pozorováním. Zní to zvláštně? A jak to vůbec patří do oblasti osobního rozvoje? To jsou otázky, které si teď možná pokládáte. Pokusím se vám na ně odpovědět.

Od prvního okamžiku, kdy ráno otevřeme oči až do chvíle, kdy usneme, neustále pozorujeme svět kolem sebe. Vyhodnocujeme informace, analyzujeme, dáváme si věci dohromady atd.  To, co vidíme a slyšíme, hmatáme apod., dáváme do souvislostí s našimi zkušenostmi, s tím, co jsme se naučili a v neposlední řadě s našimi přesvědčeními. Ty nám říkají, co je správné – špatné, co bychom měli – neměli, musíme – nesmíme, spravedlivé – nespravedlivé apod. Je to jakýsi náš osobní filtr. „Myšlenka“, která je na konci tohoto procesu se skládá asi z 80% z toho, jak přešla přes náš osobní filtr a pouze z 20% z toho, co jsme „pouze“ pozorovali. Protože se naše osobní filtry liší, každý pak vidíme vlastní realitu. Sdílíme ji pomocí jazyka (zkrátka se domlouváme o tom, jaká by mohla být).

Osobní vnímání reality, která takto vznikne, obsahuje obvykle velké množství hodnotových soudů. Vzpomeňte si, jak se díváte na situaci, kdy vás někdo prudce předjede zprava, předběhne ve frontě, kde už hodinu čekáte, nebo když do vás začne srkat v hromadné dopravě. Co vás první napadne? „To je ale…!“ To je hodnotový soud. Jeho úskalí spočívá nejméně ve dvou věcech. Jednak ho s námi ostatní vůbec nemusí sdílet a jednak omezuje naši možnost zvolit si, jak s danou situací naloží.

Zkuste někdy pozorovat život jako kamera. Třeba až pojedete z práce domů. Dívejte se okolo sebe, poslouchejte a zároveň nic nehodnoťte. Stejně jako kamera pouze snímá, co vidí, ale už si nemůže myslet, že kluk, co nepustí v tramvaji starší paní sednout, je nevychovaný nebo že kolega, který odevzdal práci po dohodnutém termínu je lajdák apod. A zároveň pozorujte sebe. Co to s Vámi dělá? Změnilo se nějakým způsobem vaše prožívání? Pocity? Objevili jste něco nového?

Pozorování bez hodnocení je velmi užitečné i v případě konfliktu. Čím více totiž situaci pozorujeme a nehodnotíme, tím spíše se přibližujeme našemu protějšku. Na pozorování se totiž pravděpodobně shodneme, protože očividná fakta typu „To auto je zelené,“ jsou nám společné. Hodnotové soudy však být nemusí.  Zatím co jeden něco odsuzuje, druhému se to může líbit a naopak. Díky pozorování můžeme také objevit celou řadu věcí, které jste do té doby skrze svůj filtr neviděli. Nezřídka se stává, že se před vámi otevřou dosud netušené možnosti a zjistíte, že stará přesvědčení nejsou ani zdaleka tak užitečná, jak jste si do teď mysleli. Můžete přehodnotit i svůj pohled na věci, jež se okolo vás dějí, protože se na ně nyní podíváte úplně jinak.

„Pozorování bez hodnocení je nejvyšší formou lidské inteligence,“ tvrdil indický filosof J.Krishnamurti. A já k tomu dodávám, že nám dovoluje jednat daleko svobodněji.  O užitečnosti pozorování bez hodnocení se nemluví jenom v Indii. Používá ho mnoho metod osobního rozvoje – Nenásilná komunikace, Inner game, Transformace vědomí, Moc přítomného okamžiku a několik dalších. Možná na tom tedy něco bude.

Přeji Vám hodně úspěchů a trpělivost, až to sami zkoušet sami na vlastní kůži!

Zuzana Neustadtová