Vánoční svátky za námi, Silvestr před námi. Možná je právě teď čas na něco trochu divočejšího - třeba v podobě poslední povídky od účastníků loňského Kurzu tvůrčího psaní.

2+2 lajny

Konečně je všechno jinak. Celý život jsem po tom toužila. Je 24. prosinec a já ležím na pláži a přede mnou se rozpíná palma se sobími pahory. Jen sněžit asi nebude. Snad aspoň na zrcátko. Jedna lajnička před večeří neuškodí. Poprvé sama na Štědrý den.

Tak si to teda užiju, jak zákon káže.

A lajničky raději do obou dírek, ať je veselo. Šňup, šňup a jde se, to by bylo, abych někoho nesbalila, já, taková štramanda. Vždyť chlapi snad ještě nevymřeli. A hle, co tenhle?

Musím přidat, abych ho předešla a viděla i zepředu. Jéžiši! Brrr. Myslela bych, že dvě lajničky na tohle stačit nebudou. Raději zrychlím a už se neotáčím. „Hej, kotě, kam běžíš?“ slyším za sebou.

Sakra, je mu nejmíň sto, chybí mu pár zubů a trochu pajdá. Snad staříkovi uteču… Ach jo. Neměla jsem si dávat ty lajničky dvě…

Ale co. Dala jsem si dvě lajny, dala!

Copak si pražská holka nemůže jednou za čas dopřát a pořádně si zařádit! Tomu staříkovi lehce uteču a v plážovém baru si vyhlídnu nějakého pořádně udělaného samce. A užiju si takové Vánoce, že na to do smrti nezapomenu. A navíc v v kabelce mám do zásoby ještě další dvě lajny.

(Což je spásný nápad, protože 2+2 lajny udělají i ze sta let dvacet). Tak proč bych se honila za udělaným samcem. Přidám 2 lajny, a když stařík neuteče na palmu, je můj a já na ty Vánoce v Austrálii nezapomenu.

Autoři: Dana Kurzweilová, Lenka Matoušová, Iva Pondělíková, Mirka Ševčíková, René Nekuda, Jan Peterka, Petr Vykopal