... se dovedně (skoro) vyhnul fotoaparátům

15.3.2016. Tohle datum mě strašilo v hlavě už několik měsíců před koncem rokem 2015. Nebylo to konkrétní datum, které mě strašilo, to by bylo asi divné, být datumofobik, ale ta událost, která se měla konat a u které jsem nevěděla, jak moc se budu muset zapojit… Ne, že bych nebyla schopná, organizačně zdatná, pracovitá, zodpovědná a spolehlivá, to já zase teda jako jsem:-)

Ale měla jsem z toho vítr, protože kdo může říct, že má šéfovou, která vydává knihu a která mu navíc věří natolik, že ho nechá dělat jazykovou korekturu. Když já pod tlakem ani nevím, jestli se píše korektura nebo korektůra.

Je to už víc než měsíc a já na akci ráda vzpomínám, protože jsem se procvičila v obličejologii v kombinaci s opakováním emailů a dalších kontaktních údajů. To je taková moje malá velká úchylka, pamatovat si spoustu údajů, které nepotřebuji k životu. A tak, když vidím člověka, naskočí mi jeho email, kde kam byl přihlášený a tak podobně. Jsem svůj malej soukromej facebook, chcete mě? :-)

Ivi, moc ti gratuluji a děkuji za to, že jsem v knize zmíněná. To se člověku nepoštěstí každý den! Držíme v psychotékách pěsti, ať se kniha dál dobře prodává a ať je zpětná vazba hezká jako ta dosavadní, což nevyhnutelně povede k tomu, že za a) bude dotisk nebo za b) bude mít Egootroctví sourozence :-)