V tuto dobu má už asi většina z nás vyzdobený byt, dům, dost možná i okolí domu. Individuální vkus může být různý, v jednom se ale asi shodneme: Na naši výzdobu ať nám nikdo nesahá! Ani rukou, ani slovem. Nehanět, neničit, nekrást.

A co na to účastníci Kurzu tvůrčího psaní?

Christmas

Probudí mě hrozný hukot. Po tak krátké a krušné noci mi nebylo dáno si trochu přispat. „Co to je?“ pomyslel jsem si, vstal a šel k oknu, abych se podíval, co se děje. To jsem však neměl dělat.

Chvíli jsem měl pocit, že ještě spím a to, co vidím před domem, je sen. Zlý sen. Pak jsem si uvědomil, že se mi to nezdá. Vytřeštil jsem oči a zvažoval.

Ty zloději zlodějská! Víš, jakou práci mi dalo sehnat svítícího soba v životní velikosti, co kýve hlavou? Vyskočil jsem z okna a začal zoufale honit toho sprosťáka.

Když už jsem ho skoro měl, podjely mi na náledí nohy a celou vahou svého těla jsem si zalehnul pravou nohu. Něco křuplo, tělem projela ostrá bolest a bylo jasné, že dnešní den zakončím na pohotovosti.

Panebože, žiju na malém městě a chirurgy tu máme jenom tři. Dva z nich jsou otcové od rodin, a tak na Štědrý den neslouží. Třetí chirurg je moje bývalá žena, se kterou jsme momentálně na válečné stezce. Momentálně znamená posledních dvacet let.

Jenže já se fakt nemohu hnout. Ta bolest mě přivádí na hranici mdloby. A mobil v pyžamu nenosím. Všechno se zamlžuje a houpe. Anděl. Nade mnou stojí anděl.

Překrásný anděl, který mi připomínal jednu moji studentku. Její líbezný hlas pronesl: „Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok!“

Autoři: Dana Kurzweilová, Lenka Matoušová, Iva Pondělíková, Mirka Ševčíková, René Nekuda, Jan Peterka, Petr Vykopal